Výkon funkce insolvenčního správce prostřednictvím vícero ohlášených společníků zároveň. Změna osoby oznámeného ohlášeného společníka v průběhu insolvenčního řízení.

13. 7. 2020

Šestý judikát komentovaný Tomášem Jirmáskem.

Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz Tomáš Jirmásek, 1. 6. 2020, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011. 

Stanovisko Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 27. 5. 2020, č. j. MSP-23/2020-OINS-ORIO/2 k přípustnosti výkonu funkce insolvenčního správce v insolvenčním řízení prostřednictvím vícero ohlášených společníků zároveň a ke změně osoby oznámeného ohlášeného společníka v průběhu insolvenčního řízení.

Právní věta

I. Veřejná obchodní společnost může funkci insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení vykonávat toliko jedním ohlášeným společníkem zároveň. Není přípustné, aby veřejná obchodní společnost v podání podle ust. § 24 odst. 2 InsZ oznámila soudu dva a více ze svých ohlášených společníků.

II. Zásadně není možné, aby veřejná obchodní společnost změnila osobu oznámeného ohlášeného společníka.

Lze připustit změnu v osobě oznámeného ohlášeného společníka i v průběhu insolvenčního řízení, avšak pouze z důležitých důvodů. Konkrétně lze akceptovat, že veřejná obchodní společnost přistoupí ke změně osoby oznámeného ohlášeného společníka např. tehdy, kdy ten původní dlouhodobě těžce onemocní.

Opakovaná změna osoby oznámeného ohlášeného společníka v řízení bez důležitých důvodů zásadně nepředstavuje řádný výkon funkce insolvenčního správce.

Dotčené právní předpisy 

§ 24 odst. 2 InsZ

§ 40 odst. 1 InsZ

§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen „ZoIS“)

§5 odst. 1 písm. e) ZoIS

Z odůvodnění komentovaného stanoviska

Z textace ust. § 24 odst. 2 InsZ a § 40 odst. 1 InsZ jednoznačně vyplývá, že veřejná obchodní společnost (dále též „Voska“) může funkci insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení vykonávat toliko jedním ohlášeným společníkem zároveň. Není tedy možné, aby Voska v podání podle ust. § 24 odst. 2 InsZ oznámila soudu dva a více ze svých ohlášených společníků.

Z výše uvedeného také vyplývá, že ust. § 24 odst. 2 InsZ představuje procesní pravidlo. Textace ust. § 24 odst. 2 InsZ (zejm. části „je ustanovena“ a „neprodleně“) pak odkazuje na konkrétní procesní fázi, která se v insolvenčním řízení už zásadně nemůže opakovat (tj. situaci, kdy současně dochází k ustanovení Vosky do funkce insolvenčního správce v konkrétním řízení a zároveň zde ještě není formálně oznámena osoba ohlášeného společníka způsobilá k výkonu funkce jejím jménem). Toto ustanovení tedy neumožňuje změnit osobu oznámeného ohlášeného společníka. Ani v jiných ustanoveních InsZ se o takové možnosti nehovoří. Zásadně tak není možné, aby Voska změnila osobu oznámeného ohlášeného společníka.

Ani v jiných situacích InsZ totiž neumožňuje změnu v osobě insolvenčního správce „jen tak“, bez splnění určitých podmínek. Jak pro odvolání insolvenčního správce z funkce na jeho návrh podle ust. § 31 odst. 1 InsZ, tak pro odmítnutí ustanovení insolvenčního správce do funkce na jeho návrh podle ust. § 22 InsZ jsou třeba důležité důvody, mezi které podle ustálené judikatury vyšších soudů zásadně nepatří pracovní a organizační aspekty výkonu funkce [srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2011, č. j. 1 VSPH 959/2011-B-17 (MSPH 93 INS 9615/2011), či ze dne 16. 11. 2011, č. j. 3 VSPH 521/2011-A-29). Na základě výše uvedeného tak lze dle názoru Ministerstva spravedlnosti (dále jen „MSp“) per analogiam připustit změnu v osobě oznámeného ohlášeného společníka i v průběhu insolvenčního řízení, avšak pouze z důležitých důvodů.

Konkrétně lze akceptovat, že Voska přistoupí ke změně osoby oznámeného ohlášeného společníka např. tehdy, kdy ten původní dlouhodobě těžce onemocní. Vždy je však třeba mít na paměti, že insolvenční správce je svou funkci povinen vykonávat svědomitě a s odbornou péčí (srov. § 36 odst. 1 InsZ) a že insolvenční řízení musí být vedeno v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti [srov. § 5 písm. a) InsZ]. Opakovaná změna osoby oznámeného ohlášeného společníka v řízení bez důležitých důvodů tedy zásadně nepředstavuje řádný výkon funkce insolvenčního správce.

Od změny osoby oznámeného ohlášeného společníka je třeba odlišit situaci, kdy oznámený ohlášený společník ztratí způsobilost být ohlášeným společníkem (tedy např. mu bude zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce či přestane být společníkem insolvenčního správce). Voska se tak dostane do situace, kdy nedisponuje osobou oznámeného ohlášeného společníka, a je tedy povinna neprodleně tuto situaci zhojit (tedy oznámit nového ohlášeného společníka). Nejedná se proto o změnu oznámeného ohlášeného společníka ve smyslu výše uvedeného (kdy Voska již osobou oznámeného ohlášeného společníka disponuje), ale o oznámení nové osoby ohlášeného společníka, kdy Voska v důsledku různých okolností osobou oznámeného ohlášeného společníka již nedisponuje.

Komentář

Komentované stanovisko řeší dosud hlouběji neřešené, přesto však výkladově sporné otázky. Může za Vosku vykonávající funkci insolvenčního správce jednat více ohlášených společníků současně? Tedy může Voska oznámit insolvenčnímu soudu jména více za ní jednajících ohlášených společníků?

Protože stanovisko dochází k závěru, že nikoliv, tak jedním dechem odpovídá záporně na otázku, která se v té souvislosti nabízí, totiž: Může Voska vykonávající funkci insolvenčního správce měnit oznámeného ohlášeného společníka v průběhu insolvenčního řízení? A hned si odpovídá: Nemůže, tedy: Zásadně nemůže.

Než se na obě otázky podíváme blíže, je třeba připomenout i komentovaným stanoviskem akcentované, totiž že neobsahuje obecně závazný výklad právních předpisů; ten bude nabídnut soudy insolvenčními a správními, věřme, že bude shodný.

Komentované stanovisko přichází se zdánlivě novým pojmoslovím, které však plyne přímo z textu InsZ a ZoIS; stanovisko tak rozeznává:

  • ohlášeného společníka a
  • oznámeného ohlášeného společníka.

Ohlášených společníků může mít Voska libovolný počet; z nich však pro konkrétní insolvenční řízení může podle ust. § 24 odst. 2 InsZ oznámit jen jediného a právě ten bude za Vosku vykonávat funkci insolvenčního správce, bude za ní jednat. Pokud by v insolvenčním řízení bylo lze oznámiti více ohlášených společníků, ztrácela by tato oznamovací povinnost (§ 24 odst. 2 InsZ) smysl, neboť by platilo, že funkci insolvenčního správce může v konkrétním insolvenčním řízení vykonávat kterýkoliv z ohlášených společníků.

I. Výkonu funkce insolvenčního správce prostřednictvím vícero ohlášených společníků zároveň

Voska, která je ustanovena insolvenčním správcem, oznámí insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích společníků, prostřednictvím kterých vykonává činnost insolvenčního správce, bude jejím jménem funkci insolvenčního správce vykonávat; odstavec 1 platí pro tohoto společníka obdobně (§ 24 odst. 2 InsZ).

Insolvenční správce vykonává svou funkci osobně. Voska vykonává funkci insolvenčního správce ohlášeným společníkem podle ust. § 24 odst. 2 (§ 40 odst. 1 InsZ).

Insolvenční správce může svou funkci vykonávat také prostřednictvím svého zaměstnance nebo zaměstnance dlužníka. Ve zvlášť odůvodněných případech může svou funkci vykonávat prostřednictvím jiných osob, zejména právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků; tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani odpovědnost podle InsZ (§ 40 odst. 2 InsZ).

Insolvenční praxe ukazuje, že Vosky mají:

  • jediného ohlášeného společníka, který za ně jedná (zatím ponechávám stranou případy, kdy v insolvenčním řízení za Vosku jedná i neohlášený společník, který nemá oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce), nebo
  • více ohlášených společníků, kteří se střídají (ponechávám stranou praxi některých Vosek, majících „mrtvé duše“, tedy ohlášené společníky, kteří již činnost fakticky nevykonávají, nejsou oznamováni jako ohlášení společníci, avšak Voska díky nim dostane v každém kolečku o jeden případ více).

Pokud je mi známo, tak dosavadní judikatura se zabývala toliko tím, zda za Vosku může vedle ohlášeného společníka při výkonu funkce insolvenčního správce jednat i společník neohlášený, přičemž dospívá k celkem očekávatelnému závěru, že pod sankcí zproštění funkce nemůže [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 29 NSČR 24/2014-B-193 (KSBR 30 INS 25662/2012), uveřejněné pod číslem Rc 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Judikatura se však již nezabývá tím, zda za Vosku při výkonu funkce insolvenčního správce může jednat více ohlášených společníků zároveň.

MSp dospívá jazykovým výkladem k závěru, že za Vosku může v konkrétním insolvenčním řízení jednat toliko jeden ohlášený společník (srov. § 24 odst. 2 a § 40 odst. 1 InsZ). Ke stejnému závěru lze dospět i výklad teleologickým; insolvenční správce má jednat odborně, což mj. znamená, že má být důkladně obeznámen s konkrétním insolvenčním řízením. Tento účel bude obtížněji naplnitelný, pokud jednotlivé úkony budou za Vosku činit různí ohlášení společníci (jeden se bude účastnit soudního jednání, další jednání s dlužníkem, další se zajištěným věřitelem, další podá návrh soudu…).

Výkon funkce insolvenčního správce prostřednictvím oznámeného ohlášeného společníka tak znamená např. to, že Voska může pouze jeho prosřednictvím:

  • uzavírat smlouvy související s výkonem její funkce (zejm. o správně a zpeněžení majetkové podstaty),
  • účastnit se soudních jednání a jednání s dlužníkem (§ 410 InsZ) nebo
  • činit podání insolvenčnímu soudu.

II. Změna osoby oznámeného ohlášeného společníka v průběhu insolvenčního řízení

Pravidlo o jediném možném oznámeném ohlášeném společníkovi vede k přirozeným úvahám, jak toto pravidlo obejít. Nejjednodušším způsobem, zdá se, je, že za Vosku může jednat kterýkoliv z ohlášených společníků, který vždy při svém jednání (ve vztahu k insolvenčnímu soudu) oznámí změnu ohlášeného společníka. Ve vztahu k třetím subjektům by však musel jednat vždy poslední oznámený společník, neboť účinky změny ohlášeného společníka může mít jen oznámení ve vztahu k insolvenčnímu soudu.

Je zjevné, že takovým přístupem by bylo pravidlo o jediném ohlášeném společníkovi obcházeno, a již jen z toho důvodu by takový přístup neměl být povolen. MSp proto dospívá k závěru, že zásadně není možné, aby Voska libovolně měnila osobu oznámeného ohlášeného společníka. Vychází z jazykového výkladu ust. § 24 odst. 2 InsZ, dle kterého Voska, „která je ustanovena insolvenčním správcem, oznámí insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích společníků, prostřednictvím kterých vykonává činnosti insolvenčního správce, bude jejím jménem funkci insolvenčního správce vykonávat“, tedy že ohlášený společník má být oznámen „neprodleně“ po ustanovení Vosky insolvenčním správcem; jedná se o okamžik jedinečný, neopakovatelný.

Rovněž je třeba přihlédnout k účelu ust. § 24 odst. 2 InsZ, tedy oznámení ohlášeného společníka, totiž aby se ostatní procesní subjekty mohly vyjádřit k jeho možné nepodjatosti. Bylo by v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, měnila-li by Voska neustále svého oznámeného ohlášeného společníka a přezkoumával-li by a rozhodoval-li by insolvenční soud neustále o možném odvolání insolvenčního správce z jeho funkce (§ 31 InsZ).

Důvody pro změnu ohlášeného společníka tak jsou analogicky ty, které vedou k soudnímu odvolání insolvenčního správce z jeho funkce, tedy důležité důvody, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce (§ 31 odst. 1 InsZ). Takovými důvody jsou zejm.:

  • Pochybnosti o nepodjatosti oznámeného ohlášeného společníka [§ 24 InsZ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, č. j. 29 NSČR 4/2015-B-39 (KSUL 46 INS 30243/2013), uveřejněné pod číslem Rc 136/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, č. j. 29 NSČR 103/2015-B-44 (KSOS 36 INS 9408/2014), uveřejněné pod číslem Rc 23/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], je však otázkou, zda takové důvody nevedou k pochybnostem i ve vztahu k ostatním ohlášeným společníkům, resp. celé Vosky.
  • Vážné zdravotní překážky oznámeného ohlášeného společníka, které mu dlouhodobě znemožňují řádný výkon funkce [usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č. j. 3 VSPH 521/2011-A-29 (MSPH 79 INS 13772/2010)].
  • Pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce ve vztahu k oznámenému ohlášenému společníkovi (insolvenční soud může, nikoliv musí, insolvenčního správce odvolat z funkce; záleží na konkrétních důvodech) [§ 31 odst. 3 InsZ; usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2011, č. j. 3 VSPH 237/2011-B-24 (KSPH 41 INS 4795/2010), uveřejněném pod číslem Rc 133/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
  • Zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce ve vztahu k oznámenému ohlášenému společníkovi (insolvenční soud může, nikoliv musí insolvenčního správce odvolat z funkce; záleží na konkrétních důvodech) [§ 31 odst. 3 InsZ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. 29 Cdo 677/2011-61 (KSPH 37 INS 326/2008), uveřejněný pod číslem Rc 60/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
  • Zánik práva dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce ve vztahu k oznámenému ohlášenému společníkovi (§ 31 odst. 4 InsZ).
  • Zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce ve vztahu k oznámenému ohlášenému společníkovi [§ 31 odst. 4 InsZ; usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2019, č. j. 2 VSPH 262/2019-B-99 (KSLB 86 INS 10248/2013)].
  • Dosavadní oznámený ohlášený společník přestane být společníkem Vosky.

Komentované stanovisko rozeznává situace, pokud

  • oznámený ohlášený společník ztratí způsobilost být ohlášeným společníkem (typicky zrušením povolení vykonávat činnost insolvenčního správce či skonem společníkovým), v takovém případě se nejedná o změnu v osobě oznámeného ohlášeného společníka, nýbrž toliko o oznámení nové osoby ohlášeného společníka – v tom není výkladový ani aplikační problém, nebo pokud
  • oznámený ohlášený společník neztrácí způsobilost být ohlášeným společníkem, a právě takovou situaci komentované stanovisko řeší.

Proti řečeným závěrům o zásadní nepřípustnosti opakované změny oznámeného ohlášeného společníka, který neztrácí způsobilost tímto společníkem být, však Řeháček s Vrbou v komentáři Sprinz, dle nichž „[v]eřejná obchodní společnost může osobu ohlášeného společníka, jehož prostřednictvím hodlá vykonávat funkci správce, kdykoliv změnit. Stejně tak je možné kdykoliv pověřit jiného ohlášeného společníka jednotlivými úkony v řízení (účast na přezkumném jednání či schůzi věřitelů atd.). […] Ad hoc pověření jiného ohlášeného společníka určitým úkonem může soudu oznámit i tento společník přímo při úkonu, jehož se pověření týká.“ Je tak zřejmé, že výklad MSp je v přímém rozporu minimálně s částí doktríny, konečné slovo budou mít, jak již řečeno, soudy.

III. Procesní souvislosti

Pokud Voska oznámí změnu v osobě ohlášeného společníka insolvenčnímu soudu, nastává účinek této změny okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Voska je povinna tvrdit důležitý důvod pro změnu v osobě oznámeného ohlášeného společníka. Pokud takový důvod nevyplývá z obsahu insolvenčního spisu či právního předpisu, je Voska povinna jej rovněž doložit.

Pokud by se jednalo o nepřípustnou změnu v osobě oznámeného ohlášeného společníka (nebyl-li by dán některý z důvodů uvedených ad II.), tak se nabízí procesní řešení v tom směru, že insolvenční soud vydá usnesení, kterým nepřipustí změnu v osobě oznámeného ohlášeného společníka Vosky (anal. jako u obecného zmocněnce dle ust. § 27 odst. 2 o. s. ř.). Mám (avšak jen pocitově) za to, že odvolání proti takovému usnesení bude přípustné (u nepřipuštění zastoupení obecným zmocněncem i při odvolání insolvenčního správce z funkce dle § 31 InsZ přípustné je).

Opakovaná změna osoby oznámeného ohlášeného společníka bez důležitých důvodů zásadně nepředstavuje řádný výkon funkce insolvenčního správce. S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem pak může vést k uložení pořádkové pokuty (§ 81 InsZ) nebo ke zproštění insolvenčního správce funkce (§ 32 InsZ). Mám za to, že s ohledem na výše uvedený rozpor komentovaného stanoviska a doktríny bude vhodné, aby takto bylo postupováno až v případech po zveřejnění stanoviska (27. 5. 2020).

Judikatura dovodila, že úkony neohlášeného společníka nemají procesní účinky s tím, že dle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2013, č. j. 3 VSPH 1463/2012-B-38 (KSPL 54 INS 16244/2010) je nelze zhojit dodatečným souhlasem ohlášeného společníka. Proti tomu však (pozdější) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2014, č. j. 1 VSPH 1658/2014-B-86 (MSPH 59 INS 4547/2009), dle kterého lze dodatečným souhlasem ohlášeného společníka zhojit (nastolit účinky) úkon společníka neohlášeného. Tato usnesení nerozlišují jednání oznámeného ohlášeného společníka a ohlášeného společníka; z kontextu obou usnesení mám za to, že Vrchní soud v Praze měl na mysli (třebaže jej tak výslovně neoznačil) oznámeného ohlášeného společníka, nikoliv libovolného ohlášeného společníka.

Není mi známo soudní rozhodnutí, které by řešilo účinky jednání neoznámeného ohlášeného společníka v insolvenčním řízení. U výše zmíněného nepřipuštění zastoupení obecným zmocněncem platí, že učiněná jednání až do vydání rozhodnutí účinky mají. Pokud insolvenční judikatura dospěje naopak k závěru, že takové jednání procesní účinky nemá, tak mám za to, že tím spíše bude takové jednání zhojitelné souhlasem oznámeného ohlášeného společníka (pokud lze zhojit jednání neohlášeného společníka).

Související judikatura

Poměr insolvenčního správce, jímž je veřejná obchodní společnost, k zástupci dlužníkova věřitele, jímž je společník této veřejné obchodní společnosti, je v situaci, kdy takový věřitel má (spolu s dalším věřitelem, s nímž tvoří koncern) výrazný vliv na chod insolvenčního řízení, důvodem pro vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 InsZ), a tedy pro jeho odvolání z funkce postupem dle ust. § 31 InsZ.

Poměr insolvenčního správce (veřejné obchodní společnosti) k věřiteli dlužníka, který má (může mít) výrazný vliv na chod insolvenčního řízení a kterému poskytuje právní služby (spočívající zejména v udělování právních porad, sepisování listin, zpracování právních rozborů věcí, spolupráci při vymáhání pohledávek v insolvenčním řízení, jednání s protistranami a dalších formách) advokátní kancelář (společnost s ručením omezeným), jež je společníkem insolvenčního správce, ve spojení se skutečností, že věřitel dlužníka opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) ustanovuje „novým“ insolvenčním správcem stejnou osobu, je důvodem pro vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení a jeho odvolání z funkce.

  • usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č. j. 3 VSPH 521/2011-A-29 (MSPH 79 INS 13772/2010)

Zdravotní či jiná osobní indispozice insolvenčního správce však představuje překážku jeho setrvání ve funkci, jen pokud je doloženo, že objektivně výkonu jeho funkce brání, a to v dlouhodobém časovém horizontu. Pokud by tato překážka byla rázu pouze přechodného, není namístě odvolání insolvenčního správce, ale ustanovení jeho zástupce dle ust. § 33 InsZ.

Skutečnost, že insolvenčnímu správci byla pozastavena činnost ve smyslu ust. § 9 odst. 1 písm. d) ZoIS není sama o sobě důvodem pro jeho odvolání z funkce ve smyslu ust. § 31 InsZ.

Tím, že osobě ustanovené rozhodnutím insolvenčního soudu insolvenčním správcem konkrétního dlužníka následně zanikne oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce dle ust. § 40 odst. 2 ZoIS, nepozbývá rozhodnutí insolvenčního soudu o jejím ustanovení do funkce účinnosti. Taková osoba nadále zůstává insolvenčním správcem konkrétního dlužníka.

V případě specializované právnické osoby založené jen pro účely výkonu funkce insolvenčního správce, která tuto funkci vykonává nejen pro potřebu soudu, v jehož obvodu má své sídlo, ale navíc též pro jiné insolvenční soudy, v jejichž obvodu nesídlí, nelze zásadně akceptovat její zaneprázdněnost přidělenými věcmi jako důležitý důvod, pro nějž by měla být odvolána z funkce insolvenčního správce ve věci vedené u insolvenčního soudu, v jehož obvodu má své sídlo.

Určovalo-li ust. § 24 odst. 2 InsZ, ve znění účinném do 31. 7. 2013, že veřejná obchodní společnost, která je ustanovena insolvenčním správcem, oznámí (je povinna oznámit) insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích společníků bude jejím jménem funkci insolvenčního správce vykonávat, pak zjevně nemohlo mít na mysli jiného společníka než toho, jehož prostřednictvím má veřejná obchodní společnost funkci insolvenčního správce vykonávat (ohlášeného společníka).

I. Veřejná obchodní společnost zapsaná v seznamu insolvenčních správců může mít více ohlášených společníků [§ 5 odst. 1 písm. d) InsZ], jejichž prostřednictvím bude oprávněna činnost insolvenčního správce vykonávat.

II. V insolvenčním řízení může veřejná obchodní společnost vykonávat činnost (funkci) insolvenčního správce výhradně prostřednictvím svého ohlášeného společníka; jen takovou osobu může soudu podle ust. § 24 odst. 2 InsZ oznámit jako společníka, který bude jejím jménem ve funkci insolvenčního správce konat.

III. Úkony činěné za veřejnou obchodní společnost co ustanoveného insolvenčního správce jiným než jejím ohlášeným společníkem nemají účinky úkonů insolvenčního správce, které s nimi zákon jinak spojuje. Na tom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že insolvenční soud – ať již přehlédnutím, nebo v důsledku svého nesprávného právního názoru – jednání neohlášeným společníkem připustil.

Pokud ohlášený společník následně souhlasil s úkony, jež za v.o.s. učinil neohlášený společník, považuje tím odvolací soud uvedený nedostatek za odstraněný, neboť navenek může za v.o.s. jednat kterýkoliv z jejích společníků jako její statutární orgán.

Použitá literatura a jiné zdroje

ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan in SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek, a kol. Insolvenční zákon: komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019. s. 74. ISBN 978-80-7400-753-8.

 

Sdílet

Kalendář seminářů

  • 12. června 2024
  • Brno

Aktuální postřehy k řešení úpadku oddlužením

Aktuální postřehy k řešení úpadku oddlužením
JUDr. Jolana Maršíková
Další semináře

Newsletter