Řadě dlužníků zůstává na živobytí více peněz, pokud zůstanou v exekuci, říká insolvenční expert Tomáš Valášek

V roce 2021 soudy obdržely celkem 25 055 nových insolvenčních návrhů, což je v meziročním srovnání o 12 procent méně. Čím je to podle Vás způsobeno? Čekali jste, že podaných návrhů bude více?

S ohledem na situaci v ekonomice čekal více podaných návrhů asi každý. Nejenže nakonec přišel 12procentní pokles, ale počet nových návrhů byl loni dokonce druhý nejnižší za posledních 10 let. Důvodů je hned několik. Jednak jde o to, že insolvence kopírují vývoj ekonomiky s určitým zpožděním. Lidé i firmy nejprve zkoušejí využít jiná řešení. Kromě toho také zafungovala vládní podpora v podobě pokračujících antivirových programů. V neposlední řadě pak hraje roli fakt, že řadě dlužníků zůstává na každodenní živobytí více peněz, pokud zůstanou v exekuci. Fyzické osoby proto často nejsou příliš motivované své dluhy z dlouhodobého hlediska aktivně řešit. Nižší počet žádostí o insolvenci tak rozhodně neznamená, že by domácnosti a firmy přestaly mít ekonomické problémy

Vyhnula se podle Vás České republice vlna koronavirových bankrotů nebo je stále očekávána? Napomohla situaci státní pomoc?

Z minulosti víme, že počet nových insolvenčních návrhů může mít za krizí zpoždění až v horizontu několika let. Takže si myslím, že nás největší vlna ještě čeká. Státní pomoc ji sice pomohla oddálit, ale když vezmu v úvahu, co se nyní děje na trhu energií a jak se celkově vyvíjí inflace, tak počítám s tím, že insolvencí bude přibývat.

Proč ubývá dlužníků, kteří se chtějí oddlužit, a naopak přibývá více dlužníků s exekucí? Jak motivovat dlužníky do procesu oddlužení?

Důvodem je nastavení systému. Lidem v insolvenci může měsíčně zůstat na živobytí ve srovnání s režimem exekuce až o 6 tisíc korun měsíčně méně, a to jsou pro předlužené lidi obrovské peníze. Na tento problém upozorňují odborníci na naší každoroční Konferenci insolvence opakovaně. Místo jeho řešení se ale objevují úvahy o zkrácení oddlužení z pěti na tři roky. Přitom je jasné, že zkrácení oddlužení by nemělo při takovém nepoměru dostupných finančních prostředků očekávaný efekt.

Co by tedy mohlo fungovat?

Lepší by bylo srovnat, nebo alespoň sblížit obě částky a motivovat tak lidi s finančními problémy k dlouhodobému řešení jejich situace. Pokud jste předlužený a najednou se vám měsíční rozpočet ztenčí o několik tisíc korun, je vám většinou jedno, zda je to na tři nebo pět let. V obou případech je vidina restartu s čistým štítem zkrátka příliš vzdálená. Zkrácení oddlužení o dva roky by navíc mělo nepříznivý dopad na věřitele, a také bych se bál o fungování insolvenčních správců. Těm by rázem o 40 procent klesla odměna za jejich práci.

V současné době se chýlí ke konci celostátní oddlužovací akce s názvem Milostivé léto. Podle poraden ji ale využil jen zlomek dlužníků. Čím si to vysvětlujete? A měla by se lhůta prodloužit?

To je velice komplexní problém. Myslím si, že myšlenka Milostivého léta je dobrá, ale jen pro někoho. Do akce jsou zapojeni až na výjimky jen veřejnoprávní věřitelé. Navíc platí, že dlužník v problémech i nadále potřebuje získat značný finanční obnos alespoň na úhradu nesplacené jistiny. Tyto peníze ale z logiky věci nemá a obvykle má jen velmi omezené možnosti, jak je získat. Pokud má navíc ještě dluhy ze soukromoprávní sféry, zůstane stejně i po zaplacení jistiny veřejnoprávních věřitelů pouze na půli cesty.

Vrátil bych se ještě k insolvenčním návrhům. Lze vlastně predikovat vývoj jejich počtu pro letošek?

Nová vláda má ve svém programovém prohlášení zkrácení oddlužení z pěti na tři roky. Počet nových insolvenčních návrhů tak bude v první řadě záviset na parametrech, které kabinet pro vstup a plnění oddlužení nastaví…

Současně ale dojde podle vašich predikcí k tomu, že domácnosti budou méně utrácet a dojde ke snížení tržeb obchodníků. Jak dramatické to bude pro tuzemské firmy?

Postupem času budou lidé vydávat větší a větší část svých příjmů na jídlo a bydlení, naopak budou muset omezit utrácení za zboží a služby, jež sice považují za příjemné, ale mohou se bez nich obejít. Pod tlakem tak budou nadále firmy a podnikatelé z oblasti cestování, ubytování či pohostinství a přidají se k nim i některé další obory, zejména ze sféry služeb.

Jak rychle vlastně hrozí insolvence či exekuce?

V obou případech se jedná zpravidla o řád měsíců, problémy ale mohou pod povrchem bobtnat i roky. Vždy záleží na konkrétní situaci daného dlužníka bez ohledu na to, zda jde o jedince či obchodní společnost. Mnoho dlužníků svou situaci neřeší včas a o to větší potíže je pak čekají. Například u firem se má za to, že většina těch, jež nastupují do insolvence nyní, už v ní měla dva roky být.

V letošním roce bychom se měli dočkat schválení zákona o preventivní restrukturalizaci. Směrnice EU, která je zapracována do nového zákona, požaduje zavedení oddlužení všech podnikatelů do tří let. Zlepší situaci?

Zákon o preventivní restrukturalizaci má přinést nástroj pro včasné řešení nepříznivé finanční situace obchodní společnosti, podnikatele. Vedle toho směrnice ukládá členským zemím povolit oddlužení podnikatelů za 3 roky, toto však bude zřejmě předmětem novely insolvenčního zákona. Konkrétní parametry zákona ještě nejsou na stole, a tak je těžké odhadovat jeho dopady. Zda bude něco v oblasti insolvencí skutečně fungovat, jak bylo zamýšleno, často závisí na parametrickém nastavení konkrétního procesu než na hlavní myšlence. Nevhodně či nesprávně nastavené parametry mohou klíčový záměr úplně zhatit.

Od loňského jara mohou advokáti komunikovat s vězněnými klienty prostřednictvím Skype. Insolvenční správci mají podobnou podporu. Dojde k větší motivaci dlužníků, když mohou vést své schůzky online?

Nejen advokáti, ale například i trestní větev soudnictví mě mile překvapili rychlostí, s jakou přijali změny, které si žádá doba. Také od pracovníků dluhových poraden vím, že v některých případech už využívají různé online platformy pro dluhové poradenství. Co se používání pokročilých nástrojů pro vzdálenou komunikaci v oblasti insolvencí týče, tak technologicky už máme vše nachystáno více než rok. Čekáme pouze na legislativní rámec.

Jak více pomoci justici v rozvoji digitalizace? Čeká se opravdu pouze na legislativní rámec?

Kromě legislativního rámce pro vzdálenou komunikaci insolvenčních správců s dlužníky při takzvaném přezkumném jednání je velký prostor pro digitalizaci také v případě insolvenčního rejstříku. Práce s tím stávajícím je mnohdy nevyhovující hlavně při nakládání s daty a soubory. Na tom lze určitě ještě zapracovat a ušetřit tak všem zúčastněným čas i peníze.

Autor: Jaroslav Kramer

Zdroj: Info.cz