Postižitelnost příjmů dlužníka již od zahájení insolvenčního řízení. Provádění srážek z příjmů dlužníka při souběhu příjmů od více plátců

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2020, č. j. 4 VSOL 438/2020-B-20 (KSBR 40 INS 13801/2019)

Dotčené právní předpisy

§ 398 odst. 3 InsZ ve znění účinném 1. 6. 2019

§ 398 odst. 6 InsZ ve znění účinném 1. 6. 2019

§ 205 odst. 1 InsZ

§ 206 InsZ

§ 207 odst. 2 InsZ

§ 7 InsZ ve znění účinném od 1. 1. 2014

§ 298 o. s. ř.

§ 302 o. s. ř.

§ 16 písm. b) vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce, ve znění účinném od 1. 6. 2019 (dále jen „VoMS“)

§ 16 písm. e) VoMS

Skutkový stav a rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu

Dlužník dne 22. 7. 2019 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (A-1). Dne 23. 7. 2019 v 9:50 hodin bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení, jímž se oznamuje zahájení insolvenčního řízení (A-2).

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 9. 2019, č. j. KSBR 40 INS 13801/2019-A-8 mj. zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), povolil mu oddlužení (bod II. výroku) a insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Ilonu Dorkovou (bod III. výroku). Citované usnesení nabylo právní moci dne 11., resp. 27. 9. 2019.

Dne 20. 12. 2019 insolvenční správkyně podala (B-7) mj. zprávu pro oddlužení a soupis majetkové podstaty. V těchto podáních bylo uvedeno, že dlužník vlastní movité věci v obvyklé ceně 4 600 Kč a exekuční výtěžek ve výši 66,54 Kč, má 2 vyživovací povinnosti a čistý měsíční příjem od dvou zaměstnavatelů v souhrnné výši 26 441,33 Kč; zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně dlužník průběžně hradí.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 1. 2020, č. j. KSBR 40 INS 13801/2019-B-8 uložil insolvenční správkyni, aby soudu předložila opravený soupis majetkové podstaty, ve kterém bude uvedena postižitelná část z příjmu dlužníka za období od zahájení insolvenčního řízení do „schválení oddlužení“.

K citované výzvě insolvenční správkyně dne 7. 2. 2020 sdělila (B-9), že dlužníku nejsou prováděny žádné srážky z jeho příjmů, pročež k doplněné položce soupisu „Postižitelná část příjmu dlužníka od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení“ uvedla „0 Kč“.

Krajský soud v Brně následně dne 24. 2. 2020 zprávy o přezkumu a pro oddlužení zveřejnil v insolvenčním rejstříku vyhláškou a poučil účastníky o možnosti podání námitek (B-10).

Dne 7. 4. 2020 Krajský soud v Brně vyzývá insolvenční správkyni (B-11, zveřejněno dne 21. 4. 2020) ke sdělení, zda dlužník hradí zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně. Dne 5. 5. 2020 insolvenční správkyně sděluje, že hradí (B-12).

Dne 18. 5. 2020 Krajský soud v Brně uložil insolvenční správkyni (B-13), aby soudu předložila opravený soupis majetkové podstaty, ve kterém bude uvedena postižitelná část z příjmu dlužníka za období „od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení“; současně uvedl, že „[s]kutečnost, že dlužníkovi nejsou plátcem příjmu prováděny žádné srážky (k čemuž v současné fázi řízení není ani právní důvod), nemá vliv na povinnost dlužníka vydat do majetkové podstaty v průběhu schváleného oddlužení postižitelnou část příjmů od zahájení řízení viz. odkaz na zákonná ustanovení výše“.

K citované výzvě insolvenční správkyně dne 8. 6. 2020 sdělila (B-14), že uloženou povinnost splnila již dne 7. 2. 2020, kdy konkrétní hodnotu této položky určila „nulou, neboť výši této postižitelné částky za období do schválení SK není možné v době soupisu MP žádným způsobem vyčíslit, neboť není zřejmé, kdy bude oddlužení schváleno“. Insolvenční správkyně současně vyjádřila svůj právní názor, že dlužníku nelze (navíc poprvé až v usnesení o schválení oddlužení) uložit povinnost k vydání potenciálních srážek.

Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 3. 7. 2020, č. j. KSBR 40 INS 13801/2019-B-15 mj. schválil dlužníku oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod II. a III. výroku) a konstatoval, že „do majetkové podstaty patří majetek, který je dlužník povinen vydat insolvenční správkyni ke zpeněžení, a to mj. postižitelná část příjmů dlužníka od zahájení insolvenčního řízení do schválení oddlužení včetně srážek z příjmů deponovaných soudními exekutory, zaměstnavateli či plátci jiných příjmů“ (bod IV. výroku); dále uložil plátcům mzdy a jiného příjmu dlužníka, kterým jsou ke dni vydání usnesení společnost MAWIAN Trade s.r.o., aby „po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a nevyplácel sražené částky dlužníkovi. Při výpočtu srážek nebude plátce příjmů dlužníka srážet 55% nezabavitelné částky (§ 298 ve spojení s § 278 o. s. ř.) ze mzdy dlužníka a 55 % nezabavitelné částky z dohody o provedení práce. Částky sražené ze mzdy dlužníka nebo jiného příjmu je plátce mzdy nebo jiného příjmu dlužníka povinen v každém jednotlivém měsíci zasílat insolvenční správkyni“ a společnost FC NORDIC Brno z. s., aby „po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl z příjmu dlužníka stanovené srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a nevyplácel sražené částky dlužníkovi. Při výpočtu srážek nebude plátce příjmů dlužníka srážet 90% nezabavitelné částky (§ 298 ve spojení s § 278 o. s. ř.). Částky sražené z jiného příjmu dlužníka je plátce jiného příjmu povinen v každém jednotlivém měsíci zasílat insolvenční správkyni“ (bod VI. výroku). Soud dále uložil insolvenční správkyni, aby „každý měsíc po obdržení listin o čistých příjmech dlužníka vypočetla ze součtu příjmů dlužníka zákonnou srážku a tuto částku porovnala s výší srážek, které plátci příjmů dlužníka zaslali na účet majetkové podstaty. Vznikne-li rozdíl mezi vypočítanou srážkou a skutečně sraženou částkou, insolvenční správkyně podle charakteru rozdílu buď vrátí dlužníkovi přeplatek na srážkách, nebo vyzve dlužníka k úhradě nedoplatku a současně určí dlužníkovi lhůtu k úhradě“ (bod VIII. výroku).

Dlužník dne 28. 7. 2020 (B-16) napadl posledně citované usnesení včasným odvoláním, kterým brojil proti uložené povinnosti vydat postižitelnou část mzdy za dobu do schválení oddlužení. Uvedl, že od zahájení insolvenčního řízení hradí insolvenční správkyni odměnu a hotové výdaje, jak mu bylo soudem uloženo, žádnou jinou částku jí nezasílal, neboť mu to soudem uloženo nebylo. Ani zaměstnavatel mu žádné srážky v této době ze mzdy neprováděl, neboť neobdržel žádné usnesení, dle něhož by tak měl činit. Uvedl, že v uvedeném období také žádné peníze neukládal, a proto nemůže insolvenční správkyni postižitelnou část příjmů vydat, když ji nemá k dispozici a ani není zřejmé, jakou částku by měl vydávat. Zdůraznil, že z insolvenčního rejstříku je zřejmé, že se k této otázce vyjadřovala i insolvenční správkyně.

Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení dne 13. 10. 2020 komentovaným usnesením v odvoláním napadeném bodu IV. výroku zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Dne 9. 11. 2020 Krajský soud v Brně uložil insolvenční správkyni (B-23), aby soudu předložila „doplněný soupis majetkové podstaty, ve kterém bude vyčíslena postižitelná část z příjmu dlužníka za období od zahájení insolvenčního řízení (viz. ust. § 398 odst. 3 IZ ve spojení s ust. § 205 odst. 1 IZ a ust. § 207 odst. 2 IZ), popř. správkyně sdělí, že u dlužníka od zahájení řízení nebyl postižitelný příjem (k povinnosti vyčíslit konkrétní částku viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2020 č. j. KSBR 40 INS 13801/2019, 4 VSOL 438/2020-B-20). Zjištěná částka bude vyčíslena k datu vyhotovení doplněného soupisu majetkové podstaty, a to tak, že po zjištění příjmů dlužníka za uvedené období správkyně postupem dle ust. § 279 o.s.ř. vypočítá postižitelnou částku pro přednostní pohledávky, ta bude ponížena o uhrazené zálohy správkyni, výslednou částku po odpočtu sepíše do majetkové podstaty.“

Ke dni vypracování tohoto článku (9. 12. 2020) neuplynula lhůta k podání insolvenční správkyně.

Z odůvodnění komentovaného usnesení

Z citovaných ustanovení InsZ ve vztahu k majetkové podstatě vyplývá, že ust. § 205 tvoří obecný základ úpravy pojmu majetková podstata a je rozlišováno, zda je insolvenční návrh podán dlužníkem či věřitelem. V případě návrhu podaného dlužníkem náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patří k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, což jest k okamžiku vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení a dále i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Z ust. § 398 odst. 3 InsZ vyplývá pro případ oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, že je dlužníku uloženo, aby vydal insolvenčnímu správci majetek „náležející do majetkové podstaty“ ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále aby do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácel nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Je tedy zřejmé, že zákonná úprava majetkové podstaty v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zahrnuje majetek patřící dlužníku k okamžiku účinků zahájení insolvenčního řízení a majetek nabytý dlužníkem v průběhu insolvenčního řízení. Nepochybně pak ze shora citovaného ust. § 206 InsZ vyplývá, že takovým majetkem jsou i peněžní prostředky dlužníka s tím, že podle ust. § 207 odst. 2 InsZ náleží peněžní příjmy dlužníka do majetkové podstaty pouze v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Odvolací soud se tedy neztotožňuje s právním názorem insolvenční správkyně vyjádřeným v jejích shora citovaných podáních, která jsou součástí insolvenčního spisu (viz výše bod 7.). Argumentaci insolvenční správkyně o nevědomosti dlužníka ukládat označené části svých příjmů pro účely insolvenčního řízení, lze oponovat odkazem na ust. § 111 InsZ, které stanoví povinnost dlužníka zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zde definovaného nakládání s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet s výjimkami uvedenými v tomto zákonném ustanovení. V případě nesplnění této zákonné povinnosti jsou pak takové úkony sankcionovány neúčinností ve vztahu k věřitelům dlužníka. V přezkoumávané věci vyplývá z obsahu insolvenčního spisu, jak je uveden shora, že soud prvního stupně postupem dle ust. § 398a odst. 3 InsZ, přes výzvu insolvenční správkyni, neodstranil chybu, případně nejasnost ve zprávě pro oddlužení, týkající se toho, zda a případně v jaké výši peněžní prostředky dlužníka náleží do soupisu majetkové podstaty. V odvoláním napadené části výroku IV. pak označil majetek, který má dlužník povinnost vydat správkyni ke zpeněžení, pouze obecným odkazem na postižitelnou část příjmu dlužníka v označeném období včetně částek deponovaných, aniž by tyto příjmy blíže vyčíslil. V důvodech napadeného usnesení ve vztahu k tomuto výroku pod bodem 4. pouze bez dalšího uvedl odkaz na zákonná ustanovení a pod bodem 17. bez bližšího zdůvodnění uzavřel, že na takto označený majetek nedopadají výjimky podle ust. § 398 odst. 6 InsZ. Přitom obsah zprávy insolvenční správkyně o oddlužení podklad k takovému závěru nedává.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. (§ 7 InsZ) a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení, kdy je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) uloží soud prvního stupně insolvenční správkyni (§ 217 odst. 1 věta třetí InsZ), aby shora naznačeným způsobem uvážila, zda je nutno doplnit soupis majetkové podstaty o majetek, který do ní náleží (peněžní prostředky dlužníka od účinků zahájení insolvenčního řízení do vydání usnesení o schválení oddlužení v postižitelné výši dle § 398 odst. 3 InsZ). Při této úvaze insolvenční správkyně vyčíslí výši těchto peněžních prostředků, zohlední výši placené zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (§ 136 odst. 4 věta druhá InsZ) a zhodnotí, zda jde o majetek náležející do majetkové podstaty (který je do ní nutno sepsat) a který je dlužník povinen vydat ke zpeněžení dle ust. § 398 odst. 3 věty první InsZ, anebo zda na tento majetek dlužníka (při zohlednění hodnoty ostatních součástí majetkové podstaty) dopadá výjimka podle ust. § 398 odst. 6 věty první InsZ Podle závěrů insolvenční správkyně a jejich přezkoumání soud prvního stupně případně znovu rozhodne, zda a v jaké výši je povinen dlužník vydat insolvenční správkyni majetek ke zpeněžení a toto své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Komentář

Existuje judikatura určující a normotvorná, existuje však i judikatura matoucí až zavádějící (nikoliv nutně chybná); obávám se, že komentované usnesení náleží ke druhé uvedené skupině. Velmi zjednodušeně řečeno, dle komentovaného usnesení má dlužník zásadně:

• ze svých příjmů v období od účinků zahájení insolvenčního řízení do vydání usnesení o schválení oddlužení provádět (sám sobě) srážky (jako při výkonu rozhodnutí pro přednostní pohledávky),
• z těchto srážek uspokojovat zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce,
• zbylou část „srážky“ „deponovat“ a
• po rozhodnutí o schválení oddlužení (prohlášení konkursu) odevzdat insolvenčnímu správci.

I.    Zákonné východisko komentovaného usnesení

Podle ust. § 205 odst. 1 InsZ platí, že pokud insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

Podle ust. § 207 odst. 2 InsZ platí, že příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

A konečně podle ust. § 398 odst. 3 věty první InsZ platí, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty.

Z citovaného komentované usnesení dovozuje, že do majetkové podstaty náleží postižitelná část příjmů dlužníka za období (již) od zveřejnění dlužníkova insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku. S tímto závěrem se nelze než ztotožnit.

K tomu však je nutno doplnit, že samotná skutečnost, že určitá věc (např. srážka z dlužníkových příjmů) náleží do majetkové podstaty dlužníka, ještě neznamená, že s ní nemůže dlužník nakládat.

II.    Nakládání s postižitelnou částí dlužníkova příjmu

Podle ust. § 229 odst. 3 InsZ platí, že nestanoví-li InsZ jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními dlužník v době do rozhodnutí o úpadku [písm. a)], resp. i v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, tedy do povolení oddlužení [písm. b)], resp. i v době od povolení oddlužení [písm. e)], a to až do schválení oddlužení (v komentovaném i nejběžnějším případě) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 InsZ). Stručně řečeno, dlužník má dispoziční oprávnění k majetkové podstatě (k postižitelné části svého příjmu), tedy oprávnění s ní nakládat, od zveřejnění svého insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku do schválení oddlužení (ve vztahu k insolvenčnímu návrhu podanému věřitelem viz § 205 odst. 2 InsZ).

Při tomto nakládání je dlužník omezen (jak správně zmiňuje komentované usnesení) ustanovením § 111 InsZ, který v odst. 1 uvádí, že dlužník je povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Současně však v (komentovaným usnesením opominutém) odst. 2 uvádí, že omezení podle odstavce 1 se mj. netýká úkonů nutných k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření a k plnění zákonné vyživovací povinnosti. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 InsZ) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169 InsZ); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. Mám za to, že výjimka vztahující se k „provozu podniku v rámci obvyklého hospodaření“ je plně použitelná i na „obvyklé hospodaření domácnosti“; opak by z mnoha důvodů vedl k neudržitelným závěrům. Konečně podle ust. § 111 odst. 3 platí, že právní jednání, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu. K tomu pak nutno dodat, že podle ust. § 239 odst. 1 věty první InsZ platí, že odporovat právním jednáním dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty.

Co z citovaného dle mého názoru plyne?

1. Dlužník v rámci obvyklého hospodaření své domácnosti může nakládat s postižitelnou částí svých příjmů získaných do vydání rozhodnutí o schválení oddlužení (prohlášení konkursu), a tu část svých příjmů může zásadně utratit.
2. Pokud dlužník tyto peněžní prostředky utratí mimo rámec výjimek v ust. § 111 odst. 2 InsZ, zejm. mimo rámec obvyklého hospodaření domácnosti, musí insolvenční správce zpravidla postupovat tak, že plnění ušlá tímto neúčinným právním jednáním bude vymáhat vůči osobám, které z něj měli prospěch (viz dále bod III.).

III.    Co má vlastně soud po insolvenčním správci chtít?

Komentované usnesení žádá po insolvenčních správcích uvážení, „zda je nutno doplnit soupis majetkové podstaty o majetek, který do ní náleží (peněžní prostředky dlužníka od účinků zahájení insolvenčního řízení do vydání usnesení o schválení oddlužení v postižitelné výši dle § 398 odst. 3 InsZ)“. Uvedený požadavek je zpravidla sama sebe vyvracející, neboť naznačené peněžní prostředky do majetkové podstaty zpravidla nepatří, neboť je dlužník zpravidla již utratil. Do majetkové podstaty náleží takové prostředky, které dlužník aktuálně, skutečně vlastní (a jen ty lze vydat dle § 398 odst. 3 InsZ), nikoli takové, které již utratil (bez ohledu na to, zda tím porušil InsZ či nikoli).

Komentované usnesení nepoměřuje úvahu o tom, které peněžní prostředky náleží do majetkové podstaty, a které je dlužník povinen vydat, tím, zda je dlužník skutečně vlastní (či zda je v mantinelech § 111 odst. 2 InsZ již utratil), nýbrž tím, „zda na tento majetek dlužníka (při zohlednění hodnoty ostatních součástí majetkové podstaty) dopadá výjimka podle ust. § 398 odst. 6 věty první InsZ“. Obsahem odkazované výjimky je však v konkrétním případě jen to, že dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů; tato výjimka má ovšem význam (může se uplatnit pouze) u věcí zpeněžovaných podle ust. § 286 InsZ, tedy nikoli u peněžních prostředků. Ty má (náleží-li do majetkové podstaty) dlužník povinnost vydat vždy, neboť se věřitelům může dostat uspokojení byť i z jedné jediné koruny (ponížené o odměnu insolvenčního správce ve výši 4 haléře + DPH).

Přestože komentované usnesení ponechává insolvenční správkyni úvahový prostor, jakou částku a zda vůbec sepíše, ukládá ve svém důsledku insolvenční správkyni povinnost sepsat do soupisu majetkové podstaty postižitelnou část dlužníkova příjmů za období od účinků zahájení insolvenčního řízení do vydání usnesení o schválení oddlužení, poníženou o zaplacené zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně (ponechávám stranou anachronický paradox, že insolvenční správci mají sepisovat částky, které dlužník získá až po soupisu).

Takový postup však bude zpravidla v rozporu s InsZ, neboť postižitelná část příjmů bývá většinou obratem ruky spotřebována (ostatně jako v komentovaném případě), a tedy správný postup nemá být soupis této části příjmů (dlužník jí již nevlastní a pohledávka dlužníka za dlužníkem je pojmově vyloučena). Insolvenční správkyně tedy (aby vyhověla komentovanému usnesení) bude muset posoudit jednotlivá právní jednání, jimiž dlužník plnil postižitelnou částí svých příjmů, a tato jednání buď označí za:

a) Neúčinná právní jednání pro porušení ust. § 111 odst. 1 InsZ s tím, že zde není žádná z výjimek uvedených v ust. § 111 odst. 2 InsZ. V takovém případě bude na insolvenční správkyni, aby podala odpůrčí žaloby proti osobám, které mají povinnost vydat plnění z takového jednání (§ 239 odst. 1 InsZ). Sepsat peněžní prostředky může insolvenční správkyně až po právní moci rozhodnutí, kterým je odpůrčí žalobě vyhověno (§ 239 odst. 4 InsZ).

Plnění z neúčinného právního jednání se nezahrnuje do výroku dle ust. § 398 odst. 3 InsZ („dlužník je povinen vydat“). Plnění z neúčinného právního jednání (které tak označilo pravomocné rozhodnutí soudu) náleží do majetkové podstaty až podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ.

Mají-li insolvenční správci standardně na přezkoumání případné neúčinnosti (zpravidla jednotek) právních jednání dlužníka 1 rok, tu má insolvenční správkyně na přezkoumání případné neúčinnosti (stovek) právních jednání dlužníka – aby vyhověla komentovanému usnesení – 3 měsíce [§ 136 odst. 2 písm. f) InsZ]. Naneštěstí však v komentovaném případě insolvenční správkyni již uplynula jednoroční lhůta pro podání odpůrčích žalob.

K tomu přistupuje dilema, kterým právním jednáním dlužníka v rozhodné době odporovat. Jistě nikoli všem – v části z nich dlužník plnil nepostižitelnou částí svého příjmu. Napadá mne několik možností:

• Vždy pro každý měsíc (bude zřejmě počínat dnem výplaty) insolvenční správci seřadí chronologicky všechna právní jednání dlužníka, při kterých platil svým příjmem. Poté, co „utratí“ nepostižitelnou část své mzdy, bude udělána tlustá čára a odpůrčí žaloba bude podána proti všem pod čarou.

Nebo

• Insolvenční správci budou podávat odpůrčí žalobu proti všem, kteří měli z dlužníkova plnění prospěch, avšak nikoli v celé výši, nýbrž v poměru postižitelné části dlužníkova příjmu ku celkové výši dlužníkova příjmu (při postižitelné částce 8 000 Kč se např. bude jednat o 8 000 Kč ku 20 000 Kč, tedy o 40 % ušlého plnění).

Nebo

• Insolvenční správci budou odpůrčí žaloby podávat jen proti (náhodně?) vybraným osobám, majícím prospěch z dlužníkova neúčinného jednání.

b) Neplatná právní jednání (důvody mohou být různé). V takovém případě insolvenční správci sepíší pohledávku za osobou, která obdržela dlužníkovo plnění. Tato možnost v komentovaném případě insolvenční správkyni dosud neprekludovala ani se nepromlčela.

c) Platné a účinné právní jednání. V takovém případě není co sepsat ani koho žalovat. To v komentovaném případě od počátku tvrdí insolvenční správkyně, jejíž hlas je zatím soudy obou stupňů oslyšen.

Je velmi překvapivé (ve smyslu protiústavní), pokud je poprvé povinnost k provádění srážek již od nastolení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dlužníku vyjevená až v usnesení o schválení oddlužení, aniž by (dle mého přesvědčení) výslovně vyplývala z InsZ a nikoli již ve vyhlášce o zahájení insolvenčního řízení či alespoň v usnesení o povolení oddlužení.

IV.    Praktické důsledky následování komentovaného usnesení

Při vědomí toho, že co je právní, správné, spravedlivé, nemusí být nutně praktické, dovoluji si přesto shrnout absurdní a tvrdé důsledky, k nimž by nevyhnutelně muselo vést následování závěrů komentovaného usnesení:

• Desítky, spíše stovky žalob odpůrčích a/nebo o zaplacení (v každém insolvenčním řízení).
• Neschválení oddlužení, případně jeho zrušení, neboť dlužník zřejmě porušuje povinnosti v insolvenčním řízení a oddlužení, zbavuje-li se po zahájení insolvenčního řízení svého majetku takovým množstvím neúčinných a/nebo neplatných právních jednání, resp. pokud odmítá insolvenčnímu správci ke zpeněžení vydat postižitelnou část svého příjmu.
• Řečené pro svůj rozsah zavdává podezření ze spáchání trestných činů zvýhodnění věřitele (§ 223 TrZ) nebo porušení povinnosti v insolvenčním řízení (§ 225 TrZ), resp. odmítá-li dlužník správci vydat oprávněně sepsané věci, je jeho trestní odpovědnost jistá.
• Pokud insolvenční správce sepíše plnění ušlé neúčinným právním jednáním bez pravomocného rozhodnutí soudu, dopustí se závažného porušení svých povinností, které (ve větším rozsahu) může vést k jeho zproštění, jistě pak odpovědnosti za škodu.
• Insolvenční justice se zhroutí.
• Trestní justice se zhroutí.

Je-li historicky známé, že pražský vrchní soud je více prodlužnický než ten olomoucký, mající pro dlužníky menší míru shovívavosti [neumím hodnotit, který přístup je správnější, vhodnější, výchovnější, atp., resp. zda vůbec některý přístup je správnější, vhodnější, výchovnější, atp. (nabízí se však, že by měl být shodný od Bukovce až ke Krásné, od Severní až po Dolní Drkolnou], tak Vrchní soud v Olomouci komentovaným usnesením naznačený rozdíl opět znatelně zvětšil. Aniž by se ke stejné věci Vrchní soud v Praze vyjadřoval (není mi to známo, stejně jako to, zda někdo v Čechách zkusil obdobnou konstrukci, jako Krajský soud v Brně), tuším, že jeho názor bude opačný.

Mám za to, že výše naznačené postupy (žaloby, soupisy) budou namístě tam, kde

• příjem dlužníka je značný a je zjevné, že v rámci svého běžného hospodaření je nemohl utratit, případně též tam, kde
• dlužník postižitelnou část své mzdy ke dni vydání usnesení o schválení oddlužení neutratil.

Jsem přesvědčen, že se bude jednat o výjimky z pravidla, že dlužník ke dni usnesení o schválení oddlužení žádné postižitelné (avšak nepostižené) příjmy již nevlastní.

Trvání na závěrech komentovaného usnesení by též mělo nemalý demotivační efekt. Dlužníci by již nebyli nuceni do oddlužení vstupovat včas, tedy zpravidla před tím, než vstoupí do exekuce; v té jim budou postihovány jejich příjmy a ty budou následně insolvenčnímu správci ke zpeněžení vydány (§ 409 odst. 3 InsZ). Výsledek by byl týž.

Sice až závěrem, přesto nemohu nezmínit reálný zásah do poměrů dlužníků (kolik by měli insolvenčnímu správci „najednou“ a bez předchozího upozornění vydat). Vycházel jsem z toho, že praxe aprobovaná komentovaným usnesením je prvoinstančně prosazována Krajským soudem v Brně. Průměrná měsíční mzda v Jihomoravském kraji dosáhla ve 4. čtvrtletí 2019 částky 35 178 Kč; jsem si vědom, že se nejedná o mzdu průměrného insolvenčního dlužníka. Z mé vlastní statistiky vyplývá, že v insolvenčních řízeních zahájených v roce 2019 mají dlužníci průměrnou čistou mzdu ve výši 19 305,33 Kč (a to jsem navíc přesvědčen, že ti, jejichž příjmy nejsou postiženy exekuci, ji mají vyšší). Při průměrných 2 vyživovacích povinnostech lze (po zohlednění zálohy ve výši 1 089 Kč) dlužníkům ve prospěch věřitelů srazit částku 3 146 Kč měsíčně. Z insolvenčního rejstříku se dá zjistit, že Krajský soud v Brně schválil (náhodně vybraného) dne 2. 11. 2020 celkem 20 oddlužení. Průměrně se tak stalo po 267,15 dnech (8,777 měsíců) účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, tedy průměrný dlužníkův doplatek by činil 27 612,45 Kč; v nejdéle trvajícím řízení ze zkoumaných dvaceti) by se jednalo o částku 46 925,14 Kč.

V komentovaném případě by doplatek měl činit dokonce 99 588,85 Kč (vycházel jsem ze dvou vyživovaných osob, průměrném čistém příjmu ve výši 26 441,33 Kč, povinnosti platit v měsících srpen 2019 až červen 2020; srážky byly postupně 11 197,55 Kč, 11 018,22 Kč a 10 718,22 Kč, ty jsem vždy ponížil o zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 1 089 Kč).

Útěchou dlužníkům může být, že postižitelná část mzdy za 1 měsíc jim zůstane, neboť dlužníci mají povinnost vydat vše nabyté do vydání usnesení o schválení oddlužení, avšak první srážka ze mzdy po schválení oddlužení jim bude provedena (dle praxe zpravidla) až v měsíci následujícím po měsíci, v němž bylo toto usnesení vydáno.

Obecně mám za to, že nosná myšlenka komentovaného usnesení je nikoli principiálně chybná, ale neuvěřitelně nešťastně a nešikovně uchopená a vyjádřená. Důsledné její držení může způsobit zkázu nadějí většiny dlužníků; zachráněni budou pouze ti, kteří žádné postižitelné příjmy nemají a břemeno oddlužení plánují nést z darů (zpravidla „darů“) třetích osob…

Zajímavá bude rovněž otázka dlužníků samostatně výdělečně činných…

Zpravidla každá geniální, přelomová myšlenka působí při svém první zjevení šokujícím dojmem, nikoli každá šokující myšlenka je však správná a musí být nutně následována; jsem přesvědčen, že komentovaná myšlenka je jednou z těch druhých. Bude zajímavé sledovat další průběh komentovaného řízení i další judikatorní vývoj komentované myšlenky.

V.    Provádění srážek z příjmů dlužníka při souběhu příjmů od více plátců

Nikoli nezajímavou je otázka, která nebyla komentovaným usnesením řešena, vyplývá však z prvoinstančního usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník má tři příjmy od dvou plátců. Usnesením o schválení oddlužení bylo prvnímu plátci uloženo, že „[p]při výpočtu srážek nebude plátce příjmů dlužníka srážet 55% nezabavitelné částky […] ze mzdy dlužníka a 55 % nezabavitelné částky z dohody o provedení práce“ a druhému bylo uloženo, že „[p]ři výpočtu srážek nebude plátce příjmů dlužníka srážet 90% nezabavitelné částky“. Tyto příjmy činily 10 241,33 Kč, 9 000 Kč a 7 200 Kč; ponechávám nyní stranou, jaká konkrétní částka bude dlužníku ponechána (jistě vyšší než nezabavitelná, dlužník se tak bude mít paradoxně „lépe“ než v období od účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení do vydání rozhodnutí o schválení oddlužení), a zkusím představit můj pohled na to, jak by mohly srážky z příjmů dlužníka při jejich souběhu od více plátců probíhat.

Připomeňme si obecné pravidlo, že ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se v insolvenčním řízení použijí jen tehdy, jestliže na ně InsZ výslovně odkazuje (§ 7 věta za středníkem InsZ). Má-li dlužník více postižitelných příjmů, provádějí se srážky z jejich souhrnu (jako by šlo o příjem jediný).

Jak bylo uvedeno v úvodu, tak způsob provádění srážek z příjmů dlužníka pro všechny způsoby řešení úpadku obecně stanoví ust. § 207 odst. 2 InsZ, dle nějž „příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky“. Pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty pak zvlášť (avšak shodně) stanoví ust. § 398 odst. 3 InsZ, dle nějž je dlužník povinen „splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky“.

Tento rozsah (způsob výpočtu) stanoví ust. § 279 odst. 1 a § 299 o. s. ř. ve spojení s prováděcími právními předpisy. Právě citovaná ustanovení se přiměřeně použijí, neboť právě (jen) na ně ust. § 398 odst. 3 InsZ výslovně odkazuje. Konečně pak ust. § 406 odst. 5 věta druhá InsZ stanoví, že „[o] právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného“.

Citovaná ustanovení nestanoví nic o situaci více plátců, ani neodkazují na ust. § 298 a 302 o. s. ř., kde je tento vztah pro účel výkonu rozhodnutí řešen. Současně mám za to, že tento vztah nelze podřadit pod „práva a povinnosti plátce mzdy“.

Zmiňované ust. § 298 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že „[n]ařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy, určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy srážet. […]“ Současně ust. § 298 odst. 2 o. s. ř. stanoví, že „[p]rovádí-li srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku oprávněného. […]“

Mám za to, že z řečeného plyne, že ust. § 298 o. s. ř. se v insolvenčním řízení nepoužije ani přiměřeně, a nic proto nebrání, aby insolvenční soud stanovil zvláštní způsob pro provádění srážek více plátci. Například, aby uložil jednomu plátci s dominantním či stabilnějším příjmem, aby prováděl srážky podle ust. § 279 a 299 o. s. ř., zatímco všem dalším plátcům by uložil povinnost k zasílání celého čistého příjmu insolvenčnímu správci. Na tom následně bude, aby, vznikne-li nedoplatek na nezabavitelné částce, tento bezodkladně vyplatil dlužníkovi; přeplatek na nezabavitelné částce vzniknout nemůže. Popsané je rychlejší, ekonomičtější, praktičtější.

S účinností od 1. 6. 2019 nadto ust. § 16 písm. b) VoMS stanoví povinnost insolvenčnímu správci případný nedoplatek nezabavitelné částky vyplatit dlužníkovi do 5 pracovních dnů. Ust. § 16 písm. e) VoMS dokonce počítá s tím, že to bude insolvenční správce, který je povinen „určit plátcům mzdy dlužníka jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet, jestliže provádění srážek ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka bylo přikázáno více plátcům mzdy dlužníka, aniž by v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty bylo určeno, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet,“ „ledaže mu insolvenční soud dal odlišné pokyny“ (§ 6 i. m. VoMS).

Ze všeho řečeného dle mého názoru plyne, že soud může stanovit způsob provádění srážek při souběhu příjmů od více plátců, neučiní-li tak, je k tomu oprávněn dokonce sám insolvenční správce.

Opačného názoru však je Vrchní soud v Praze, dle nějž „[z] postupu soudu I. stupně je zřejmé, že se (nepřípustně) zbavil povinnosti, jež mu ukládá § 298 odst. 1 InsZ, neboť je (výlučně) na insolvenčním soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce příjmu srážet a určení nezabavitelné částky, kterou nelze dlužnici srážet, uložil správci. Bude tedy na soudu I. stupně, aby své rozhodnutí pod bodem IV., V. výroku přehodnotil způsobem odpovídajícím zákonným požadavkům na provádění srážek při souběhu příjmů dvou a více plátců; takovému požadavku by typově odpovídal např. výrok: Podle § 298 odst. 1 o. s. ř. soud určuje plátci mzdy A, že nemá dlužnici srážet 40 % nezabavitelné částky, a plátci mzdy B, že nemá dlužnici srážet 60 % nezabavitelné částky“ [například usnesením Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 25/2013, 3 VSPH 471/2015, 3 VSPH 1442/2015, 1 VSPH 616/2015 či 4 VSPH 1791/2016]. Není zřejmé, zda se uvedené procento vztahuje k nezabavitelné částce počítané ze souhrnu všech příjmů (který ale jednotliví plátci neznají), nebo z každého jednotlivého příjmu (pak se dlužníku zpravidla dostane více, než by mělo).

Je zřejmé, že takovýto způsob výpočtu je pro všechny subjekty mnohem více zatěžující, navíc se ve svém důsledku opět nevyhneme tomu, že insolvenční správce bude muset přepočítat ze souhrnu všech příjmů nezabavitelnou částku a její nedoplatek dlužníku vyplatit, resp. její přeplatek po dlužníkovi vyžadovat. Proti tomu mnou nastíněný postup bude znamenat, že při dostatečné výši dlužníkova hlavního příjmů bude vyplacena celá a správně vypočtená nezabavitelná částka dlužníkovi, netřeba tak následně cokoli doplácet. Tímto postupem je rovněž vyloučena jakákoli možnost, aby dlužník obdržel od svých plátců větší částku než nezabavitelnou, tedy nebude třeba po dlužníkovi vyžadovat vrácení již vyplacených částek (tím se sníží riziko sporů a rušených oddlužení). Obdrží-li dlužník od hlavního plátce méně, než by dle zákona měl, vyplatí mu doplatek na nezabavitelné částce insolvenční správce.

Možnost delegace řešené otázky na insolvenčního správce, jak předpokládá ust. § 16 písm. e) VoMS, pak Vrchní soud v Praze zapověděl v usnesení sen. zn. 3 VSPH 143/2020, dle nějž nebylo MSp zákonem zmocněno k úpravě předmětné materie; to však nemá vliv na pravomoc soudu k rozhodnutí, jak jsem uvedl výše.

VI.    Mluvnické okénko

Rozmohl se nám tady takový nešvar, v podáních soudu i v soudních rozhodnutích se velice často používají mluvnicky nesprávné tvary slovíček. Zejména pak dvě slova. Je to slovíčko „viz.“ a slovíčko „konkurz“. Při vědomí vlastních mluvnických limitů a četných vlastních chyb nejen z nepozornosti, nýbrž i z neznalosti, si níže dovolím jen stručně:

1.   Viz vs. Viz.

Viz není zkratka, jde o tvar rozkazovacího způsobu slovesa vidět, nepíše se tak za ní tečka, jak bývá pravidlem u zkratek. Viz je rozkazovací způsob v jednotném čísle, v množném se používá tvar vizte. Přesto však – rozkazujeme-li skupině osob, lze vedle tvaru vizte použít i tvar viz. Přes použitý rozkazovací způsob se při odkazu nejedná o neslušnost. Neslušný rozkazovací způsob se zpravidla vyjádří tvarem čum (v podrobnostech nejen k viz viz Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky).

2.   Konkurs vs. Konkurz

Oba tvary jsou pravopisně správně, použití jakéhokoli z nich by proto nemělo výtečnou z maturity ohrozit. Jinak tomu však, dle mého názoru, je, u státní zkoušky z procesního práva. Dle mého přesvědčení je podstatné, jakou podobu zvolil zákonodárce. Ten již v Josefínském konkursním řádu z roku 1781 zvolil konkurs, stejně jako následně v zákoně č. 1/1869 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní (účinný od 1. 4. 1869 do 31. 12. 1914), v císařském nařízení č. 337/1914 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní, řád vyrovnávací a řád odpůrčí (účinné od 1. 1. 1915 do 31. 7. 1931), v zákoně č. 64/1931 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí (účinný od 1. 8. 1931 do 31. 12. 1950), v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (účinný od 1. 10. 1991 do 31. 12. 2007), a stejně jako – což je nejpodstatnější – v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) [účinný od 1. 1. 2008]. Rovněž všechny ostatní právní předpisy, které se jakýmkoli způsobem konkursu, jakožto způsobu řešení dlužníkova úpadku dle InsZ, dotýkají, volí konkurs.

Z řečeného mám za to, že správně má býti v insolvenčních souvislostech používáno výhradně termínu konkurs, nikdy konkurz. Od toho se odvíjí i nepatrný konkurs a dříve konkursní podstata, konkursní řízení či správce konkursní podstaty.

Mimochodem Konkurs bývala také sovětská řízená protitanková střela, která byla licenčně vyráběna i v Československu.

3.   Pomlčka vs. Spojovník

Tradičním zdrojem (nejen) právnických nepřesností je pak nesprávné používání (zaměňování) populární pomlčky a spojovníku. Tu si dovolím opět odkázat na podrobnou Internetovou jazykovou příručku sestavovanou Ústavem pro jazyk český Akademie věd České republiky:

• pomlčka a
• spojovník.

4.   100% vs. 100 %

Mezera mezi číslem a značkou pro procenta se nepíše v případě, kdy se vyjadřuje přídavné jméno, např. 100% uspokojení nezajištěných věřitelů (stoprocentní uspokojení). Mezera mezi číslem a značkou pro procento se pak píše v ostatních případech, např. 100 % nezajištěných věřitelů hlasovalo pro odvolání insolvenčního správce (sto procent nezajištěných věřitelů).

VII.    Pleteme si – 13. dodatek

Jak si zajisté všichni pamatujeme z Velkých dějin české a moravské encyklopedistiky do roku 1918, sestavil Jára Cimrman na sklonku svého známého života (někdy po roce 1912) encyklopedickou publikaci Pleteme si, což byl slovníček pojmových dvojic, které člověk ke stáru nejčastěji zaměňuje, jako sadař – sadista, faktura – fraktura nebo žebrák – Točník. 

Méně však je znám Cimrmanův přínos na poli právním (čest výjimkám zde, zde, zde, zde a zde, třebaže některé jejich závěry, např. o Cimrmanově mínění týkajícího se zbytečnosti práva, pokládám – i ve světle dále uvedeného nálezu – za poněkud předčasné) a již zcela stranou všeobecné veřejné pozornosti stojí jeho přínos právní encyklopedistice, najmě té konkursní a vyrovnací. A přitom právě té Cimrman věnoval svůj 13. dodatek k encyklopedickému slovníku Pleteme si. Ten se dochoval v jediném známém výtisku (vydaném stejně jako všechny ostatní Cimrmanovy tisky nevelkým vlastním nákladem) a nachází se v neveřejné části knihovny Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově, v sekci právních kuriozit, signatura EP JC1, přírůstkové č. 135. Čas a způsob, jak se 13. dodatek do knihovny dostal, je obestřen mlčením, věřím, že nikoliv věčným; pátrání v tomto pokračuje, o výsledku (věřím, že úspěšném) Vás budu promptně informovat (stopa vedoucí ke známým rakouským konkursním soudcům – a Cimrmanovým přátelům – Zdenkům Wirtovi či Ammerovi se ukázala býti slepou; určitým vodítkem, jsem přesvědčen, by mohla být Cimrmanova osobní dedikace nalezeného 13. dodatku tehdejšímu čerstvému vrchnímu soudnímu radovi Zemského soudu v Čechách Liebe von Harrachovi, obsahující též gratulaci k vítězství v konkurzu na tomto konkursním soudu).

Nalezený 13. dodatek se bohužel nachází ve značně fragmentární podobě. Cimrman namísto klihu k lepení knih používal smrkové smoly, jež je však v odborných kruzích známa tím, že dlouhodobě lepí jen tehdy, pokud se to po ní nechce, naopak – chce-li se to po ní – nelepí (nositelem Nobelovy ceny a geniálním matematikem Johnem Forbesem Nashem bylo o sedmdesát let později prokázáno, že nepřímá úměra je dokonalá). Cimrmanova zarážející (pro opakovaná selhání sluší se kriticky říci – až tvrdohlavá) neznalost této drobné dendrologické anomálie v kombinaci s Cimrmanovou nechutí k tehdejší nejrozšířenější knihařské metodě prošívaných archů způsobila vypadávání jednotlivých listů.

Otázka, která po desetiletí zaměstnává vědce nejen z oboru cimrmanologie, zní, proč Cimrman nepoužíval běžně dostupný knihařský klih. Jak jest všeobecně známo, Cimrman byl šetrný, až šetřivý. To je mj. jediným důvodem, proč nedošel světoznámého ocenění v hudebním světě: vzpomeňme smutný osud jeho sedmihodinové operetní fresky Proso, zkomponované během dnes již legendárního sedmihodinového letu stíhací vzducholodí Karel ze Stuttgartu do Bruselu za svoji tehdejší femme fatale Gutou Hoferovou, jenž měl zakončení nedaleko Varšavy (to bylo nejpravděpodobnější příčinou, pro kterou svou Gutu spatřil již jen jednou, a to v Londýně, nedaleko Rapšachu, kde se Cimrman účastnil mistrovství Třeboňska v rapid šachu). Tato přepjatá spořivost je podle vídeňského (středoškolského) profesora, a jak se znovu ukazuje – diletanta na poli cimrmanologie, Ericha Fiedlera [který neváhal tuto drobnou Cimrmanovu charakterovou vadu nazvat hanlivým der harpagonisch Geldhunger (doslova harpagónsky penězohladný)] hlavním důvodem, pro který se Cimrmanovy knihy rozpadaly. Pravda jako obvykle (jedná-li se o vývody učitele Fiedlera) leží jinde, a to úplně. Jak se podařilo teprve nedávno prokázat japonské výživové poradkyni Andě Junko (v překladu „Potkat na poli Čisté dítě“, což některé badatele vedlo k závěru, že se jedná o fiktivní osobu, či pseudonym známého bojovníka za vegetariánství a nositele Nobelovy ceny Boba Dylana, což je pseudonym Cimrmana), tak Cimrman se v pozdějším věku (tedy jistě při psaní 13. dodatku) stal vegetariánem (Emil Hroch tvrdí, že veganem). Cimrman odmítal nejen mrtvou zvěř pojídat, nýbrž jí i jinak ku svému prospěchu užívat (takový přístup na své odborné pojmenování dosud čeká, neboť Cimrman je jediným známým jeho přívržencem). Uvědomíme-li si, že syntetický klih Cimrman vynalezl až v den své smrti (jak se traduje, vynalezl jej Cimrman při snídani během jedení okurek a vyrobil jej při pití kávy, načež se odebral zpět do postele s tím, že své úkoly na tomto světě splnil), a uvědomíme-li si současně i to, že do té doby se běžně používal na lepení knih klih kostní (výjimečně kožní) z kůzlat a jehňat, tak je již nepochybné, že Cimrmanovy pohnutky nebyly motivovány žádným hladem (hungerem). Pro úplnost dlužno dodat, že podle Franka Occama je důvod fyzického rozpadu Cimrmanových knih prostý – šly na dračku.

Shrnuto a podtrženo, bez ohledu na důvody zůstává skutečností, že se ze 13. dodatku dochovalo jen 11 listů. Přesto i oněch 11 listů nám poskytuje vhled do mysli génia, tentokrát právního. Cimrman v duchu ediční jednoty Pleteme si uváděl dvojice slov z oboru práva konkursního, které si člověk – i právník, a dokonce i konkursní právník – z nejrůznějších příčin plete. Zvláštní shodou okolností byl v knihovně Franze Lockeho nalezen Cimrmanův poznámkový aparát ke 13. dodatku (bohužel jen o jednom listu).

Níže si Vám dovoluji představit některé z pletoucích se slov a (oproti prvotnímu Pleteme se a prvním šesti dodatkům) sousloví. Týkal-li se poznámkový aparát jich, nabídnu jej pod zkratkou „PAC“ (poznámkový aparát Cimrmana). Tehdejší konkursně-právní pojmosloví vychází ze zákona č. 1/1869 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní (účinný od 1. 4. 1869 do 31. 12. 1914), některé pojmy však (dle mého názoru) musí mít původ dokonce v císařskému nařízení č. 337/1914 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní, řád vyrovnávací a řád odpůrčí, což by bylo fenomenální zjištění, datující Cimrmanovu činnost (existenci!) do období po zahájení 1. světové války (sic!), neboť císařské nařízení bylo účinné až od 1. 1. 1915. K tomu nutno dodat, že po 13. dodatku následovalo ještě nejméně 7 dodatků (sic!); pro badatelskou objektivitu však dlužno podotknout, že většina současných cimrmanologů se kloní k závěru, že 20. dodatek je novodobým falzem. Datování po 1. 1. 1915 nasvědčuje i korespondence s někdejší konkursní kapacitou Ruhm Bierem, který mezi lety 1910 a 1915 pobýval v Asii: „Věčná sláva Tvému šťastnému návratu z asijského putování, Ruhme!“ (datace je, v kontextu Biereho asijského návratu, tedy zřejmá!) „Dbal jsem Tvých rad a po pletení houbařském (ta příhoda s muchomůrkou mě nepřestává mrzet) jsem se vrhl na pletení konkursní. Hotov, věřím, budu napřesrok, načež si dovolím využít Tvé laskavé nabídky k redigování. S úctou, Tvůj Jára.“

Výňatek ze 13. dodatku (řazeno abecedně; Cimrman sám řadil dle celkové písmenové délky slov či sousloví jednotlivých pojmů, při shodné délce rozhodovala délka prvních slov, druhých, atd., nejstručnější bylo na konci, čímž Cimrman vyjadřoval svoji myšlenku, že čtenář je již unaven. V té souvislosti je nezbytné připomenout, že 13. dodatek se týká právní vědy, konkursů a byl psán – z dosud neznámých důvodů – v němčině, tedy postupující únava je pochopitelná); tehdejší pojmosloví, nebude mi to mít vážený čtenář doufám za zlé, jsem v některých případech (pro pochopení kontextu) převedl do pojmů užívaných insolvenčním zákonem:

• Bezodkladně – někdy.
• Buben – trubka.
  Poznámka autora: buben býval tradičním prostředkem k oznámení úpadku dlužníka – odtud rčení Přijít na buben. Dlužník v předem určené hodině stál před svým sídlem, bubnoval a následně vyhlašoval informace o svém úpadku, podávání přihlášek, atp. To stejné dlužník postupně absolvoval před sídly svých věřitelů. Naproti tomu upadlí židovští obchodníci záměrně měnili buben za trubku, na níž před svým sídlem zatroubili, načež daný den prohlásili za Svátek troubení na trubku, vyznačující se mj. tím, že se nepracovalo, načež odmítli obcházet své věřitele, což za ně musel vykonat soudní sluha – neplést se správcem, viz heslo Správce – a to bez toho, aby se eráru za to dostalo náhrady.
• Dlužník – chráněný medvídek koala.
  PAC: zjistiti, jest-li skutečně chráněn, neb jedná-li se o lidovost.
• Důvod vzniku přihlášené pohledávky – faktura.
• Konkurs – konkurz.
  PAC: i když si o zákonu možno mysliti všelicos, jest třeba jej dbáti a zachovávati.
  Poznámka autora: viz výše bod VI.2.
• Majetková podstata – soupis majetkové podstaty.
  Poznámka autora: zde jsem pojmosloví převáděl opravdu volně, v originále se jedná o die Konkursmasse – das Konkurs Fleisch, tedy konkursní masa – konkursní maso.
• Povolení oddlužení – schválení oddlužení.
• Právní moc rozhodnutí – účinnost rozhodnutí.
• Prohlášení úpadku – zjištění úpadku.
• Předběžný správce – oddělený správce.
• Přihláška – pohledávka.
• Schůze věřitelů – věřitelský výbor.
• Soudní prázdniny – kalendářní rok.
• Správce – nevolník.
  PAC: ověřiti. Vyskytuje se začasté, opory v cís. nař. však má nižádnou.
  Poznámka autora: právě toto je nezvratný důkaz datování 13. dodatku – či alespoň jeho části – po 1. 1. 1915.
• Správce – sluha.
  Poznámka autora: k těmto heslům byl totožný PAC jako u hesla „Správce – nevolník“ – viz výš.
• Správce – advokát dlužníka.
  Poznámka autora: k těmto heslům byl totožný PAC jako u hesla „Správce – nevolník“ – viz výš.
• Vady – vnady.
  Poznámka autora: toto se mi nepodařilo rozluštit, mnoho světla do problému nevnesl ani
  PAC: někdo jim to již praviti musí!
• Vydání rozhodnutí – účinnost rozhodnutí.
• Vyjmutí – vynětí.
• Vynětí – vyloučení.
• Vyloučení – vyřazení.
• Vyjmutí – vyloučení.
• Vyjmutí – vyřazení.
• Vynětí – vyřazení.
• Zahájení insolvenčního řízení – účinky zahájení insolvenčního řízení.
• Zákon – doporučení.
  Poznámka autora: k těmto heslům byl totožný PAC jako u hesla „Konkurs – konkurz“ – viz výš.
• Zvláštní správce – správce se zvláštním povolením.

Použitá literatura a jiné zdroje

CIMRMAN, Jára. Pleteme si. 1. vydání. České království: vydáno vlastním nákladem, po 1912.

CIMRMAN, Jára. 13. dodatek. 1. vydání. České království: vydáno vlastním nákladem, po 1915.

CIMRMAN, Jára. Poznámkový aparát ke 13. dodatku. Dosud nevydáno, po 1915

https://nejvychodnejsi.cz [online] [cit. 9. 12. 2020]

https://nejzapadnejsi.cz [online] [cit. 9. 12. 2020]

https://nejsevernejsi.cz [online] [cit. 9. 12. 2020]

https://nejjiznejsi.cz [online] [cit. 9. 12. 2020]

https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=viz#bref2 [online] [cit. 9. 12. 2020]