Odměna insolvenčního správce v konkursu, v němž nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty

Čtrnáctý komentář judikátu Tomáše Jirmáska.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, č. j. 29 NSČR 129/2018-B-40 (MSPH 79 INS 12837/2016)

Předchozí komentáře najdete zde.

30. 11. 2020. Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz Tomáš Jirmásek, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011. 

Právní věta

V insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle ust. § 1 Vyhlášky (ani podle jejího odst. 5).

řečeném případě, v němž bylo o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodnuto po 1. 1. 2014, se odměna insolvenčního správce určí (jen) podle ust. § 2a Vyhlášky.

Dotčené právní předpisy

§ 38 odst. 1 InsZ ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017

§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „Vyhláška“)

§ 2a Vyhlášky (ve znění účinném od 1. 1. 2014)

Skutkový stav a rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu

Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 12. 2016, č. j. MSPH 79 INS 12837/2016-A-27 mj. zjistil úpadek dlužnice CRES PRAGUE s.r.o. (bod I. výroku), prohlásil konkurs na její majetek (bod II. výroku) a insolvenční správkyní ustanovil TP Insolvence, v.o.s. (bod III. výroku).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 5. 2018, č. j. MSPH 79 INS 12837/2016-B-24 schválil konečnou zprávu ze dne 14. 3. 2018 zveřejněnou dne 4. 4. 2018 v insolvenčním rejstříku (B-22) [bod I. výroku], určil odměnu insolvenční správkyně částkou 54 450 Kč včetně navýšení o DPH (bod II. výroku) a schválil hotové výdaje insolvenční správkyně ve výši 565 Kč (bod III. výroku).

K odvolání insolvenční správkyně proti bodu II. výroku citovaného usnesení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2018, č. j. 1 VSPH 752/2018-B-29 (MSPH 79 INS 12837/2016) napadené usnesení potvrdil.

Dovolání podané insolvenční správkyní proti odvolacímu usnesení Nejvyšší soud komentovaným usnesením zamítl.

odůvodnění komentovaného usnesení

Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, které má za přípustné podle ust. § 237 o. s. ř., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jde-li o řešení právní otázky dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené, týkající se výpočtu odměny insolvenčního správce v případě aplikace ust. § 1 odst. 5 ve spojení s § 2a Vyhlášky.

Insolvenční správce argumentuje ve prospěch způsobu výpočtu odměny, který současně konkretizuje, přičemž dovozuje, že mu náleží odměna ve výši 90 000 Kč spolu s DPH ve výši 18 900 Kč, byť mu s ohledem na ust. § 8 Vyhlášky nemůže být takto přiznaná odměna vyplacena (státem) celá, ale maximálně ve výši 50 000 Kč.

[…]

Nejvyšší soud nepřehlédl, že dlužník zanikl ke dni 17. 8. 2019, byv vymazán z obchodního rejstříku. Je nicméně přesvědčen, že tato skutečnost mu nebrání o dovolání i tak rozhodnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 498/2008).

Nejvyšší soud shledal dovolání (pro něž neplyne žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.) přípustným podle ust. § 237 o. s. ř., neboť dovolatelem předestřená právní otázka nebyla dosud v judikatuře Nejvyššího soudu beze zbytku zodpovězena.

[…]

Pro projednávanou věc je rozhodný InsZ a Vyhláška ve znění účinném do 31. 5. 2019, k tomu srov. článek II zákona č. 31/2019 Sb. a článek II vyhlášky č. 133/2019 Sb.

Podle ust. § 38 odst. 1 věty první a druhé InsZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele.

Z ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky plyne, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč.

Podle ust. § 2a Vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2014, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.

K otázce určení výše odměny insolvenčního správce v konkursu, ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek, se Nejvyšší soud vyslovil v poměrech Vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2013 (které § 2a neobsahovalo) v usnesení ze dne 29. 9. 2010, č. j. 29 NSČR 27/2010-B-33 (MSPH 77 INS 8029/2009), uveřejněném pod číslem Rc 64/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Rc 64/2011“) [ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3648/10].

V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle ust. § 1 Vyhlášky a je namístě postupovat podle ust. § 5 Vyhlášky (tedy odměnu určit rozhodnutím insolvenčního soudu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce). Nejvyšší soud zdůraznil, že podle ust. § 38 InsZ se odměna insolvenčního správce určuje z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, přičemž ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky dopadá na případy, kdy náklady konkursu odčerpaly veškerý výnos zpeněžení a mezi věřitele tak nebylo rozdělováno nic; z dikce InsZ (jeho § 38 odst. 1 věty druhé) i Vyhlášky (jejího § 1) lze ovšem i za použití jazykového výkladu dovodit, že samozřejmým předpokladem pro výpočet odměny insolvenčního správce pro případ, že způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, je vlastní proces zpeněžování majetkové podstaty (bez zpeněžení majetkové podstaty nebo její části nelze hovořit ani o výtěžku zpeněžení určeném k rozdělení mezi věřitele).

Na těchto východiscích nic nezměnila ani novela Vyhlášky provedená s účinností od 1. 1. 2014 vyhláškou č. 398/2013 Sb. Naopak, zákonodárce zde navázal na citované Rc 64/2011 a doplnil do Vyhlášky pravidlo (§ 2a větu třetí), určující odměnu insolvenčního správce v případech, kdy v konkursu nedošlo k žádnému zpeněžení. To potvrzuje i znění důvodové zprávy k vyhlášce č. 398/2013 Sb., kde se k nově vkládanému ust. § 2a větě třetí InsZ (k bodu 5) uvádí:

„Zároveň je stanoveno, že v případě konkursu, ve kterém nedošlo ke zpeněžení, náleží odměna za přezkoumané přihlášky nejméně 45 000 Kč. Touto konstrukcí je insolvenčnímu správci zachována minimální odměna.“

Zjevným úmyslem zákonodárce tedy bylo, aby minimální odměna 45 000 Kč náležela insolvenčnímu správci jak v konkursu, v němž náklady konkursu zcela vyčerpaly výnos zpeněžení (§ 1 odst. 5 Vyhlášky), tak v konkursu, ve kterém vůbec nedošlo ke zpeněžení (§ 2a věta třetí Vyhlášky), a vyloučit tak nutnost určovat v posledně uvedeném případě odměnu postupem podle ust. § 5 Vyhlášky (jak do té doby plynulo z Rc 64/2011).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl [§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

Komentář

I.    Obecně k odměně insolvenčního správce

Podle ust. § 38 odst. 1 věty první a druhé InsZ ve znění účinném od 1. 1. 2014 má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele.

Odměnou se rozumí částka, která správci náleží za jeho činnost (práci a námahu) v insolvenčním řízení. Odměna má na činnost insolvenčního správce působit motivačně. Příliš nízká odměna motivaci přirozeně snižuje. Stejně tak však příliš vysoká odměna může působit demotivačně na tu část činnosti, za kterou náleží jen nízká odměna (insolvenční správce se bude soustředit jen na vysoce odměňované činnosti).

Základní způsoby výpočtu odměny jsou stanoveny Vyhláškou (jedná se o zvláštní předpis podle § 38 odst. 7 InsZ). Jde o úpravu kogentní. Jakékoliv jiné určení odměny není přípustné, zejména je vyloučeno její určení dohodou, ať již s dlužníkem či věřiteli (s výjimkou reorganizace), a to pod sankcí neplatnosti takové dohody. Tím méně se může prosadit přesvědčení, že pokud účastníci insolvenčního řízení proti správcem vyúčtované odměně ničeho nenamítají, že s ní souhlasí a že tak má soud rozhodnout; soud rozhoduje z úřední povinnosti a nevázán návrhem insolvenčního správce či účastníků; návrh správce může překročit, a to oběma směry.

Odměna se podle stávající právní úpravy skládá z několika složek, které se v jednotlivých řízeních v souladu s Vyhláškou různě sčítají, a to v závislosti na způsobu řešení dlužníkova úpadku. Jedná se o:

a) odměnu z počtu přezkoumaných pohledávek (§ 2a Vyhlášky),

b) odměnu z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele (§ 1 odst. 2 Vyhlášky),

c) odměnu z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (§ 1 odst. 3 Vyhlášky),

d) odměnu za každý měsíc oddlužení plněním splátkového kalendáře (od 1. 6. 2019 se zpeněžením majetkové podstaty) [§ 3 Vyhlášky] a

e) odměnu za každý měsíc reorganizace (§ 2 Vyhlášky).

II.    Obecně k odměně insolvenčního správce za přezkum

Z výše citovaného ust. § 2a Vyhlášky plyne, že toto v sobě skrývá dvojí odměnu, resp. dvojí způsob jejího výpočtu. Jedná se o

a) odměnu za přezkum pohledávek ve výši 1 000 Kč v konkursu a reorganizaci, resp. 250 Kč v oddlužení (otázce, zda insolvenčnímu správci vzniká nárok na odměnu za přezkum z počtu věřitelů, nebo přezkoumaných přihlášek pohledávek, jsem se věnoval v komentáři č. 9) a

b) minimální odměnu ve výši 45 000 Kč za celé insolvenční řízení pro případ, že nedošlo ke zpeněžení – právě tou se zabývá komentované usnesení.

III.    Minimální odměna v konkursu

V konkursu mohou z hlediska určení odměny insolvenčního správce nastat čtyři situace:

a) Není zde žádný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. Nepodaří se zpeněžit nic, příjem majetkové podstaty = 0 Kč.

b) Je zde výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, ale je natolik nízký, že nelze jej ani částečně vydat věřitelům s přezkoumávanou pohledávkou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (tedy se nedá vypočíst žádná odměna podle § 1 odst. 2 a 3 Vyhlášky).

c) Je zde výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, který je vydán věřitelům s přezkoumávanou pohledávkou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, avšak vydávaná částka je natolik nízká, že neumožní postupem podle ust. § 1 odst. 2 a 3 Vyhlášky vypočíst odměnu insolvenčního správce alespoň ve výši 45 000 Kč.

d) Je zde výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, který je vydán věřitelům s přezkoumávanou pohledávkou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, a vydávaná částka je natolik vysoká, že umožní postupem podle ust. § 1 odst. 2 a 3 Vyhlášky vypočíst odměnu insolvenčního správce ve výši přesahující 45 000 Kč.

Nejjednodušší je situace uvedené pod písm. d), v takovém případě se vždy určí odměna za zpeněžení majetkové podstaty podle ust. § 1 odst. 2 a 3 Vyhlášky (v řízeních před i po 1. 1. 2014) a za přezkum podle ust. § 2a Vyhlášky.

Komplikovanější je situace v případech uvedených pod písm. a) až c), způsob řešení se navíc proměňoval v čase.

1.    Situace do 31. 12. 2013

ad písm. a)

Podle Rc 64/2011[v] insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka nelze odměnu insolvenčního správce určit podle ust. § 1 Vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2013 a je namístě postupovat podle § 5 Vyhlášky,“ podle něhož nelze-li odměnu určit postupem podle ust. § 1 až 4 Vyhlášky, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce, tedy úvahou.

ad písm. b) a c)

V případě uvedeném pod písm. b) i písm. c) se postupovalo podle ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky, podle nějž je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč. Jak výslovně uvedlo Rc 64/2011, tak „[j]akkoli dikce ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky sama o sobě nepodmiňuje přiznání minimální výše odměny insolvenčního správce v konkursu (45 000 Kč) zpeněžením (tento výraz není v textu použit), je zjevné, že odstavec 5 navazuje na předchozí odstavce daného paragrafu a doplňuje úpravu obsaženou v ust. § 1 odst. 2 a 3 Vyhlášky, jež se zpeněžováním počítají.“ Jinak řečeno, celé ust. § 1 Vyhlášky (každý jeho odstavec) se týká toliko řízení, v nichž k alespoň minimálnímu zpeněžení došlo.

2.   Situace od 1. 1. 2014

ad písm. a)

S účinností od 1. 1. 2014 bylo do Vyhlášky vtěleno ust. § 2a zakládající dvojí nárok insolvenčního správce na odměnu za přezkum (viz výše bod I.). Pro komentovaný případ je významná poslední věta citovaného ustanovení, dle níž [p]okud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.“ Toto ustanovení tak zjevně – oproti ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky – řeší situace, kdy nedošlo k žádnému zpeněžení (tedy situaci uvedenou výše pod písm. a). Tento výklad nabízí i komentovaným usnesením citovaná důvodová zpráva.

Na tomto podkladě a dovolávaje se odůvodnění Rc 64/2011 komentované usnesení uzavírá, že v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle ust. § 1 Vyhlášky (ani podle jejího odst. 5).

Odměna se v takovém případě určí podle ust. § 2a Vyhlášky z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů krát 1 000 Kč, nejméně ve výši 45 000 Kč. Nejvyšší soud tak odmítl (nikoliv ojedinělou, a to nejen mezi insolvenčními správci) představu, že v případě absence zpeněžení má insolvenční správce nárok na dvojí pětačtyřiceti tisícovou odměnu (podle § 1 odst. 5 a současně podle § 2a Vyhlášky). Taková představa je absurdní (mimo jiné) z toho důvodu, že při průměrném počtu 15 přihlášek na jedno menší řízení by byl více odměněn insolvenční správce, který nezpeněžil vůbec žádný majetek (45 000 Kč + 45 000 Kč), než insolvenční správce, který zpeněžil a možno i věřitele částečně uspokojil (45 000 Kč + 15 000 Kč).

ad písm. b) a c)

V případě uvedeném pod písm. b) i písm. c) se postupuje podle ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky, podle nějž je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč. Vedle této odměny insolvenčnímu správci náleží i odměna za přezkum podle ust. § 2a Vyhlášky (tedy např. v předchozím odstavci uvedených 45 000 Kč + 15 000 Kč).

Potud tak neplatí představa, že minimální odměna ve výši 45 000 Kč v sobě zahrnuje odměnu za zpeněžení (§ 1 Vyhlášky) i za přezkum jednotlivých přihlášek pohledávek věřitelů (§ 2a Vyhlášky) [např. 5 354,50 Kč + 15 000 Kč, tedy minimální odměna 45 000 Kč – viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, č. j. 1 VSPH 2363/2016-B-30 (KSUL 45 INS 30817/2014)].

Nebezpečí, že by mohla mít majetková podstata jen minimální příjem (např. 1 Kč zůstatku na účtu) a že by v důsledku toho mohla insolvenčnímu správci náležet dvojí odměna (viz předchozí odstavec, tato 1 Kč má potenciál zvýšit odměnu insolvenčního správce při větším množství přihlášek až o 45 000 Kč), lze (s přihlédnutím ke všem okolnostem) čelit snížením odměny podle ust. § 38 odst. 3 InsZ.

IV.    Namísto závěru

Ke komentovanému případu vhodno dodat, že třebaže procesně byl insolvenční správce se svým dovoláním zcela neúspěšný, materiálně mu bylo ku prospěchu. Připomeňme, že podle ust. § 8 odst. 1 Vyhlášky nelze-li odměnu insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50 000 Kč. Insolvenční praxe a následně judikatura dovodily, že těchto 50 000 Kč se rozumí čistá odměna bez DPH, která se k příslušné odměně následně přičítá a též se platí z prostředků státu.

Tedy – v daném případě insolvenční správce nakonec obdržel odměnu 45 000 Kč plus DPH ve výši 9 450 Kč. Pokud by prosadil svůj názor na způsob určení odměny, byla by mu přiznána odměna ve výši 90 000 Kč plus DPH 18 900 Kč, které by musel odvést finančnímu úřadu. Od insolvenčního soudu by však ze státního obdržel toliko odměnu 50 000 Kč plus DPH 10 500 Kč; ze svého by tak na DPH musel nadto odvést 8 400 Kč, tedy by mu reálně na odměně zůstalo 41 600 Kč (o 3 400 Kč méně).

Obecně platí, že v insolvenčním řízení neuspokojenou část pravomocně přiznané odměny mohou insolvenční správci po skončení insolvenčního řízení vymáhat po dlužníkovi, co je to však platné, je-li dlužník (jako v tomto případě) ihned po skončení insolvenčního řízení vymazán z obchodního rejstříku.

Související judikatura

  • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, č. j. 29 NSČR 27/2010-B-33 (MSPH 77 INS 8029/2009), uveřejněném pod číslem Rc 64/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. ÚS 3648/10)

V insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle ust. § 1 Vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2013 a je namístě postupovat podle § 5 Vyhlášky.

Ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky nutno aplikovat i za situace, kdy došlo alespoň k minimálnímu zpeněžení majetkové podstaty, přičemž minimální odměna určená postupem podle ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky, tj. 45 000 Kč + DPH představuje součet odměny správce ze zpeněžení jak zajištěného tak nezajištěného majetku (tedy nikoliv jen ze zpeněžení majetku nezajištěného).

Vzhledem k tomu, že v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zpeněžení majetku dlužnice, když výtěžek zpeněžení představuje příjem dlužnice vyplacený do majetkové podstaty, měl soud prvního stupně správně určit část odměny správce podle ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky ve výši 45 000 Kč plus DPH 21 % ve výši 9 450 Kč, celkem 54 450 Kč, s ohledem na výši výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (§ 283 odst. 1 InsZ) určenému k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (§ 1 odst. 3 Vyhlášky).

Vzhledem k tomu, že do seznamu přihlášek bylo zařazeno patnáct přihlášek nezajištěných věřitelů, správci dále náleží také odměna ve výši 18 150 Kč z počtu přezkoumaných přihlášek podle ust. § 2a Vyhlášky. Odměna správce tak činí 72 600 Kč.

Vzhledem k tomu, že pouze v rozsahu 7 623 Kč odměnu lze uspokojit z majetkové podstaty, ve zbývající části lze odměnu uspokojí stát, ale nejvýše 50 000 Kč.

Použitá literatura a jiné zdroje

JIRMÁSEK, Tomáš. č. 9: Odměna insolvenčního správce z počtu věřitelů, nebo přezkoumaných přihlášek? K jednotě soudního rozhodování. In: insolvencnizona.cz. [online]. 24. 9. 2020 [cit. 17. 11. 2020]. Dostupné z: https://www.insolvencnizona.cz/clanky/odmena-insolvencni-spravce-z-poctu-veritelu-nebo-prezkoumanych-prihlasek-k-jednote-soudniho-rozhodovani/.

 

Sdílet