Novela insolvenčního zákona – verze 2019 – 4.

rozsudek Sněmovny lordů ze dne 30.1.1974, sp.zn. [1974] AC 765  (Pickin v British Railways Board)

Zákon je platný i v situaci, kdy žil v omylu sám předkladatel zákona.

Důvody pro zamítnutí Návrhu na povolení oddlužení („Návrh“), resp. pro neschválení oddlužení:

1) Dlužník podáním Návrhu sleduje nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a)].

2) Dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2).

3) V posledních 10 letech před podáním Návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny (§ 395 odst. 3).

4) V posledních 5 letech před podáním Návrhu byl předchozí Návrh dlužníka pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno (§ 395 odst. 4).

5) V posledních 3 měsících před podáním Návrhu vzal dlužník svůj předchozí Návrh zpět (§ 395 odst. 5).

Postup dle bodů 3) až 5) se nepoužije, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění.

Tyto „nové“ důvody uvedené pod bodem 3) až 5) představují precizaci (spíše kazuistiku) nepoctivého záměru. Tedy pro řečené důvody již nyní bylo lze Návrh zamítnout. Nově je však břemeno tvrzení i důkazní obrácené. Je zde vyvratitelná domněnka, že řečené jednání je nepoctivé, a je na dlužníkovi, aby tvrdil a prokazoval existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, tedy že nejde o nepoctivé jednání. Nové důvody týkající se předchozího insolvenčního řízení jsou uplatnitelné i tehdy, bylo-li předchozí insolvenční řízení skončeno před Novelou.

6) Dlužník nebude schopen splácet tzv. minimální měsíční splátku („MMS“).

Změna, která nejvíce charakterizuje současnou Oddlužovací novelou a která byla jejím nosným důvodem, je opuštění zásady, že dlužník musí pro úspěšné oddlužení uspokojit nezajištěné pohledávky alespoň ze 30 % [§ 395 odst. 1 písm. b)]. Nové znění cit. ust. zní „insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 168 odst. 2 písm. a), přičemž výše splátky ostatním věřitelům včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň nesmí být nižší než tato pohledávka, a dále ani pohledávky podle § 169 odst. 1 písm. e) a § 390a odst. 5.“

V aktuálních debatách na dané téma jsou zásadní otázky:

Aplikuje se citované pravidlo na oddlužení zpeněžením majetkové podstaty („ZMP“) i plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty („PSK“), nebo jen na oddlužení PSK? § 395 nerozlišuje mezi jednotlivými způsoby oddlužení, tedy se může zdát, že i v oddlužení ZMP zde musí být předpoklad, že dlužník nezajištěným věřitelům zaplatí minimální plnění odpovídající odměně a hotovým výdajům („OHV“) insolvenčního správce. Naproti tomu § 412 odst. 2 pro úspěšné oddlužení ZMP nevyžaduje žádné plnění nezajištěným věřitelům (zatímco § 412 odst. 1 pro oddlužení PSK alespoň formálně ano).

Mám za to, že i v oddlužení ZMP musí být při podání Návrhu předpoklad, že dlužník zaplatí ostatním věřitelům (než insolvenčnímu správci) nejméně tolik, co na OHV insolvenčnímu správci. Tedy při dnešních vyhláškových odměnách přibližně 56.685 Kč (45.000 Kč minimální odměna za zpeněžení, 2.500 Kč odměna za přezkum 10 přihlášek, 1.000 Kč hotové výdaje a DPH; pro účel tohoto článku budu vycházet ze současných sazeb odměn, nebude-li výslovně stanoveno jinak). Tato částka půjde primárně na uspokojení ostatních pohledávek dle § 168 a 169 a teprve následně na uspokojení nezajištěných věřitelů v rozvrhu.

Na tom nic nemění, že dle důvodové zprávy pozměňujícího návrhu týkajícího se § 395 odst. 1 písm. b) se však tato úprava „nedotýká oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a v případech, kdy by byl eventuálně reálně dosažený výtěžek zpeněžení nižší než odměna insolvenčního správce, se toto pravidlo nepoužije.“ Nejsnazší argument vyvracející řečené je ten, že soud Návrh zamítá nebo oddlužení povoluje dávno před tím, než je rozhodováno o způsobu oddlužení, tedy § 395 odst. 1 písm. b) se dotýká oddlužení jako takového, bez zřetele na jeho budoucí (nyní neznámý) způsob.

Rozumí se pojmem „splátky“ též čistý výtěžek zpeněžení majetkové podstaty? Mám za to, že do splátek v oddlužení PSK se počítá i čistý výtěžek zpeněžení majetkové podstaty určený k uspokojení nezajištěných věřitelů (na měsíční základ se přepočte dělením 60 či 36 měsíců předpokládaného trvání oddlužení PSK). Pokud by tomu tak nebylo a splátky se počítaly jen z postižitelných měsíčních příjmů dlužníka, tak by oddlužení bylo často znemožněno dlužníkům, nabízejícím vedle svých nízkých budoucích příjmů i svůj minulý majetek. To vše za situace, kdy způsob oddlužení PSK je pro věřitele výhodnější vždy a v případě jejich pasivity o tomto způsobu bude muset obligatorně rozhodovat soud. Oddlužení ZMP tak bude vyhrazeno (zřejmě) prakticky jen pro případy nikoliv čestného přístupu dlužníka k oddlužení. Jedinou legitimní situací pro oddlužení ZMP (kdy ekonomicky vhodné tento způsob oddlužení schválit) je případ, kdy příjmy ze mzdy dlužníka nebudou postačovat pro uspokojování běžných nákladů (zejm. měsíčních záloh správci a výživného), tedy by šly na úkor výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Při značné výši výživného (krát 60 či 36 měsíců…) by se zřejmě ani nekonalo uspokojení věřitelů v rozvrhu, neboť by veškerý výtěžek musel být deponován na budoucí uspokojení těchto přednostních pohledávek (vydání výtěžku v rozvrhu při jistotě vzniku budoucích dluhů na přednostních pohledávkách je nemyslitelné). To vše v situaci, kdy soud vzdor znalosti těchto majetkových a osobních poměrů dlužníka musí obligatorně rozhodnout o oddlužení PSK (§ 402 odst. 5), tedy nemůže zvolit pro věřitele i dlužníka příznivějšího oddlužení ZMP.

Jak se vypočte MMS? Mám za to, že v oddlužení PSK musí být dlužník nově schopen splácet:

a) pohledávky dle § 168 odst. 2 písm. a) [„hotové výdaje a odměna insolvenčního správce“]

Dle veřejných vystoupení poslanců a zástupců MSp lze usuzovat na to, že jejich záměrem bylo stanovit přípustnost oddlužení na MMS rovnající se dvojnásobku paušální měsíční odměny a hotových výdajů za oddlužení PSK (1.089 Kč, nebo 1.633,50 Kč), možná však bez DPH (900 Kč, nebo 1.350 Kč).

Výsledné legislativní zhmotnění této ideje však znamená, že ostatním věřitelům (než správci) je dlužník povinen zaplatit nejen částku rovnající se paušální OHV za oddlužení PSK, ale i odměně za přezkum přihlášek a za vydání výtěžku zpeněžení majetkové podstaty zajištěným i nezajištěným věřitelům a rovněž hotovým výdajům s tím souvisejícím…

Mám za to, že výše MMS se počítá z výše OHV a k ní náležející DPH (tedy např. nikoliv z měsíční částky 750 Kč, ale z částky 1.089 Kč). Opak [nenáležitost DPH z odměny pod § 168 odst. 2 písm. a)] by znamenal, že DPH se má v konkursu uspokojovat až v poslední skupině přednostních pohledávek dle § 305 odst. 2 a rovněž by nebylo lze DPH uspokojovat z prostředků státu.

b) pohledávky dle § 169 odst. 1 písm. e) [výživné ze zákona – dlužné i běžné]

c) pohledávku dle § 390a odst. 5 (odměna Sepisovatele)

a současně           

d) splátku na pohledávky odlišné od OHV ve výši, která nesmí být nižší než tato pohledávka OHV (měsíčně dělenou 60, či 36).

Tato splátka pod písm. d) se použije na uspokojení:

• pohledávek dle § 169 odst. 1 písm. e) [výživné ze zákona – dlužné i běžné]
• pohledávky dle § 390a odst. 5 (odměna Sepisovatele)
• ostatních Přednostních pohledávek
• zjištěných nezajištěných pohledávek přihlášených věřitelů

Jak je uvedeno po písm. a), tak výše splátky pod písm. d) se automaticky nerovná částce 900 Kč či 1.089 Kč, nýbrž může dosahovat mnohatisícových měsíčních výší. V důsledku tohoto (zjevně nechtěného) jevu je možné, že oddlužení bude povoleno a schváleno dlužníkovi, který nebude nezajištěným věřitelům platit ničeho, zatímco v extrémních případech nebude povoleno a schváleno oddlužení dlužníkovi, který zaplatí 100 % nezajištěných pohledávek. Modelový případ ovdovělého důchodce s lehce podprůměrným starobním důchodem a dluhy ve výši 100.000 Kč ukazuje, že mu nebude povoleno oddlužení ani tehdy, bude-li zde předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek ze 35 % za 3 roky…

Jaké jsou zdroje pro uspokojení pohledávek v oddlužení PSK?

a) Srážky z příjmů dlužníka prováděné ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

b) Srážky z příjmů fyzické osoby – podnikatele prováděné dle § 398b (viz některý z příštích článků).

c) Výtěžek zpeněžení věcí získaných dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i věcí, které dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, stejně jako výtěžek zpeněžení jiných svých mimořádných příjmů a části výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do SJM; za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy [§ 412 odst. 1 písm. b)].

Přes vypuštění § 392/3 druhé věty (o povinnost úředně ověřeného podpisu dárce) nadále jako možný zdroj k uspokojování insolvenčních pohledávek zůstává pravidelný měsíčně poskytovaný dar.

d) Výtěžek zpeněžení věcí, které nejsou předmětem zajištění (§ 398 odst. 3), přičemž dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti (konkrétní hodnota bude vyplývat ze zatím nevydaného nařízení vlády).

e) Hyperocha z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (lze podřadit pod § 398 odst. 3), pokud hodnota dlužníkova obydlí nepřesáhne hodnotu chráněného obydlí uvedeného v předchozím bodě.

Autor: Mgr. Bc. Tomáš Jirmásek