NBZ: Předmět incidenčního sporu o pořadí pohledávky podle ust. § 203a InsZ

Dvacátý čtvrtý judikát komentovaný Tomášem Jirmáskem.

Předchozí komentáře najdete zde.

22. 2. 2021. Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz Tomáš Jirmásek, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011.

Nemělo by zapadnout, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. 29 ICdo 48/2020-109 (KSOS 14 INS 1402/2015, 11 ICm 5278/2017), publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 109/2020, mj. uvedl, že v incidenčním sporu o určení, zda pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v ust. § 203 InsZ, je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ust. § 168 odst. 2 InsZ, se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této pohledávky.

Dodejme, že uvedený typ sporu (o pořadí pohledávky) se vede podle ust. § 203a InsZ tehdy, kdy jsou pochybnosti o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle ust. § 203 InsZ je

a) pohledávkou za majetkovou podstatou nebo

b) pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (v obou případech zpravidla insolvenční správce tvrdí, že se jedná o pohledávku, která se přihlašuje) anebo

c) pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 InsZ) [to tvrdí insolvenční správce].

Skutečnosti rozhodné pro posouzení

  • důvodu vzniku pohledávky, nebo
  • důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně nevymahatelnou (například promlčenou), případně pro posouzení (určení)
  • správné výše pohledávky

jsou vyhrazeny buď

a) sporu o splnění povinnosti (o zaplacení peněžité pohledávky) vedenému u obecného soudu, jedná-li se vskutku o pohledávku za majetkovou podstatou nebo jí postavenou na roveň, nebo

b) odporovému sporu, jedná-li se o pohledávku, která se přihlašuje (není-li však uplatnění odmítnuto pro opožděnost).

Jinými slovy řečeno, ve sporu podle ust. § 203a InsZ se řeší „pouze“ pořadí pohledávky (zda je přednostní, přihlašovaná, nebo z uspokojení zcela vyloučená), a to s přihlédnutím k věřitelem tvrzeným vlastnostem pohledávky. To, zda takto tvrzená pohledávka vůbec vznikla, zda mezi tím (částečně) nezanikla či se nepromlčela, je předmětem až následného sporu; v tom se již neřeší uvedené pořadí pohledávky, nýbrž toliko její pravost a výše, event. právo na uspokojení ze zajištění.

Ze stejného důvodu je nepřípustné, aby se naopak obecný soud výrokově vyjadřoval k tomu, je-li u něj souzená pohledávka pohledávkou za majetkovou podstatou či pohledávkou jí na roveň postavenou (k uvedenému se toliko prejudiciálně vyjadřuje v odůvodnění při řešení otázky pasivní legitimace).

V komentovaném případě se jednalo o pohledávku z bezdůvodného obohacení vynaloženého na zhodnocení majetkové podstaty, uvedené závěry se však týkají všech přednostních pohledávek. V posledních letech bývá diskutovaná zejména otázka uplatněné pohledávky sepisovatele insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390a InsZ. I zde platí, že zpochybňuje-li insolvenční správce z jakéhokoli důvodu právo sepisovatele na uspokojení odměny v insolvenčním řízení, není prostředkem k prosazení tohoto jeho postoje vyvolání sporu o pořadí pohledávky podle ust. § 203a InsZ, neboť takový spor musí bezpodmínečně skončit úspěchem sepisovatle (jedná se o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou). Námitky, že odměna již byla zaplacena, sepisovatel ji uplatňuje ve vyšší než zákonné výši, atp. jsou právě předmětem sporu u obecného soudu o zaplacení, který je vyvolán tím, že insolvenční správce sepisovateli odmítne (částečně) plnit na jím uplatněnou pohledávku.

Komentované usnesení konečně zdůraznilo zřejmé (však nezřídka opomíjené), totiž že pravidlo, podle kterého ve sporu o pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 věta první InsZ), se obdobně uplatní též ve sporu o pořadí pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 203a odst. 2 InsZ).

Sdílet