NBZ: Neuspokojení odměny insolvenčního správce v důsledku porušení pořadí uspokojení přednostních pohledávek

Předchozí komentáře najdete zde.

4. 1. 2021. Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz Tomáš Jirmásek, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011.

Nemělo by zapadnout, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 12. 2017, č. j. 4 Ko 6/2017-741 potvrdil rozhodnutí konkursního soudu, který mj. schválil odměnu správce konkursní podstaty ve výši 2 208 094,97 Kč vč. DPH a současně konstatoval, že její část ve výši 798 556,62 Kč zůstane v konkursním řízení neuspokojena. Dovolání proti citovanému usnesení, které se však týkalo již jiné věci, bylo zamítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, č. j. 29 Cdo 3079/2018-841.

Důvodem neuspokojení (významné) části správcovy odměny byla skutečnost, že správce zjevně uspokojoval přednostní i nepřednostní pohledávky ve špatném pořadí. V důsledku tohoto svého pochybení se (mu) pak nedostávalo na uspokojení pohledávky z nejpřednostnějších, totiž pohledávky na své odměně. V tomto principu se insolvenční úprava od té konkursní nijak neliší.

Při této příležitosti si dovolím připomenout, že InsZ rozlišuje jednotlivé typy přednostních pohledávek (za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených), které dělí do několika skupin se samostatným pořadím uspokojení. Pro něj v konkursu a oddlužení zpeněžením majetkové podstaty není rozhodné datum jejich vzniku, ale právě zařazení do jednotlivých skupin, jak se podávají z ust. § 305 odst. 2 a 3 InsZ ve spojení s ust. § 297, 298 a 357 odst. 2 InsZ.

Pokud se v insolvenčním řízení nedostane na uspokojení všech přednostních pohledávek, tak mají být tyto pohledávky uspokojovány postupně a poměrně, a to v tomto pořadí:

Pohledávky skupiny 1, 2, 3a jsou uspokojovány současně z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění; skupina 1 představuje přihlašované pohledávky, nikoliv přednostní, uspokojuje se však nejpřednostněji ze stejného zdroje jako skupiny 2 a 3a, proto ji zde uvádím.

U ostatních skupin platí, že mají být vždy nejprve uspokojeny pohledávky té které konkrétní skupiny přednostních pohledávek (skupiny označené písmeny a/b tvoří vždy jednu skupinu, zahrnující však více druhů přednostních pohledávek). Teprve je-li zcela uspokojena daná konkrétní skupina přednostních pohledávek, může se výtěžek zpeněžení použít na uspokojení v pořadí další skupiny přednostních pohledávek. Nepostačuje-li výtěžek zpeněžení k uspokojení všech přednostních pohledávek dané skupiny, je třeba všechny pohledávky dané skupiny uspokojit poměrně. Další skupiny přednostních pohledávek již nejsou uspokojovány ani z části.

Insolvenční správce hradí přednostní pohledávky v průběhu insolvenčního řízení, aniž by k tomu potřeboval souhlas či jiné rozhodnutí insolvenčního soudu. Je plně na odpovědnosti insolvenčního správce, aby podle stavu majetkové podstaty, výsledků jejího zpeněžování a stavu přednostních pohledávek vyhodnotil, zda majetková podstata dovoluje plné uspokojení těchto nároků, či zda je bude možné uspokojit pouze poměrně, nebo dokonce vůbec [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 29 NSČR 59/2013-B-190 (KSUL 44 INS 4653/2010), publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 92/2016).

Nebude-li insolvenční správce postupovat obezřetně při placení přednostních pohledávek (poruší-li uvedené pořadí),

a) nelze jeho odměnu a náhradu hotových výdajů uspokojit z prostředků státu a odměna v insolvenčním řízení (v rozsahu chybně placených pohledávek s horším pořadím uspokojení nebo pohledávek, o nichž mělo být rozhodnuto již v souvislosti s uspokojením zajištěných věřitelů) zůstane neuspokojena (jako v komentovaném případě) a

b) insolvenční správce může odpovídat za škodu vzniklou věřiteli, jehož přednostní pohledávka nebyla uspokojena, ač se tak při dodržení uvedeného pořadí mělo stát (§ 37 InsZ).

Neuspokojené přednostní pohledávky, které byly soudem se skončením insolvenčního řízení schváleny (či v případě odměny insolvenčního správce určeny), zůstávají pohledávkami za dlužníkem, a to včetně pohledávky insolvenčního správce na zaplacení jeho odměny a náhrady hotových výdajů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4201/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 22/2013). Takové rozhodnutí je exekučním titulem [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, č. j. 29 NSČR 79/2017-B-298 (KSBR 53 INS 2062/2009), proti němuž byla podána ústavní stížnost, o níž nebylo dosud rozhodnuto]. Dlužno však dodat, že právnické osoby zpravidla po skončení insolvenčního řízení zanikají výmazem z obchodního rejstříku a fyzické osoby jsou nemajetné, tedy pohledávka insolvenčního správce je zpravidla nevymahatelná (to jej však nezbavuje povinnosti odvést z této pohledávky DPH).

Vše výše řečené by měl mít insolvenční správce na paměti již od svého ustanovení do funkce, nikoli až na sklonku insolvenčního řízení při sestavování konečné zprávy, v níž se porušení pravidel uspokojování přednostních pohledávek veřejně projeví. V opačném případě se insolvenční správce může celkem snadno octnout v těle maratoncově, který si až v průběhu závodu bolestně uvědomí, že měl na maraton trénovat. Celé insolvenční řízení tak budiž bráno jako příprava na předložení předložení konečné zprávy. Stejně jako pětatřicátý maratonský kilometr nic neodpouští a ptá, co běžec dělal v přípravě, tak ani insolvenční soud, věřitelé a dlužník při posuzování konečné zprávy ničeho neodpouštějí a důsledně se ptají, co a jak insolvenční správce dělal v průběhu insolvenčního řízení a mj. jak uspokojoval přednostní pohledávky.