NBZ: Nepostižitelnost mimořádného finančního ohodnocení zdravotnického personálu v souvislosti s epidemií COVID-19

Předchozí komentáře najdete zde.

18. 1. 2021. Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz Tomáš Jirmásek, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011.  

Nemělo by zapadnout, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2020, č. j. 4 VSPH 1515/2020-B-35 (KSPH 67 INS 5496/2018) mj. rozhodl, že:

a) Mimořádné finanční ohodnocení zdravotnického personálu v souvislosti s epidemií COVID-19 nelze považovat za mimořádný příjem ve smyslu ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ, jenž by byl dlužník povinen vydat do oddlužení.

b) Takové finanční ocenění nelze bez souhlasu dlužníka použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.

c) Je-li dlužník příjemcem takového finančního ocenění, je soud povinen i bez návrhu (§ 407 odst. 3 InsZ) změnit usnesení o schválení oddlužení tak, že toto ocenění nepodléhá srážkám a zůstává v plném rozsahu dlužníku.

Třebaže je na první pohled zřejmý rozpor myšlenek uvedených pod písmeny b) a c) [nelze-li bez souhlasu dlužníka předmětné finanční ocenění použít pro oddlužení, není důvod měnit usnesení o schválení oddlužení v tom smyslu, že předmětné finanční ocenění nelze použít pro oddlužení], tak je z celého obsahu podrobně odůvodněného komentovaného usnesení nepochybné, že jakékoli mimořádné plnění poskytované pracovníkům ve zdravotnictví v souvislosti s epidemií COVID-19 má (musí) vždy zůstat dlužníku, a to bez zřetele k předpokládané míře uspokojení nezajištěných věřitelů.

Z důvodu jistoty je vhodné, aby soud vždy v uvedeném smyslu změnil usnesení o schválení oddlužení [viz písm. c)]. Na insolvenčních správcích tak bude, aby identifikovali řízení, v nichž dlužníci toto finanční ocenění obdrží (pravidelně dostávají), a informovali o tom insolvenční soud, který provede příslušnou změnu.

V komentovaném případě byl dlužník pracovníkem oddělení ORL a v souvislosti s epidemií byl mimořádně přeřazen na oddělení infekční; nepředpokládám však, že by se závěry komentovaného usnesení netýkaly pracovníků, kteří na infekčním oddělení pracovali již před propuknutím epidemie COVID-19, resp. jsou kmenoví zaměstnanci infekčního oddělení.

Dle komentovaného usnesení se výše uvedené závěry týkají jak mimořádného ohodnocení zdravotnického personálu na základě dotačního programu Ministerstva zdravotnictví („jednorázová prémie“), tak na pravidelné odměny, příplatků k základní mzdě, je-li jejich důvodem zvýšené riziko nákazy nemocí COVID-19 či zvýšené pracovní nasazení (dvanáctihodinové směny) v souvislosti s touto nemocí – v komentovaném případě se (vedle jednorázové prémie) jednalo o pravidelnou odměnu za práci u lůžka s pacienty s nemocí COVID-19.

Z logiky věci se nabízí, že shodný postup bude praktikovaný i u pracovníků mimo zdravotnictví, kteří za práci v souvislosti s epidemií COVID-19 dostávají mimořádné finanční ohodnocení.

Výše uvedené závěry přijal Vrchní soud v Praze v poměrech InsZ účinného do 31. 5. 2019. S ohledem na obsah všech relevantních zákonných ustanovení však mám za to, že není důvodu nepostupovat stejně i v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s úpadkem po 1. 6. 2019.

V podrobnostech ke zvolené argumentaci viz komentované usnesení.