Náležitosti úkonu, jímž insolvenční správce popírá pořadí pohledávky

15. 2. 2021

Dvacátý třetí judikát komentovaný Tomášem Jirmáskem.

Předchozí komentáře najdete zde.

15. 2. 2021. Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz Tomáš Jirmásek, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 29 ICdo 21/2018-172 (KSHK 40 INS 14518/2014, 40 ICm 821/2015)

Právní věta

Má-li u pohledávky, kterou věřitel přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění, popěrný úkon insolvenčního správce pouze podobu stručného prohlášení typu „popírám pořadí“, bez uvedení údaje o tom, „v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena“, jde o popěrný úkon neurčitý (jenž nevyvolává účinky předjímané ust. § 195 InsZ).

Je tomu tak proto, že vzhledem k dalším kategoriím pohledávek, jež jsou buď vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení nebo jsou pohledávkami podřízenými, i vůči přihlášeným nezajištěným pohledávkám bez práva přednosti, neplatí, že při takovém popření (kdyby mu měly být přiznány příslušné účinky) se pohledávka automaticky (podle InsZ) pokládá za pohledávku, jež bude uspokojována ve skupině přihlášených pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů bez práva přednosti.

Dotčené právní předpisy

§ 195 InsZ

Skutkový stav a rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 10. 2014, č. j. KSHK 40 INS 14518/2014-A-60, které nabylo právní moci dne 21. 1. 2015, mj. zjistil úpadek dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Emila Fischera.

Při přezkumném jednání konaném dne 23. 1. 2015 (B-18) u „přihlášky pod poř. číslem 279, věřitele Evropsko-ruská banka a.s. – správce popírá pořadí v plném rozsahu“. V přezkumném listu podepsaném při přezkumném jednání bylo uvedeno: „Stanovisko ins. správce: UZNÁVÁ ve výši 11 106 708,17 CZK. Stanovisko dlužníka: UZNÁVÁ ve výši 11 106 708,17 CZK. VÝSLEDEK PŘEZKUMNÉHO JEDNÁNÍ: Pohledávky zjištěny ve výši 11 106 708,17 CZK s právem zajištěného věřitele na uspokojení ze zajištěného majetku: 11 106 708,17 CZK.“ Takto byl přezkumný list podepsán dlužníkem a soudcem, nikoli insolvenčním správcem. Pod podpisy bylo (zřejmě) uvedeno „nepodm. IS – popírá pořadí v plném rozsahu“ (jedná se o stranu 356 události B-18).

Dne 30. 1. 2015 (B-23) insolvenční správce soudu zasílá mj. přezkumný list k pohledávce č. P279, a to s „ohledem na popření učiněná Správcem při přezkumném jednání za účasti některých věřitelů. Správce zasílá přezkumné listy přihlášených pohledávek, u kterých Správce změnil své stanovisko a pohledávky popřel.“ V přezkumném listu k pohledávce č. P279 insolvenční správce uvedl, že popírá pořadí ve výši 11 106 708,17 CZK, neboť zajištění bylo sjednáno v rozporu s ust. § 109 odst. 1 písm. b) InsZ; naopak neuvedl, v jakém pořadí má být tato pohledávka uspokojena.

K žalobě věřitele Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. 40 ICm 821/2015-66 (KSHK 40 INS 14518/2014) zamítl žalobu, „kterou se žalobce domáhal určení pořadí, že má zajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 11.106.708,17 Kč“.

K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze napadený rozsudek potvrdil rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 101 VSPH 624/2016-125 (KSHK 40 INS 14518/2014, 40 ICm 821/2015).

K dovolání žalobce Nejvyšší soud komentovaným rozsudkem zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z odůvodnění komentovaného rozsudku

[…]

Otázkou určitosti popěrného úkonu insolvenčního správce se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž dospěl k následujícím (judikatorně ustáleným) závěrům:

  1. Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ust. § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání); srov. ust. § 192 odst. 2 InsZ. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 29 Cdo 716/2012-214 (MSPH 79 INS 1486/2008, 179 Cm 1/2008).
  2. Z ust. § 190 odst. 1 InsZ se podává, že přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem. Z ust. § 201 odst. 1 písm. a) InsZ dále plyne, že (při přezkumném jednání přezkoumaná) pohledávka „je zjištěna“ i tehdy, jestliže „ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů“. Jakkoli vskutku není předepsán počet přezkumných jednání (ačkoli insolvenční zákon presumuje, že při řádném chodu věcí by mělo proběhnout pouze jediné přezkumné jednání), jednou zjištěná pohledávka již nemůže být přezkoumána znovu (přezkum pohledávky má vést k jejímu zjištění, tedy ke stavu, který již nastal). Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sen. zn. 29 ICdo 45/2014-16 (KSBR 29 INS 20221/2013, 29 ICm 436/2014), uveřejněné pod číslem Rc 116/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
  3. Popírá-li insolvenční správce vykonatelnou pohledávku, je povinen v popěrném úkonu konkrétně uvést (vedle podstatných náležitostí popěrného úkonu) i skutečnosti, pro které pohledávku popřel (důvody popření). Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. 29 ICdo 39/2016-184 (KSPH 37 INS 11257/2012, 33 ICm 3835/2012), uveřejněný pod číslem Rc 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně v něm shrnuté judikatury.

K vymezení sporů o pořadí pohledávky přijal Nejvyšší soud závěry, podle nichž:

4.  Spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení, vyvolaný popěrným úkonem insolvenčního správce, je (bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou) vždy sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou řešeny (pokryty) exekučním titulem, a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012 (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011), uveřejněné pod číslem Rc 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

5. Spory o pořadí pohledávek (tak jak jsou definovány v § 195 InsZ) jsou nastaveny jako spory o výhodnější skupinu (třídu) věřitelů a mohou být vedeny jako spory o to, zda pohledávka je (co do pořadí) pohledávkou vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 InsZ), pohledávkou podřízenou nebo pohledávkou společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, jež má být uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky, případně ostatních pohledávek dlužníka (§ 172 InsZ), nebo naopak jako spor o to, zda pohledávka je (co do pořadí) pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 InsZ) nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 InsZ), resp. pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění (§ 167 odst. 1 věta první InsZ). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 29 NSČR 7/2014-B-86 (KSLB 82 INS 18541/2011), uveřejněné pod číslem 76/2017 Sbírky rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Rc 76/2017“).

K závěrům Rc 76/2017 se Nejvyšší soud následně přihlásil v rozsudku ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2011/2014, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2017, pod číslem 50. V něm dovodil, že popřel-li insolvenční správce „pořadí zajištění“, nedošlo k popření pořadí přihlášené pohledávky a nebyl důvod vést incidenční spor o pořadí pohledávky dotčeného věřitele.

6. Námitka, že pohledávka má lepší pořadí, než s jakým byla uplatněna v přihlášce, není popřením pořadí pohledávky podle ust. § 195 InsZ. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, č. j. 29 ICdo 95/2017-166.

V důvodech tohoto rozsudku Nejvyšší soud dále uvedl, že pohledávku přihlášenou jako nezajištěnou lze popírat co do pořadí pouze na základě tvrzení, že ve skutečnosti jde o pohledávku s horším pořadím, tj. pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 InsZ), eventuálně pohledávku podřízenou nebo pohledávku společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, jež má být uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky, případně ostatních pohledávek dlužníka (§ 172 InsZ). Popření pohledávky s argumentem, že jde o pohledávku přednostní, tj. o pohledávku za majetkovou podstatou nebo pohledávku postavenou jí na roveň či o pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění, popřením pořadí není. Jinak řečeno, popírat pořadí pohledávky nelze s argumentem, že pohledávka má lepší pořadí, než s jakým byla uplatněna.

V takto ustaveném právním a judikatorním rámci činí Nejvyšší soud k předestřené otázce popěrného úkonu insolvenčního správce tyto závěry.

V projednávané věci je klíčové posouzení popěrného úkonu, který žalovaný učinil u přezkumného jednání dne 23. 1. 2015.

Závěr odvolacího soudu, že „obsah popěrných tvrzení vznesených insolvenčním správcem je dán nejen tím, co bylo vyřčeno přímo u přezkumného jednání dne 23. 1. 2015, ale i námitkami insolvenčního správce uvedenými v seznamu přihlášených pohledávek“, který byl insolvenčnímu soudu doručen ještě před podáním žaloby (30. 1. 2015), je v rozporu s ust. § 192 odst. 2 InsZ a se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 29 Cdo 716/2012-214 (MSPH 79 INS 1486/2008, 179 Cm 1/2008), podle kterých je pro posouzení, zda insolvenční správce popřel pořadí pohledávky, určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do jeho skončení).

Ze zjištění soudů obou stupňů plyne, že v protokolu o přezkumném jednání je popěrný úkon formulován tak, že žalovaný „popřel pořadí v plném rozsahu“. V seznamu přihlášených pohledávek, pořadové číslo přihlášky P279, je výsledek přezkumného jednání zaznamenán takto: „Pohledávky zjištěny ve výši: 11 106 708,17 CZK, s právem zajištěného věřitele na uspokojení ze zajištěného majetku: 11 106 708,17 CZK, Pohledávky popřeny ve výši: 0 CZK“.

Při porovnání s pravidlem formulovaným (zcela jasně a srozumitelně) v ust. § 195 InsZ (o způsobu, jakým se popírá pořadí pohledávky) je na první pohled zřejmé, že zkoumaný popěrný úkon insolvenčního správce není řádným popřením pořadí pohledávky, jelikož bez jakýchkoli pochybností postrádá (neobsahuje) údaj o tom, „v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena“. Dále jde tedy jen o to, zda, přesto, že popření pořadí není řádné, lze předmětný procesní úkon (v něm projevenou vůli insolvenčního správce) vyložit (přiznat mu i tak účinky popření pořadí pohledávky). Přitom platí, že ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá žádný vliv na procesní úkon a jeho účinnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem Rc 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry Nejvyšší soud potvrdil např. též v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněném pod číslem Rc 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněném pod číslem Rc 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolacím soudem prosazovaný výklad ust. § 195 InsZ (dle kterého má otázka méně výhodného pořadí pohledávky význam jen tehdy, vázne-li na zastavené věci více zástavních práv několika zástavních věřitelů) není správný. Zjevně totiž pomíjí skutečnost, že spor o pořadí pohledávky je sporem o to, zda pohledávka je (co do pořadí) nejen pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění (§ 167 odst. 1 věta první InsZ), ale také pohledávkou vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 InsZ) nebo pohledávkou podřízenou nebo pohledávkou společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, jež má být uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky, případně ostatních pohledávek dlužníka (§ 172 InsZ) [R 76/2017].

K členění pohledávek do skupin (tříd) s různým právem přednosti srov. v podrobnostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, č. j. 29 NSČR 16/2011-P8-23 [KSPH 39 (63) INS 4718/2009], uveřejněné pod číslem Rc 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Má-li u pohledávky, kterou věřitel přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění, popěrný úkon insolvenčního správce pouze podobu stručného prohlášení typu „popírám pořadí“, bez uvedení údaje o tom, „v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena“, jde o popěrný úkon neurčitý (jenž nevyvolává účinky předjímané ust. § 195 InsZ), jelikož vzhledem k dalším kategoriím pohledávek, jež jsou buď vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení nebo jsou pohledávkami podřízenými, i vůči přihlášeným nezajištěným pohledávkám bez práva přednosti, neplatí, že při takovém popření (kdyby mu měly být přiznány příslušné účinky) se pohledávka automaticky (podle InsZ) pokládá za pohledávku, jež bude uspokojována ve skupině přihlášených pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů bez práva přednosti.

Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí insolvenčního soudu; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Komentář

Z důvodu značného rozsahu témat souvisejících s přezkumem přihlášených pohledávek se zaměřím na komentované popření pořadí (práva na uspokojení ze zajištění) přihlášené pohledávky, a to insolvenčním správcem v konkursu.

I.    Obecně k popření pořadí přihlášené pohledávky

O popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce (například je namítáno, že se jedná o pohledávku podřízenou), nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění (§ 195 InsZ). Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena (§ 195 InsZ). Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky (§ 196 odst. 1 InsZ). Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky (§ 196 odst. 2 InsZ).

Typickým důvodem popření pořadí (práva na uspokojení pohledávky ze zajištění) je:

  • věřitel nemá k předmětu zajištění sjednaný žádný relevantní zajišťovací instrument [§ 2 písm. g) InsZ],
  • předmět zajištění není sepsán v soupisu majetkové podstaty (není ve vlastnictví dlužníka),
  • právo na uspokojení ze zajištění bylo uplatněno jako podmíněné pro případ, že bude předmět zajištění sepsán do soupisu majetkové podstaty,
  • pohledávka je zajištěna, ale (v závislosti na obsahu smlouvy) jen do určité výše,
  • zajištěná pohledávka neexistuje (je promlčena),
  • právo na uspokojení ze zajištění věřiteli nevzniklo (neplatná smlouva),
  • právo na uspokojení ze zajištění věřiteli zaniklo (bylo sjednáno na dobu určitou, zanikl předmět zajištění),
  • jde o pohledávku podřízenou,
  • jde o pohledávku společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu či například
  • zajištění vzniklo neúčinným jednáním dlužníka (§ 109, § 111, § 241, § 246 odst. 2, § 248 odst. 2 InsZ).
  • Otázkou je popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění v případě, kdy je věřitelem uplatněno s tvrzením, že předmět zajištění byl dlužníkem zcizen, avšak neúčinným právním jednáním. I v tomto případě mám za to, že insolvenční správce má popřít právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, neboť toto právo se může vázat jen k věci patřící do majetkové podstaty; její součást se neúčinně zcizená věc stane až na základě pravomocného rozhodnutí soudu (poté bude mít věřitel možnost své zajištění řádně uplatnit).

Důvodem pro popření pořadí naopak není, že popírající má za to, že:

  • pohledávka má lepší pořadí, než věřitel v přihlášce uvedl
  • hodnota předmětu zajištění je nižší, než věřitelem tvrzená výše zajištěné pohledávky
  • okamžik vzniku zajištění je pozdější, než věřitel v přihlášce uvedl

II.    Náležitosti úkonu insolvenčního správce, kterým popírá pořadí pohledávky

Komentovaný rozsudek celkem předvídatelně konstatoval, že má-li u pohledávky, kterou věřitel přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění, popěrný úkon insolvenčního správce pouze podobu stručného prohlášení typu „popírám pořadí“, bez uvedení údaje o tom, „v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena“, jde o popěrný úkon neurčitý (jenž nevyvolává účinky předjímané ust. § 195 InsZ).

Jedná se o jedno z řady rozhodnutí, která opakovaně zdůrazňují, že popěrný úkon není pouhou formalitou, mající dát toliko příležitost k odporovému sporu, v němž (teprve) budou popírající osoby snášet své výhrady k přezkoumávané pohledávky a doplňovat nezbytné náležitosti popěrného úkonu. Nejzřetelnější je tento akcent u popírání pravosti a výše vykonatelných pohledávek, přehlížet se však (jak ukázal komentovaný rozsudek) nemá ani u ostatních druhů popření.

Z popěrného úkonu týkajícího se pořadí přezkoumávané pohledávky (ať již je obsažen v přezkumném listu či v protokolu o přezkumném jednání) musí být zřejmé:

a) jaká konkrétní pohledávka (její část) je popírána,

b) že je popíráno pořadí této pohledávky,

c) v jakém pořadí má být (dle popírajícího) tato pohledávka správně uspokojena a (nikoli nezbytně, přesto vhodně)

d) jaké jsou konkrétní důvody popření.

V insolvenční veřejnosti převládá (mylné) přesvědčení, že popření pořadí pohledávky = popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění = pohledávka má být uspokojována jako nezajištěná (a nepodřízená). Jedná se sice o případ nejčastější, nikoli však jediný možný (ostatně novela ust. § 172 odst. 2 InsZ, účinná od 1. 6. 2019, týkající podřízených pohledávek v oddlužení, nahotu tohoto mínění odkryla dokonale); pokud tak insolvenční správce neuvede, v jakém přesném pořadí má být pohledávka uspokojena, tak by v případě nepodání odporové žaloby byla tato skutečnost nejistá, přičemž nejistota není tou komoditou, kterou by právo a soudní řízení měly účastníkům i společnosti přispívat.

Jak trefně uvádí komentovaný rozsudek, je tomu tak proto, že vzhledem k dalším kategoriím pohledávek, jež jsou

a) buď vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 InsZ) nebo jsou

b) pohledávkami podřízenými, i vůči přihlášeným nezajištěným pohledávkám bez práva přednosti (§ 172 InsZ),

neplatí, že při popěrném úkonu toliko „popírajícím pořadí“ (kdyby mu měly být přiznány příslušné účinky) se pohledávka automaticky (podle InsZ) pokládá za pohledávku, jež bude uspokojována ve skupině přihlášených pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů bez práva přednosti.

K uvedeným dvěma skupinám upozaděných či znevýhodněných pohledávek je třeba připočíst

c) pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu (§ 172 InsZ).

Pro skupinu pohledávek ad b) a c) platí, že jsou uspokojovány až po uspokojení í tradičních nezajištěných nepodřízených pohledávek, pro skupinu pohledávek ad a) pak dokonce platí, že nejsou v insolvenčním řízení uspokojovány vůbec – i to představuje pořadí uspokojení pohledávek („za dveře, zamknout a klíč zahodit“).

Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že jedna pohledávka může být zajištěna na více předmětech zajištění (např. na dvou nemovitých věcech). Skutečnost, že taková pohledávka není dle přesvědčení insolvenčního správce zajištěna jednou nemovitou věcí, ještě nutně neznamená, že by nemohla být zajištěna nemovitou věcí druhou. Stejně tak nelze vyloučit, že pohledávka je (i dle popírajícího) vskutku pohledávkou zajištěnou, insolvenční správce však popírá, že by se jednalo o pohledávku nepodřízenou. Již jen proto prosté „popření pořadí“ nemůže uspět.

Insolvenční správce tak správně má (plně v dikci § 195 InsZ) uvést, v jakém pořadí má být přezkoumávaná pohledávka (dle jeho názoru) uspokojena, typicky:

a) pohledávka má být uspokojena jako pohledávka nezajištěná nepodřízená,

b) pohledávka má být uspokojena jako pohledávka nepodřízená s právem uspokojení toliko ze zpeněžení [první nemovité věci] či

c) pohledávka má být uspokojena jako pohledávka zajištěná s právem uspokojení ze zpeněžení [konkrétní nemovité věci], avšak ve smyslu ust. § 172 odst. 3 InsZ [například] až po uspokojení pohledávky věřitele č. 1, atd.

III.    Přezkum okamžiku vzniku zajištění („pořadí podle data“)

Naopak (dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2011/2014, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2017, pod číslem 50) důvodem popření pořadí pohledávky není insolvenčním správcem zpochybňované datum vzniku zajištění (insolvenční správce tvrdí, že zajištění vzniklo později, než uvádí věřitel v přihlášce); uvedené má praktický význam jen při mnohosti zajištěných věřitelů. Řešení takového sporu (který věřitel má být uspokojován jako první v pořadí) je, dle Nejvyššího soudu, vyhrazeno řízení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle ust. § 298 InsZ. Insolvenční správce má navrhnout pořadí uspokojení dle okamžiku vzniku zajištění, který sám považuje za správný, a případně nesouhlasící zajištěný věřitel může dle citovaného ustanovení podat námitky proti návrhu insolvenčního správce, eventuálně odvolání proti usnesení insolvenčního soudu.

Přes citovaný rozsudek mám za to, že vhodnějším prostředkem k prokázání skutečného data vzniku zajištění je odporový spor o pořadí, a to z následujících důvodů:

  • Bude pravomocně (nezměnitelně) ujasněné, jaký konkrétní zajištěný věřitel je oprávněn udílet pokyny ke správě a zpeněžení předmětu zajištění.

Zde spatřuji prostor pro odklon od citovaného rozsudku, který se vyjadřoval k InsZ ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle kterého pokyny dávali všichni zajištění věřitelé bez ohledu na datum vzniku zajištění; nebyla tak potřeba vyjasnění data vzniku zajištění až do okamžiku vydání výtěžku zpeněžení, proti kterému však nespokojení věřitelé mohli brojit námitkami a odvoláním.

Jinak je tomu však od 1. 1. 2014, kdy pokyn ke správě a zpeněžení předmětu zajištění dává pouze zajištěný věřitel s nejvýhodnějším pořadím („nejstarším datem“); vykutálený věřitel si tak může zvolit datum předcházející datu uvedenému ostatními zajištěnými věřiteli. Tento spor sice může být prozatímně vyřešen postupem podle ust. § 230 odst. 4 InsZ, avšak jen pro konkrétní případ (při dalším pokynu a vydání výtěžku se bude vždy opakovat), a to bez práva opravného prostředku.

  • Druhým důvodem je kvalita nalézání správného okamžiku vzniku zajištění. Často se může jednat o složitou skutkovou otázku, nezbytně si vyžadující například výslechy svědků. Odporový spor je pro takový případ nepochybně vhodnějším kolbištěm než spor o pokyn ke správě předmětu zajištění.
  • Dvousečnou otázkou je časové hledisko. Někdy může být odporový spor pravomocně vyřešen již před zpeněžením (zpeněžováním) předmětu zajištění, jindy tomu bude opačně. Bude-li se jednat o prosté chybné uvedení data v přihlášce, tak by se věc zpravidla vyřešila již marným uplynutím lhůty k podání odporové žaloby, a nejistota by nemusela trvat až do vydání výtěžku zpeněžení, což by nemuselo negativně zatěžovat správu i zpeněžování předmětu zajištění.

IV.    Otázka odstraňování vad popěrného úkonu

Předně je jisté, že pohledávku může insolvenční správce popřít jen na přezkumném jednání; nikde jinde, nikdy jindy. Stejné se týká nejen prostého stanoviska „popírám – nepopírám“, nýbrž i rozsahu a důvodů popření. Zejména tak nelze akceptovat častý nešvar, dající se shrnout do věty: „Upravený seznam dodám do 3 dnů“. Seznam přihlášených pohledávek insolvenční správce předkládá insolvenčnímu soudu tak, aby jej bylo možno v insolvenčním rejstříku zveřejnit ve lhůtě uvedené v ust. § 189 odst. 3 InsZ. Tento seznam se následně upravuje právě při přezkumném jednání – pozdější „kancelářská“ úprava a dodání na soud tak (jako v tomto případě) nemá žádných právních účinků.

Proměnlivě řešenou otázkou je vliv vadného (neurčitého) popěrného úkonu na zjištění předmětné pohledávky (práva na její uspokojení ze zajištění). Možností se nabízí několik:

a) Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 29 Cdo 716/2012-214 (MSPH 79 INS 1486/2008, 179 Cm 1/2008) je popření přihlášené pohledávky procesním úkonem, pro který se co do obsahových náležitostí přiměřeně použije ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. Pak by se, dle mého názoru, nabízelo, aby případné vady popěrného úkonu byly odstraňovány přiměřeným postupem podle ust. § 43 o. s. ř. Předseda senátu při přezkumném jednání vyzve popírajícího, aby (okamžitě) odstranil vady svého popěrného úkonu; pokud tak neučiní, je popěrný úkon při přezkumném jednání odmítnut, pro odvolání proti tomuto usnesení a pro jeho přezkum by mohlo být přiměřeně použito ust. § 55 InsZ.

b) Tvrdší je komentovaný rozsudek, který konstatuje, že je-li popěrný úkon pro neurčitost vadný, tak nevyvolává účinky popření; tedy mám za to, že – aniž by insolvenční soud vyzýval k odstranění vad či na ně byť jen upozornil – platí, že pohledávka (právo na její uspokojení ze zajištění) nebyla popřena. Proti tomuto mému mínění však Nejvyšší soud rozsudky soudů prvního a druhého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; to by jistě neučinil, byla-li by předmětná pohledávka zjištěna s právem na uspokojení ze zajištění (pak by Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších instancí změnil tak, že žaloba se odmítá, neboť byla podána někým, kdo k tomu nebyl oprávněn – takovou osobou je věřitel pohledávky, jejíž pořadí bylo účinně popřeno).

c) Správná odpověď tak zřejmě (nutně) bude za c), totiž že neurčitý popěrný úkon vyvolá nutnost nového přezkumu. V komentovaném případě se jedná o přezkum celé pohledávky (B-208). V konkursních poměrech byl takový postup Nejvyšším soudem výslovně připuštěn v rozsudku ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3146/2011. Takový postup má však několik „ale“.

Předně – nevidím důvod pro opakování celého přezkumu konkrétní pohledávky, včetně možnosti popření její pravosti a výše, bylo-li jako vadné shledáno toliko popření pořadí pohledávky.

Lze-li účinně popřít na dalším přezkumném jednání, které bude vyvoláno vadou předchozího popěrného úkonu, často konaném po několika letech (tu téměř po pěti), tak je již praktičtější akceptovat dodatečně předložené důvody (tu po pěti dnech); takový postup je sice chybný, ale nařízení dalšího přezkumného jednání ve skutečnosti znamená totéž.

Právně lze zdůvodnit prakticky cokoli, přesto mám za to, že by mělo být nepřekročitelné, že konkrétní pohledávka má být skutečně přezkoumána na jediném přezkumném jednání. Nejsou-li pro to podmínky, nemá být taková pohledávka na pořad přezkumného jednání zařazována a má být zařazena na zvláštní přezkumné jednání poté, co odpadnou překážky pro přezkum. Jiná je situace, pokud zde takové podmínky nebyly (vadná přihláška pohledávky) a kdy je další přezkumné jednání nařízeno poté, co jsou vady přihlášky odstraněny – primárně se jedná o pochybení věřitele, podávajícího vadnou přihlášku. V komentovaném případě se však jedná o výhradní pochybení insolvenčního správce, které by nemělo jít k tíži věřitele, neboť prapůvod nutnosti dalšího přezkumu netkví v pochybení věřitele, ale (jak již řečeno) v pochybení insolvenčního správce.

Z uvedených důvodů se kloním k tomu, že vady popěrného úkonu mají být řešeny postupem naznačeným ad a).

V.    Petit na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění

Petit (čeho se žalobce domáhá – § 79 odst. 1 o. s. ř.) by měl z hlediska své určitosti obsahovat takové údaje, ze kterých vyplyne, která pohledávka je předmětem sporu. Pohledávka by tedy měla být identifikována jednoznačným způsobem, aby ji nebylo možné zaměnit s jinou přhlášenou pohledávkou; stejné se týká předmětu zajištění, neboť samotné konstatováno, že „pohledávka je zajištěná“ nic nevypovídá o tom, ze zpeněžení jakého konkrétního majetku má být uspokojována, když i jen o takovou skutečnost může být spor.

Mám za to, že správně znění petitu žaloby (výroku rozhodnutí) by mělo znít například takto:

  • Určuje se, že u pohledávky za dlužníkem [nezaměnitelné označení] z nezaplaceného úvěru ve výši [částka] Kč z úvěrové smlouvy [nezaměnitelné označení, typicky číslo a den uzavření, eventuálně její účastníci, jsou-li odlišní] má žalobce právo na uspokojení ze zajištění ze zpeněžení [nezaměnitelné označení předmětu zajištění].

Je-li sjednána maximální výše uspokojení ze zajištění, bude dále na konci petitu uvedeno:

  • …, a to do výše [částka] Kč.

VI.    Ad 13. dodatek

Závěrem chci poděkovat anonymnímu pisateli za zaslání originálu ústřižku strany 36 Cimrmanova 13. dodatku k Pleteme si (viz komentovaný judikát č. 16), obsahující mj. sousloví „nepopřít pohledávku – uznat pohledávku“ a na ně navazující „popření pořadí – popření práva na uspokojení ze zajištění“. Na okraji stránky je Járou Cimrmanem ručně dopsáno „chudák stará Verweigernka, dělají jí to pořád!“.

Dorota Bestätigenová byla Cimrmanovou spolužačkou na dívčí škole Minerva. Po svatbě přijala (jak bylo tehdy obvyklé) příjmení svého manžela Verweigerna a následovala jej (jak bylo též tehdy obvyklé) do Vídně, kde byl přidělen jako vychovatel ve škole pro kadety. Přesto jí (i ve Vídni) všichni její známí a blízcí ještě dlouhá léta nazývali Bestätigenová, a to přibližně do roku 1905, kdy (shodou okolností) se s ní manžel rozvedl a ona přijala zpět své dívčí jméno (což bylo tehdy neobvyklé) Bestätigenová, ovšem všichni její známí i blízcí jí až do její smrti volali již jen Verweigernová. Dorota Bestätigenová se z toho při jednom velmi vypjatém incidentu v obchodě s krmením pro rybičky psychicky zhroutila; dle ušatých svědků vehementně popírala, že by její kočka Mitzi sousedce snědla kanárka, třebaže krčením ramen a výmluvným pohybem očních panenek a obočí konkludentně uznávala, že od doby, co si pořídila Mitzi, slýchá podobná nepodložená a nactiutrhačská nařčení často. Dorota Verweigernová byla převezena do tehdy nově otevřeného vídeňského blázince (věhlasné secesní dílo Cimrmanova přítele a kmotra jeho slepice Zory Otto Wagnera), kde v klidu dožívala, a to až do okamžiku, kdy jí praktikant Herbert Verwirrung řekl, že zmatení jejích jmen je jedno, důležité je, že všichni vědí, o kom mluví.

Související judikatura

Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ust. § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání); srov. ust. § 192 odst. 2 InsZ.

  • usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sen. zn. 29 ICdo 45/2014-16 (KSBR 29 INS 20221/2013, 29 ICm 436/2014), uveřejněné pod číslem Rc 116/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

Stejně jako insolvenční správce není ani dlužník v oddlužení, který popřel pravost nevykonatelné pohledávky přihlášeného věřitele, osobou legitimovanou k podání incidenční žaloby o tomto popření. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne (má odmítnout) jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna (§ 160 odst. 4 InsZ). Na tom, že dlužník je povinen (stejně jako insolvenční správce) popřít pohledávku přihlášeného věřitele nejpozději do skončení přezkumného jednání, při kterém byla přezkoumána (§ 190 až § 192 InsZ), se úpravou obsaženou v § 410 odst. 2 InsZ ničeho nemění.

  • rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. 29 ICdo 39/2016-184 (KSPH 37 INS 11257/2012, 33 ICm 3835/2012), uveřejněný pod číslem Rc 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně v něm shrnuté judikatury

Určitým popěrným úkonem insolvenčního správce je již jen prohlášení, že popírá pohledávku zcela (resp. v plné výši) co do pravosti, bez uvedení bližšího důvodu popření. Tím je pohledávka popřena co do základu, tj. co do skutečností uvedených coby důvod přihlášení pohledávky v její přihlášce.

  • usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012 (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011), uveřejněné pod číslem Rc 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

Je-li popřeno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ust. § 196 odst. 2 InsZ, pak bez ohledu na důvody popření (tj. bez ohledu na to, zda je popřena /jen/ pravost /existence/ pohledávky vůči osobnímu dlužníku /odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení/, nebo zda je popřeno /jen/ právo na uspokojení ze zajištění /aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku/, popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění), podává žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění věřitel pohledávky.

Žalobu na popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podanou insolvenčním správcem, jenž s účinky podle ust. § 196 odst. 2 InsZ popřel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, soud jako podanou neoprávněnou osobou odmítne (§ 160 odst. 4, věta první, InsZ) ust. § 198 odst. 3 InsZ v daných poměrech aplikovat nelze. Skutečnost, že taková žaloba byla insolvenčním správcem podána dříve, než podal žalobu na určení práva na uspokojení ze zajištění věřitel, tak není překážkou, která by bránila tomu, aby následně podanou žalobu soud projednal a rozhodl o ní (není překážkou podle § 83 odst. 1 o. s. ř.).

Pro pořadí uspokojení více zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení téhož zajištění je ve smyslu ust. § 167 odst. 1 věty druhé InsZ (ve znění účinném do 31. 12. 2013) rozhodující skutečná doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka některého z nich byla předtím přezkoumána a zjištěna s uvedením chybného údaje o pozdější době vzniku zajištění v přihlášce pohledávky.

V případě vznesení námitky, že pohledávka má lepší pořadí, než s jakým byla uplatněna v přihlášce, není popřením pořadí pohledávky podle ust. § 195 InsZ.

Odvolací soud k tomu toliko pro úplnost dodává, že při přezkumném jednání je insolvenční správce povinen uvést své stanovisko ke každé přezkoumávané přihlášce pohledávky dostatečně srozumitelně, způsobem obsahujícím všechny podstatné náležitosti. Popírá-li přihlášenou pohledávku co do pravosti, musí tedy současně uvést z jakého důvodu dle § 193 InsZ tak činí, tedy zda proto, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela a zároveň alespoň ve stručnosti uvést konkrétní důvody popření. Pokud jde o podrobné důvody popření (skutkové a právní) může při jednání odkázat na upravený seznam přihlášených pohledávek, v němž je však musí mít řádně uvedeny. Pokud by je ale v seznamu přihlášených pohledávek neměl podrobně uvedeny (například z důvodu, že v souladu s § 192 odst. 2 InsZ změnil své stanovisko), musel by je podrobně uvést při přezkumném jednání a musely by být zaznamenány v protokolu o přezkumném jednání.

Nelze také přehlédnout, že podle § 197 odst. 1 InsZ výsledek přezkumu zapisuje do seznamu přihlášených pohledávek insolvenční správce, jenž proto také odpovídá za jeho správnost, tedy zejména za to, že upravený seznam přihlášených pohledávek (tvořící v souladu s § 197 odst. 1 InsZ součást zápisu o přezkumném jednání) odpovídá výsledku přezkumného jednání.

Odvolací soud přitom nemá pochyb o tom, že z § 197 odst. 1 InsZ vyplývá povinnost insolvenčního správce předložit upravený seznam přihlášených pohledávek soudu po skončení přezkumného jednání, aby mohl tvořit součást zápisu o přezkumném jednání a aby tedy mohl být zveřejněn v insolvenčním rejstříku společně s protokolem o přezkumném jednání.

I při výkladu InsZ v tomto znění však platí, že insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti (§ 10 písm. b/, § 11 InsZ) není oprávněn uložit insolvenční správci, jaký postoj má zaujmout k přihlášeným pohledávkám, a to z týchž příčin, pro něž byl takový postup vyloučen i v dřívějších poměrech konkursních. Srov. mutatis mutandis např. již usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 1 Ko 556/2001, uveřejněné pod číslem 47/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010 a v usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4120/2011.

Opětovný přezkum již jednou přezkoumané pohledávky přichází v úvahu jen tehdy, nebyla-li pohledávka zjištěna. Zpravidla jde o situace, kdy je pohledávka při přezkumu popřena a soud zamítne incidenční žalobu pro předčasnost, neboť dospěje k závěru, že přihláška přezkoumávané pohledávky má vadu, která brání přezkumu pohledávky (jde o nepřezkoumatelnou přihlášku). Kromě toho může být důvodem pro opětovné zařazení přihlášky na přezkumné jednání již jen zjištění, že (první) přezkumné jednání trpí vadami, pro které nedošlo ke zjištění pohledávky. Tyto vady mohou spočívat v absenci stanoviska správce konkursní podstaty či v neurčitosti jeho popěrného úkonu (bez uznání pohledávky správcem konkursní podstaty nemohou nastat účinky zjištění pohledávky, k tomu srov. dikci § 23 odst. 1 ZKV). Nejsou-li splněny tyto předpoklady, není důvod již jednou přezkoumanou pohledávku podrobit opětovnému přezkumu.

Z uvedeného plyne, že by neměla nastat situace, kdy konkursní soud zařadí na program zvláštního přezkumného jednání pohledávku, která již byla zjištěna při (předchozím) přezkumném jednání. Přesto, stane-li se tak, je zapotřebí nalézt vhodný způsob, jak zabránit újmě v právech věřitele, o jehož pohledávku jde.

Je-li při tomto opětovném přezkumu pohledávka „znovu zjištěna“, nebude mít zpravidla tento chybný postup konkursního poměru negativní dopad do poměrů věřitele. Jinak tomu bude v případě, kdy je pohledávka při prvním přezkumu zjištěna, zatímco při opakovaném přezkumném jednání dojde k jejímu popření. Tato situace je podle přesvědčení Nejvyššího soudu řešitelná dvěma způsoby.

Jde-li o pohledávku již jednou zjištěnou, nemůže její popření při následném přezkumu vyvolat žádné účinky a věřitel není povinen uplatňovat svá práva v incidenčním sporu. Proto (jde-li o nevykonatelnou pohledávku či je-li popřeno /jen/ pořadí vykonatelné pohledávky), nemůže mít pro věřitele nepříznivé důsledky, nepodá-li incidenční žalobu, přestože je k jejímu podání správcem konkursní podstaty vyzván. Námitku, že jeho pohledávka je (bez ohledu na výsledek „opětovného“ přezkumu) zjištěna, může uplatnit v konkursním řízení, a to nejpozději při rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty.

Druhou možností, která se věřiteli nabízí, je incidenční spor. Je-li na základě výsledku onoho opětovného přezkumu vyvolán incidenční spor, může v něm věřitel uplatnit námitku, že se incidenční spor vede o pohledávku, která již byla zjištěna, pročež nový přezkum nemohl vyvolat účinky popření pohledávky. V takovém případě soud v incidenčním sporu rozhodne ve prospěch věřitele, o jehož pohledávku jde, aniž by v řízení zkoumal cokoliv jiného (nebyl-li důvod k opětovnému přezkumu pohledávky, není jeho výsledek ani důvod popření pohledávky pro posouzení takové incidenční žaloby významný).

Popírající (lhostejno, zda jen správce konkursní podstaty, konkursní věřitel či správce i konkursní věřitelé) mohou po skončení přezkumném jednání dodatečně uznat popřenou pohledávku (vzít své popření zpět), čímž zanikají účinky popření. Učiní-li tak všichni popírající, pohledávka se nadále pokládá za zjištěnou. Vezme-li zpět své popření jen některý z popírajících, pomíjejí účinky popření pouze ve vztahu k němu a trvají účinky popěrných úkonů dalších popírajících.

  • usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2010, sen. zn. 2 VSOL 13/2010

I. Insolvenční správce je oprávněn i po zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek dle ust. § 189 odst. 3 InsZ až do přezkumu měnit své stanovisko k přihlášeným pohledávkám. Stejně tak je oprávněn některou z pohledávek (její část) ze seznamu vyřadit, pokud dospěje k závěru, že do seznamu zařazena být neměla (§ 189 odst. 1 věta druhá InsZ).

Pro posouzení výsledku přezkumného jednání je rozhodující stanovisko, které insolvenční správce zaujme k jednotlivým přezkoumávaným pohledávkám při přezkumu. Svůj názor vyjádřený (předběžně) v seznamu přihlášených pohledávek předloženém insolvenčnímu soudu (srov. § 189 InsZ) může insolvenční správce změnit při přezkumném jednání, aniž by změnu svého stanoviska byl povinen zdůvodňovat.

Popěrný úkon činěný po skončení přezkumného jednání žádných účinků nemá, je proto (i pro případ schválení oddlužení – viz § 410 odst. 2InsZ) bez významu nesouhlas dlužníka s pohledávkami věřitelů, který vyslovil až v odvolání proti usnesení, kterým insolvenční soud neschválil oddlužení, a tudíž je nezvratný závěr, že i tyto pohledávky byly v daném insolvenčním řízení zjištěny.

  • usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2009, č. j. 9 Ca 159/2009-29

Úkon insolvenčního správce spočívající v uznání či zjištění přihlášených pohledávek při přezkumném jednání nepodléhá přezkoumání soudem ve správním soudnictví, neboť se nejedná o rozhodnutí správního orgánu vydané v oblasti veřejné správy ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. a) SŘS. Žalobu podanou proti tomuto úkonu insolvenčního správce soud podle ust. § 46 odst. 1 písm. a) SŘS odmítne.

  • usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. ÚS 1410/11

Rozhodnutí insolvenčního správce o popření nebo nepopření (uznání) pohledávky je rozhodnutím svého druhu, které, s ohledem na jeho formu i obsah, nemůže podléhat ústavně právnímu přezkumu zcela. Ústavní soud ve vztahu k tomuto rozhodnutí může pouze posoudit, zda po formální stránce odpovídalo příslušným ustanovením InsZ, zda bylo učiněno oprávněnou osobou či zda nebylo zcela zjevně svévolné. Popření pohledávky ze strany insolvenčního správce i dlužníka musí být srozumitelné, odůvodněné a přezkoumatelné.

  • rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněné pod č. 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

I. Popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ust. § 42 odst. 4 OSŘ

II. Popírá-li konkursní věřitel nebo správce konkursní podstaty výši pohledávky nebo její pořadí, musí uvést, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka, popřípadě jaké pořadí má pohledávka v konkursu mít; jinak popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky.

III. Popřít pravost, výši nebo pořadí pohledávky lze i eventuálním procesním úkonem.

IV. Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí.

V. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu.

Popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž (při absenci výslovné úpravy v zákoně o konkursu a vyrovnání) přiměřeně platí ust. § 41 odst. 2 OSŘ a co do obsahových náležitostí úkonu ust. § 42 odst. 4 OSŘ. Z hlediska určitosti popěrného úkonu přitom není významné, zda v něm popírající konkursní věřitel (popř. správce konkursní podstaty) také skutkově blíže vymezí důvody svého popření.

K tomu, aby popření pohledávky mohlo vyvolat zamýšlené procesní účinky, tak je třeba, aby konkursní věřitel či správce konkursní podstaty uvedl, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka. Pro závěr vypovídající o popření pravosti, výše či pořadí pohledávky je určující obsah popření, kde jsou uvedeny důvody popření pohledávky. Obsah musí být zachycen buď v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek.

Údaj o pořadí, v jakém vznikl právní nárok přihlášeného věřitele na oddělené uspokojení přihlašované pohledávky, není povinnou náležitostí přihlášky pohledávky do konkursu vedeného podle ZKV.

Ust. § 28 odst. 3 ZKV předepisuje uspokojit oddělené věřitele z výtěžku zpeněžení zajištění podle tam určeného pořadí bez zřetele k tomu, zda ten který oddělený věřitel v přihlášce pohledávky do konkursu uvedl (tvrdil) jiný údaj o pořadí, v jakém mu vznikl právní nárok na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění.

Spor o pořadí, v jakém oddělenému věřiteli vznikl právní nárok na vydání výtěžku zpeněžení zajištění, není (nemůže být) sporem o pořadí zajištěné pohledávky (nejde o spor vyvolaný konkursem).

Do doby zpeněžení předmětu zajištění není zřejmé, jaká je skutečná hodnota zajištění (a zda bude zajištěný věřitel v insolvenčním řízení vůbec uspokojen) a tato skutečnost není (nemůže být) podstatná ani pro rozhodnutí sporu o určení práva na uspokojení ze zajištění. V něm insolvenční soud posuzuje především to, zda si věřitel do insolvenčního řízení řádně přihlásil pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění a podle důvodu popření dále zkoumá, zda je dána existence zajišťované pohledávky a právo na její uspokojení ze zajištění (k tomu srov. Rc 66/2013), nikoliv však skutečnou hodnotu zajištění.

  • rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2011/2014, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2017, pod číslem 50

Je povinností insolvenčního správce při podání návrhu na rozdělení výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zkoumat skutečné pořadí doby vzniku zajištění. Zajištění věřitelé se v případě nesouhlasu s navrhovaným způsobem rozdělením výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (tedy i při sporu o to, čí pohledávka má být uspokojena ze zajištění jako první v pořadí) mohou obrátit na insolvenční soud a následně brojit formou opravných prostředků proti soudem zvolenému způsobu rozdělení výtěžku zpeněžení (proti rozhodnutí dle § 298 odst. 2 InsZ). Spor mezi zajištěnými věřiteli tedy nebude řešen až při rozhodování o rozvrhu.

Přihlásí-li věřitel v insolvenčním řízení včas vykonatelnou pohledávku, včetně práva na uspokojení ze zajištění, je povinností insolvenčního správce, který s uplatněním práva na uspokojení ze zajištění nesouhlasí, aby popřel pořadí takto přihlášené pohledávky; to platí i tehdy, popírá-li insolvenční správce pořadí pohledávky proto, že podle jeho názoru věřitel získal právo na uspokojení pohledávky ze zajištění na základě neúčinného právního úkonu (§ 235 odst. 1 InsZ).

Na popření pořadí pohledávky insolvenčním správcem pak musí (chce-li se vskutku v insolvenčním řízení domoci uspokojení pohledávky ze zajištění) reagovat přihlášený věřitel, a to žalobou na určení pořadí pohledávky (práva na uspokojení pohledávky ze zajištění); nepodá-li (včas) takovou žalobu, nevznikne mu ani právo, aby jeho pohledávka byla uspokojena jako pohledávka zajištěná (§ 298 InsZ). Podá-li věřitel včas žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění, tíží jej v incidenčním sporu o takové žalobě povinnost tvrzení a povinnost důkazní o tom, že pohledávka je vskutku zajištěná, tj. v poměrech dané věci, že na základě smlouvy o zřízení zástavního práva bylo zástavní právo k nemovitostem vloženo do katastru nemovitostí.

Na podání výše uvedené žaloby musí (chce-li zabránit uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění) reagovat insolvenční správce podáním odpůrčí žaloby (§ 235 odst. 2 InsZ), kterou bude odporovat právnímu úkonu, jímž dlužník poskytl svůj majetek k zajištění. Nepodal-li by totiž (včas) takovou žalobu, nebylo by možno uvažovat ani o neúčinnosti právního úkonu dlužníka, jelikož tato se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce. V takovém řízení přitom tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně okolností zakládajících neúčinnost odporovaného právního úkonu dlužníka insolvenčního správce, jenž je také výlučně nositelem práva odpůrčí žalobu podat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 3/2013).

Jak přihláška pohledávky, tak její popření v konkurzním řízení nejsou úkony hmotně právní povahy, nýbrž povahy procesní, u nichž pojmově nemůže jít o neplatnost podle ust. §

Sdílet

Newsletter