Lex Covid – část II. – Co?

První díl série najdete zde. 

1. Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení

§ 5

Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení

(1)     Na žádost osoby, která v době trvání mimořádných opatření při epidemii zmeškala lhůtu stanovenou k provedení úkonů v insolvenčním řízení, rozhodne insolvenční soud o prominutí zmeškání této lhůty, pokud k němu došlo v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii, která této osobě znemožňovala nebo podstatně ztěžovala úkon učinit. To neplatí, bylo-li o věci, které se zmeškaný úkon týká, již rozhodnuto, nebo jsou-li zmeškaným úkonem odvolání či námitky, nabylo-li již rozhodnutí, proti kterému směřují, právní moci; k takové žádosti o prominutí zmeškání lhůty se nepřihlíží.

(2)   Žádost o prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení je třeba podat do 7 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ní spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí dříve než 7 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.

(3)   O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm, s výjimkou opravných prostředků, kde o prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud prvního stupně. Jde-li však o odvolání podle § 93 insolvenčního zákona, rozhoduje o prominutí zmeškání lhůty k jeho podání odvolací soud.

(4)   Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o žádosti o prominutí zmeškání lhůty není odvolání přípustné. Rozhodnutí, kterým insolvenční soud žádosti vyhoví, se doručuje pouze zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutí, kterým soud žádost zamítne, se doručuje zveřejněním v insolvenčním rejstříku a zvlášť pouze osobě podle odstavce 1.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na všechna insolvenční řízení.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do 7 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, přičemž tato lhůta neskončí dříve než 7 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.

Podle ust. § 83 InsZ prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání. Účelem citovaného ustanovení je v souladu se zásadou rychlosti řízení vést insolvenční řízení tak, aby bylo dosaženo co nejrychlejšího uspokojení věřitelů [§ 5 písm. a) InsZ].

Zákaz prominutí zmeškání lhůty se vztahuje toliko k tzv. lhůtám zákonným (prominutí soudcovských lhůt přípustné je), a to ať jsou uvedeny v InsZ, či v o.s.ř. [např. k zaplacení obligatorní zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 1 InsZ), k podání návrhu na rozhodnutí o hlasovacích právech (§ 52 InsZ), k přihlášení pohledávek (§ 136 InsZ), k podání popření přihlášeným věřitelem (§ 200 InsZ) a ke složení jistoty (§ 202 InsZ), k podání návrhu na povolení reorganizace (§ 318 InsZ) či oddlužení (§ 390 InsZ), k předložení reorganizačního plánu (§ 339 InsZ) nebo k podání odvolání (§ 204 o.s.ř.) či námitek (například § 304 InsZ)]. ^[1]

Ust. § 5 Zákona prolamuje toto tradiční ustanovení o nenavratitelnosti zákonných lhůt. Lze mít za to, že ust. § 5 Zákona je speciálním k ust. § 2 Zákona o prominutí zmeškání lhůt v občanském soudním řízení, které se v insolvenčním řízení nepoužije.

Podmínkou prominutí zmeškání lhůty je, že

1. k němu došlo v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii, která znemožňovala nebo podstatně ztěžovala úkon učinit, že
2. žádost o prominutí zmeškání lhůty je podána včas, tedy do 7 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, přičemž tato lhůta neskončí dříve než 7 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu, a že
3. spolu s žádostí je spojen i zmeškaný úkon.

To však neplatí a zmeškanou lhůtu nelze prominout,

1. bylo-li o věci, které se zmeškaný úkon týká, již rozhodnuto, nebo
2. jsou-li zmeškaným úkonem odvolání či námitky, nabylo-li již rozhodnutí, proti kterému směřují, právní moci.

K takové žádosti o prominutí zmeškání lhůty se nepřihlíží.

Soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty je

1. soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm,
2. soud prvního stupně ohledně opravných prostředků, s tou výjimkou
3. jde-li o odvolání podle ust. § 93 InsZ (zejm. se týká předběžných opatření a rozhodnutí o úpadku), tak rozhoduje o prominutí zmeškání lhůty k jeho podání odvolací soud.

Usnesení, kterým bylo prominuto zmeškání lhůty, nemusí být odůvodněno (§ 10 Zákona). Proti usnesení insolvenčního soudu (pozitivním i negativním) o žádosti o prominutí zmeškání lhůty není odvolání přípustné. 

2.         Doručování

§11

Zvláštní opatření ve vztahu ke zvláštnímu způsobu doručení v insolvenčním řízení

Neurčí-li insolvenční soud nebo nestanoví-li insolvenční zákon odchylně od § 75 odst. 2 insolvenčního zákona jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním řízení zvlášť pouze dlužníku, osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám, které mají v insolvenčním řízení něco vykonat; § 75 odst. 2 insolvenčního zákona se nepoužije. Věta první se použije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 12 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na řízení s úpadkem po 1. 6. 2019.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do 24. 4. 2021.

Není trefnějšího komentáře k citované normě, než použití slov důvodové zprávy: „Navrhuje se […] vyloučit aplikaci § 75 odst. 2 insolvenčního zákona, která po insolvenčních soudech požaduje extenzivní doručování písemností, jež je s ohledem na veřejně přístupný insolvenční rejstřík ve své podstatě zbytečné,“ neboť „z empirických zkušeností […] způsobuje stávající znění § 75 odst. 2 insolvenčního zákona to, že jsou insolvenční soudy nuceny doručovat masivní objemy písemností zejména v oddlužení pouze z důvodu, že proti nim insolvenční zákon formálně připouští podání opravného prostředku (což zejména v pozdějších fázích insolvenčního řízení řešeného oddlužením s přihlédnutím k odborné literatuře široce přijímanému fenoménu tzv. racionální apatie věřitelů představuje za současné situace neúměrnou zátěž justiční i poštovní administrativy a infrastruktury).“ Ano, ano, třikrát ano; lze však dodat, že nejen v oddlužení, nejen v pozdějších fázích a nejen za současné situace. Zákonodárce zde, zdá se, připouští, že s rok starým nápadem doručovat „všechno všem“ poněkud přestřelil. Nabízí se úvaha, proč tohoto prozření nevyužil na změnu ust. § 75 odst. 2 InsZ „pro věčné časy“, jak učinil u některých jiných opatření, ale pouze na dobu 1 roku.

Každopádně zde jsou nyní 3 systémy zvláštního doručování písemností v insolvenčním řízení (z toho jeden dočasně suspendovaný), konkrétně se bude zvlášť doručovat:

31. v řízení s úpadkem do 31. 5. 2019:

• dlužníku,
• insolvenčnímu správci,
• státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení,
• věřitelskému výboru,
• osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a
• osobám, které mají v insolvenčním řízení něco osobně vykonat,

1. v řízení s úpadkem po 1. 6. 2020 v období od 24. 4. 2020 do 24. 4. 2021:

• dlužníku,
• osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a
• osobám, které mají v insolvenčním řízení něco vykonat,

1. v řízení s úpadkem po 1. 6. 2020 v období od 1. 6. 2019 do 4. 2020 a znovu v období od 25. 4. 2021:

• dlužníku,
• osobám, které mají právo podání opravného prostředku,
• osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a
• osobám, které mají v insolvenčním řízení něco vykonat.

K úpravě doručení je nutné ještě připomenout, že oddlužovací novelou mělo dojít ke zjednodušení a zpřehlednění úpravy tím, že veškerá zvláštní ustanovení z celého InsZ budou vypuštěna a nahrazena univerzálním ust. § 75 odst. 2 InsZ. Vypouštěcí elán, tolik patrný v úvodu InsZ, však zákonodárce v jeho střední a závěrečné části opustil. Výsledkem je, že (nyní suspendované) ust. § 75 odst. 2 InsZ se aplikuje především v obecné části InsZ, zatímco v dalších částech se častěji prosazuje zvláštní úprava tam uvedená, a tak např. rozvrhové usnesení bude nadále doručováno všem věřitelům, jejichž pohledávka je do rozvrhu zahrnuta.

3.         Odklad povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh

§12

Zvláštní opatření ve vztahu k povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh

 (1) Ustanovení § 98 odst. 1 věta první insolvenčního zákona se nepoužije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii. To neplatí, pokud úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky.

(2)   Bez ohledu na dobu trvání mimořádného opatření při epidemii zanikne opatření podle odstavce 1 nejpozději 31. prosince 2020.

Věcná aplikovatelnost citované normy: vznikla-li povinnost podat insolvenční návrh po 15. 3. 2020.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do 31. 12. 2020

Připomeňme si, že dle ust. § 98 InsZ jsou:

1. dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem,
2. zákonný zástupce takového dlužníka,
3. statutární orgán takového dlužníka nebo
4. likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci,

povinni podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli nebo při náležité pečlivosti měli dozvědět o svém úpadku.

Smyslem ust. § 98 InsZ je předcházet negativním důsledkům spojeným s úpadkem podnikajících dlužníků. Těmi ekonomickými jsou především vznik nových dluhů, které dlužník nebude s to uspokojit a které by jinak nevznikly, pokud by byl insolvenční návrh podán včas; proti tomu stojí naopak snížení rozsahu a ceny majetku dlužníka. S tím je spojen další negativní důsledek v podobě řetězení upadnuvších dlužníků vlivem jejich druhotné platební neschopnosti. Ust. § 98 InsZ tak má za cíl pod hrozbou sankce (§ 99 a 100 InsZ) donutit dlužníka a osoby jej zastupující podat insolvenční návrh včas, tedy v době nižších dluhů a vyšších zdrojů k jejich uspokojení (ideálem je jejich rovnováha)^[2].

Zákon nyní v ust. § 12 stanoví, že vyjmenované povinné osoby nemají povinnost insolvenční návrh podat v období od 24. 4. 2020 do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do 31. 12. 2020. To však za podmínky, pokud

• úpadek nastal po přijetí mimořádného opatření při epidemii (zřejmě po 15. 3. 2020^[3]) a současně pokud
• úpadek byl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky.

Jinými slovy řečeno, vyjmenované povinné osoby mají nadále povinnost insolvenční návrh podat, pokud

• úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud
• úpadek sice nastal po přijetí mimořádného opatření při epidemii, avšak nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s jeho přijetím, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky.

Úmysl zákonodárce je bohulibý (mj. nezahltit soudy insolvenčními návrhy), avšak se obávám, že v případě využití tohoto generálního pardonu by došlo ke všem negativním jevům, kterým má úprava ust. § 98 InsZ bránit (viz výše uváděný jeho smysl).

Útěchou a nadějí může být, že existence ust. § 98 InsZ je povinným osobám pravděpodobně utajena i za normálního stavu, čili ani dočasná jeho suspendace v dobách času nouzového neměla by mít na odhodlání a nasazení těchto osob vliv. Škoda.

4.         Zákaz podat insolvenční návrh věřitelem

§13

Zvláštní opatření ve vztahu k insolvenčním návrhům podávaným věřiteli

(1)   K insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. srpna 2020 podal věřitel, se nepřihlíží.

(2)   Věřitele, který v době uvedené v odstavci 1 insolvenční návrh podal, insolvenční soud vyrozumí o tom, že se k jeho návrhu nepřihlíží usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky.

(3)   Toto ustanovení nebrání věřiteli v tom, aby po 31. srpnu 2020 podal nový insolvenční návrh.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na věřitelské insolvenční návrhy podané od 24. 4. 2020.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do 31. 8. 2020.

Dle důvodové zprávy „navrhované ustanovení po přechodnou dobu do 31. srpna 2020 suspenduje schopnost věřitele svým insolvenčním návrhem vyvolat zahájení insolvenčního řízení. Vyvolání účinků věřitelského insolvenčního návrhu je po tuto dobu vyloučeno a k takovému insolvenčnímu návrhu se nepřihlíží (tj. hledí se na něj, jako by nebylo učiněno, přičemž nevyvolává žádné právní následky).“

Mám za to, že má-li jít pouze o přechodný úpadek dlužníka v důsledku přijatých mimořádných opatření (vedle ochrany soudů před zvýšeným nápadem jde o druhý inzerovaný důvod přijaté úpravy), tak lze dodat, že již stávající úprava InsZ zná nástroje, kterými se dlužník může bránit (sama důvodová zpráva jmenuje instituty tzv. mezery krytí, moratoria či nově navrhovaného mimořádného moratoria). Nemá-li se naopak jednat o toliko přechodný úpadek, tak je žádoucí a ve prospěch všech, je-li soudem zjištěn bez zbytečného odkladu, a tím „zachráněna“ co největší část dlužníkových aktiv.

Pokud tedy věřitel podá v období od 24. 4. 2020 do 31. 8. 2020 insolvenční návrh proti dlužníkovi, vydá insolvenční soud usnesení, jímž bude konstatovat, že k insolvenčnímu návrhu se nepřihlíží (proti usnesení není odvolání přípustné). S podáním takového „insolvenčního návrhu“ nebudou spojeny žádné účinky předvídané právními předpisy (typicky ust. § 109 a 111 InsZ).

5. Rozhodnutí o stanovení jiné výše měsíčních splátek bez svolání schůze věřitelů

§14

Zvláštní opatření ve vztahu k plnění splátkového kalendáře

(1)   V oddlužení plněním splátkového kalendáře v insolvenčním řízení, které bylo zahájeno a v němž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka do 31. května 2019, se v případě rozhodnutí podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, bylo-li toto rozhodnutí vydáno v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 12 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nepoužije § 398 odst. 4 insolvenčního zákona. Dlužníkovým návrhem není insolvenční soud vázán. Rozhodnutí podle věty první se doručuje zvlášť pouze dlužníkovi a odvolání proti němu není přípustné.

(2)   V oddlužení plněním splátkového kalendáře v insolvenčním řízení zahájeném do 30. června 2017 lze rozhodnutí podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona vydat i bez svolání schůze věřitelů a doporučení věřitelů k žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na řízení s úpadkem do 31. 5. 2019.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do uplynutí 12 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii.

Je-li odborná veřejnost již rok znepokojena dualitou insolvenčních úprav (zvlášť účinné do 31. 5. 2019 a zvlášť po 1. 6. 2019), tak tento neklid umocňuje zákonodárce komentovaným ustanovením, naznačujícím, že je dále třeba odlišovat právní úpravy účinné do 30. 6. 2017 a od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2019.

Každopádně komentované ustanovení připouští, aby insolvenční soud změnil usnesení o schválení oddlužení tak, že dlužníkovi sníží povinné (zákonné či již soudem stanovené) splátky ve prospěch oddlužení, a to bez ohledu na skutečnost, zda je zde předpoklad minimálního 50% uspokojení nezajištěných pohledávek. Věřitelé po přechodnou dobu nebudou mít právo o takovém návrhu hlasovat (ne že by jej dosud nějaký věřitel využil), soud o něm rozhodne bez svolání schůze věřitelů a proti jeho rozhodnutí nebude odvolání přípustné (ne že by jej dosud nějaký věřitel využil, dlužník by tak zřejmě učinil, pokud by nebylo plně vyhověno jeho návrhu).

Díl III bude zveřejněn 1. 5. 2020.

^[1]     JIRMÁSEK, Tomáš in SPRINZ, Petr; JIRMÁSEK, Tomáš; ŘEHÁČEK, Oldřich; VRBA, Milan; ZOUBEK, Hynek; a kol. Insolvenční zákon : komentář. 1. vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2019, k ust. § 83 InsZ

^[2] JIRMÁSEK, Tomáš in SPRINZ, Petr; JIRMÁSEK, Tomáš; ŘEHÁČEK, Oldřich; VRBA, Milan; ZOUBEK, Hynek; a kol. Insolvenční zákon : komentář. 1. vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2019, k ust. § 98 InsZ

^[3] Krizové opatření vlády ze dne 15. 3. 2020 [usnesení vlády České republiky ze dne 15. března 2020 č. 215 o přijetí krizového opatření ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona], které bylo následně plně nahrazeno krizovým opatřením stejného znění [usnesení vlády České republiky ze dne ze dne 23. 3. 2020 č. 279 o přijetí krizového opatření ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona].