K výši odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce po úmrtí jednoho ze spoluoddlužujících se dlužníků (manželů)

5. 10. 2020

Desátý judikát komentovaný Tomášem Jirmáskem

Předchozí komentáře najdete zde.

7. 10. 2020. Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz Tomáš Jirmásek, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011.

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2020, č. j. 1 VSOL 340/2020-B-40 (KSOS 22 INS 14147/2015).

Právní věta

Protože i po úmrtí jednoho z manželů pokračovalo oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů, vyúčtovala insolvenční správkyně zcela důvodně v oddlužení plněním splátkového kalendáře odměnu ve výši 1 125 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 225 Kč za každý započatý kalendářní měsíc i za období po úmrtí jednoho z manželů.

Dotčené právní předpisy

§ 394a InsZ

§ 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2019 (dále jen „Vyhláška“)

§ 7 odst. 4 Vyhlášky

Skutkový stav a rozhodnutí soudu prvního stupně

Dne 29. 5. 2015 podali manželé Skibovi insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení (A-1), na jehož základě soud zjistil úpadek dlužníků, povolil jim společné oddlužení manželů a ustanovil insolvenční správkyni (A-7). Posléze soud dlužníkům schválil společné oddlužení manželů plněním splátkového kalendáře a mj. povolil insolvenční správkyni, aby každý měsíc čerpala zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 1 350 Kč plus DPH (B-10).

Z důvodu úmrtí dlužnice bylo ve vztahu k ní insolvenční řízení zastaveno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, č. j. KSOS 22 INS 141477/2015-B-21. Z důvodu úmrtí dlužníka pak bylo insolvenční řízení zastaveno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2020, č. j. KSOS 22 INS 14147/2015-B-33, jímž současně byla schválena odměna a náhrada hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 84 397,50 Kč a insolvenční správkyně byla své funkce zproštěna. V části týkající se odměny a náhrady hotových výdajů za období do úmrtí dlužnice soud insolvenční správkyni přiznal částku 1 350 Kč měsíčně plus DPH a v části týkající se období po úmrtí dlužnice ve výši 900 Kč měsíčně plus DPH.

K odvolání insolvenční správkyně Vrchní soud v Olomouci napadené (posledně citované) usnesení změnil komentovaným usnesením tak, že insolvenční správkyni náleží odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 91 476 Kč, vycházející z toho, že insolvenční správce má nárok na částku 1 350 Kč měsíčně plus DPH za celou dobu trvání účinků oddlužení, tedy i za dobu po úmrtí dlužnice.

Z odůvodnění komentovaného usnesení

Proti tomuto rozhodnutí (B-33), a to výslovně proti bodu II. výroku podala insolvenční správkyně blanketní odvolání, ve kterém avizovala, že bude podrobněji odůvodněno dodatečně ve lhůtě sedmi dnů, což neučinila, a to ani na výzvu soudu (viz usnesení ze dne 16. 6. 2020 č. j. KSOS 22 INS 14147/2015-B-35).

Podle ust. § 7 InsZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním o. s. ř. pro přiměřené užití je v projednávané věci zákon ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Podle čl. II. přechodná ustanovení zákona č. 31/2019 Sb. (Oddlužovací novela), kterým se mění InsZ, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (do 31. 5. 2019), se postupuje podle InsZ ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V posuzované věci bylo insolvenční řízení zahájeno návrhem doručeným soudu dne 29. 5. 2015 a o úpadku bylo rozhodnuto usnesením ze dne 8. 7. 2015, č. j. KSOS 22 INS 14147/2015-A-7, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8. 7. 2015 v 14:16 hodin, a proto rozhodným zněním InsZ v přezkoumávané věci je InsZ ve znění účinném do 31. 5. 2019.

Podle čl. II. přechodná ustanovení vyhlášky č. 133/2019 Sb., kterou se mění Vyhláška, v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této Vyhlášky (do 31. 5. 2019), se použije Vyhláška ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této Vyhlášky pouze při určování odměny insolvenčního správce za zpeněžení, které bylo provedeno nejdříve v den nabytí účinnosti této Vyhlášky; oddlužení plněním splátkového kalendáře se přitom považuje za oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, a proto rozhodným znění vyhlášky o odměně insolvenčního správce a o náhradách jeho hotových výdajů v přezkoumávané věci je Vyhláška ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2019.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že:

dlužníci – manželé se návrhem ze dne 25. 5. 2019, doručeným soudu dne 29. 5. 2015, domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali společné oddlužení manželů formou plnění splátkového kalendáře;
usnesením ze dne 8. 7. 2015, č. j. KSOS 22 INS 14147/2015-A-7, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8. 7. 2015 v 14:16 hodin, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků Josefa Skiby a Jany Skibové, insolvenčním správcem ustanovena JUDr. Adéla Konvičková, povoleno řešení úpadku oddlužením a dlužníkům uloženo, aby počínaje měsícem červenec 2015 platili společně a nerozdílně insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a hotové výdaje ve výši 1 350 Kč měsíčně, zvýšenou v případě, že insolvenční správce je plátce DPH, o aktuální sazbu DPH, a to vždy nejpozději do konce daného kalendářního měsíce;
usnesením ze dne 10. 12. 2015, č. j. KSOS 22 INS 14147/2015-B-10, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 10. 12. 2015 v 11:19 hodin, soud mimo jiné schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, schválil distribuční schéma, přičemž z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že insolvenční správkyně přezkoumala cekem 14 přihlášek pohledávek;
usnesením ze dne 26. 2. 2019, č. j. KSOS 22 INS 14147/2015-B-21, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26. 2. 2019 v 9:00 hodin, bylo rozhodnuto o zastavení insolvenčního řízení vůči dlužnici Janě Skibové, neboť dne 25. 1. 2019 zemřela;
podáním ze dne 18. 3. 2020, doručeným soudu dne 6. 4. 2020, insolvenční správkyně navrhla zastavení insolvenčního řízení z důvodu, že rovněž dlužník Josef Skiba dne 20. 2. 2020 zemřel. Současně dělila, že deponuje částku 9 801 Kč jako rezervu na odměnu a náhradu hotových výdajů dle ust. § 38 odst. 6 InsZ;
podáním ze dne 5. 5. 2020, doručeným soudu dne 6. 5. 2020, insolvenční správkyně podala zprávu o plnění oddlužení a dále vyúčtovala odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně s tím, že požadovala odměnu za 56 měsíců, tj. od 07/2015 do 02/2020 ve výši 63 000 Kč (56 x 1125 Kč) plus 21 % DPH ve výši 13 230 Kč celkem 76 230 Kč a dále hotové výdaje za 56 měsíců, tj. od 07/2015 do 02/2020 ve výši 12 600 Kč (56 x 225 Kč) plus 21 % DPH ve výši 2 646 Kč, celkem hotové výdaje ve výši 15 246 Kč. Celkem požadovala, aby jí byla určena odměna a hotové výdaje ve výši 91 476 Kč. Současně uvedla, že odměna ve výši 1 125 Kč v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů je vázána na situaci, kdy je řízení vedeno na základě společného návrhu manželů, nikoliv na skutečnost, zda v řízení setrvali oba manželé nebo pouze jeden z nich. Institut společného oddlužení manželů je postaven na konceptu právní fikce jediného společníka, a to dle ust. § 394a odst. 3 InsZ Úmrtím jednoho z manželů v době trvání účinků schváleného oddlužení dochází k tomu, že řízení vůči zemřelému manželovi musí být zastaveno a v oddlužení pokračuje nadále pozůstalý manžel, přičemž např. poměr, výše a další trvání stanovených měsíčních splátek zůstává beze změny vůči pozůstalému manželovi. Současně připomněla, že na účtu deponuje částku 9 801 Kč;
odvoláním napadeným usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. KSOS 22 INS 14147/2015-B-33, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 20. 5. 2020 v 10:08 hodin, bylo insolvenční řízení zastaveno, neboť zemřel druhý manžel Josef Skiba dne 20. 2. 2020 a schválena odměna a náhrada hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 84 397,50 Kč, tedy v jiné výši než insolvenční správkyně vyúčtovala, neboť od úmrtí manželky Jany Skibové v lednu 2019 byla insolvenční správkyni přiznána pouze odměna ve výši 750 Kč měsíčně a náhrada nákladů ve výši 150 Kč měsíčně plus DPH.

Podle ust. § 3 Vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce

a) při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou podle § 1, nejméně však 45 000 Kč,

b) při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 1 125 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře.

Podle ust. § 7 odst. 4 Vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 225 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře.

Podle ust. § 38 odst. 3 InsZ vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí předpis (odstavec 7).

Odvolací soud ve shodě s názorem insolvenční správkyně, který vyjádřila ve vyúčtování odměny a hotových výdajů, konstatuje, že i po úmrtí jednoho z manželů pokračovalo oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů, a proto insolvenční správkyně zcela důvodně vyúčtovala i za období po úmrtí jednoho z manželů odměnu ve výši 1 125 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 225 Kč za každý započatý kalendářní měsíc [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, č. j. 29 ICdo 28/2018-186 (KSOL 10 INS 16965/2014, 10 ICm 4010/2015) – dále jen „29 ICdo 28/2015“, ve kterém je obsažen podrobný výklad ust. § 394a odst. 3 InsZ].

Komentář

V rámci tohoto komentáře ponechávám stranou, zda v případě úmrtí jednoho ze společně se oddlužujících manželů má být zastaveno celé insolvenční řízení, tedy i ve vztahu k přeživšímu dlužníku [jak judikoval např. Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 28. 4. 2016, č. j. 2 VSOL 54/2016-B-19 (KSBR 31 INS 15847/2014)], nebo má být zastaveno jen ve vztahu k zemřelému dlužníku a s přeživším má být pokračováno [jak judikoval naopak např. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 31. 5. 2017, č. j. 3 VSPH 743/2017-B-46 (KSUL 46 INS 4086/2014)].

Komentované usnesení představuje další z řady rozhodnutí, jež v insolvenčních myslích vyvolávají jistotu, že by si Vyhláška zasloužila kvalitativní změnu (novelu). Tentokrát se však nejedná o nejasnost Vyhlášky, jako v případě odměny za přezkum (srov. komentář č. 9), nýbrž naopak o zcela (jazykově) jasné znění Vyhlášky, které však (dle mého soudu) je vzdáleno svému smyslu.

Vyhláška stanoví, že je-li oddlužován jeden dlužník, náleží insolvenčnímu správci na odměně a náhradě hotových výdajů částka 900 Kč měsíčně plus DPH. Je-li pak oddlužení povoleno na základě společného návrhu manželů, činí odměna a náhrada hotových výdajů 1 350 Kč měsíčně plus DPH; z této věty vychází komentované usnesení, když uvádí, že pokud i po úmrtí jednoho z manželů pokračovalo oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů, tak insolvenční správkyně zcela důvodně v oddlužení plněním splátkového kalendáře vyúčtovala i za období po úmrtí jednoho z manželů odměnu ve výši 1 125 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 225 Kč za každý započatý kalendářní měsíc.

V dřívější věci naopak Vrchní soud v Olomouci potvrdil prvoinstanční usnesení, včetně (výslovně) bodu výroku, jímž po úmrtí jednoho z oddlužujících se manželů snížil odměnu a náhradu hotových výdajů na částku 900 Kč měsíčně plus DPH, „jako věcně správné“ [např. usnesení ze dne 28. 4. 2016, č. j. 2 VSOL 54/2016-B-19 (KSBR 31 INS 15847/2014)].

Osobě ničeho nemám proti zvýšené odměně v případě společného oddlužení manželů, sám jsem insolvenčním správcům v těchto případech povoloval zálohu a následně schvaloval odměnu a náhradu hotových výdajů ve zvýšené částce 1 200 Kč měsíčně plus DPH již od roku 2011. Ve shodě s důvodovou zprávou k novele měnící Vyhlášku s účinností od 1. 1. 2014 jsem však měl za to, že „[t]oto zvýšení je odůvodněno plněním povinností insolvenčního správce po dobu 5 let v insolvenčním řízení vedeném se dvěma dlužníky“ – a contrario – není-li insolvenční řízení vedeno se dvěma dlužníky, nýbrž pouze s jedním, není případné zvýšení odměny a náhrady hotových výdajů ničím odůvodněno.

Jsem přesvědčen, že výsledná legislativní podoba Vyhlášky, zvyšující odměnu a náhradu hotových výdajů „v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů“, je nic než nepovedeným vyjádřením myšlenky, že je-li oddlužována více než jedna osoba současně (v poměrech § 394a ve spojení s § 83a InsZ se bude vždy jednat o – alespoň při podání návrhu na povolení oddlužení – manžele), náleží insolvenčnímu správci zvýšená odměna a náhrada hotových výdajů. Zákonodárci (opět: dle mého mínění) zjevně nepřišla na mysl situace, že jeden ze společně se oddlužujících manželů v průběhu insolvenčního řízení zemře; v nejextrémnějším případě tak může učinit den po podání společného návrhu na povolení oddlužení.

Z výše uvedeného důvodu jsem proto přesvědčen, že právě v takovém případě (úmrtí jednoho z manželů) je výkladem teleologickým (e ratione legis) nutno dospět k závěru, že insolvenční správce má od tohoto okamžiku (měsíc následující po měsíci, v němž k úmrtí došlo) nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů toliko ve výši 900 Kč měsíčně plus DPH. Insolvenční správce již komunikuje toliko s jedním dlužníkem, s plátci příjmů toliko jednoho dlužníka, vypočítává toliko jednu nezabavitelnou částku, jednu srážku, atd. Jedná se o typickou situaci, kdy doslovné znění (gramatický, jazykový výklad) právní normy slouží pouze k přiblížení se jejímu smyslu (nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97), kdy ji nelze vykládat doslovně.

Jedná-li se o v komentovaném usnesení odkazovaný rozsudek 29 ICdo 28/2018, tak nelze než souhlasit s tím, že nabízí podrobný výklad k ust. § 394a InsZ, to je však, mám za to, vše; ve vztahu k výši nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů po úmrtí jednoho z manželů se nepraví ničeho. Naopak – rozsudek 29 ICdo 28/2018 při výkladu právní fikce jediného dlužníka v ust. § 394a InsZ konstatuje, že gramatický výklad nevyvolává žádné pochybnosti, přesto (správně) následně provádí výklad teleologický, aby teprve, když jím dospěje ke shodnému závěru, jako výkladem gramatickým, podával vlastní výklad právní fikce jediného dlužníka.

V rozsudku 29 ICdo 28/2018 je dále konstatováno, že vyloučení řízení o jednom z dlužníků k samostatnému projednání bez současného prohlášení konkursu samo o sobě nezpůsobuje zánik právní fikce jediného dlužníka dle ust. § 394a InsZ a účinků spojených s podaným společným návrhem na povolení oddlužení. Držením se výkladu nabízeného komentovaným usnesením by v takovém případě došlo k bolehlavnému dilematu, zda má insolvenční správce obdržet za obě dvě řízení jen (jednu) odměnu a náhradu hotových výdajů v souhrnné výši 1 350 Kč měsíčně plus DPH, nebo má tuto částku obdržet v každém ze dvou řízení (dvakrát). Oba výklady, mám za to, jsou absurdní; smyslu Vyhlášky, deklarovanému i ve výše uvedené důvodové zprávě, naopak odpovídá, že v každém řízení insolvenčnímu správci vznikne nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč měsíčně plus DPH.