Je vidět, že během pandemie lidé oddlužení neřeší a odkládají ho

Mnoho dlužníků se nyní kvůli pandemii koronaviru kvůli obavám z nákazy bojí scházet. Lidé odkládají nejen zdravotní péči, ale i vstup do oddlužení.

Podle výkonného ředitele společnosti Insolvence 2008 Tomáše Valáška přijde po konci epidemiologických opatření vlna nových dlužníků, kteří budou mít zájem do osobního bankrotu vstoupit.

Vládou schválený návrh novely insolvenčního zákona částečně transformuje evropskou směrnici o restrukturalizaci a insolvenci. Nyní je v Poslanecké sněmovně. Novela by zkrátila dobu oddlužení na tři roky pro všechny dlužníky. Někteří odborníci upozorňují, že situaci v oddlužení příliš vychýlí pro dlužníky a že návrh je příliš populistický. Souhlasíte?

Nejdříve bych chtěl ocenit, že se novela snaží pomoci lidem v problémech a to určitě nelze vnímat jako populistické gesto. Na druhou stranu další vychýlení ve prospěch dlužníků je zde zřejmé. Od poslední novely uplynuly teprve dva roky a ještě vlastně nevíme co nám to přineslo. A to i díky vleklé pandemii koronaviru. Mnozí čekali u předchozí novely desetitisíce lidí vstupujících do oddlužení každý měsíc a jaká je realita? To všichni dobře vidíme. Skutečný problém navíc nevidím v délce oddlužení, ale v nastavení částky srážek a nevýhodnosti výše srážek v insolvenci oproti exekuci. Na tom se shodli odborníci napříč profesemi na loňské Konferenci insolvence 2020 a shoda panuje i mezi politiky z různých stran. Lidé v insolvenci oproti exekuci často živoří. Pro zpřístupnění oddlužení masám by tedy bylo možné zvolit jiné prostředky.

Jaké?

Právě ono přiblížení srážek v insolvenci a exekuci by bylo i vhodnější řešení. Dlužníci jsou často lidé, kteří jsou zvyklí žít ze dne na den a pokud by jim v insolvenci hrozilo, že „umřou hladem“, tak do ní stejně nepůjdou a je jim jedno, že za tři nebo za pět let budou zcela oddluženi a připraveni na druhou šanci. Řešíme tu problém nevhodným způsobem.

Pro osvobození od dluhů by podle návrhu stačila jediná věc a to, že dlužníku nebude po dobu 3 let jeho oddlužení zrušeno. Není problematické, že chybí hranice nějakého uspokojení věřitelů?

A to je přesně to, proč bych počkal na doběhnutí alespoň prvního pětiletého cyklu oddlužení po novele z roku 2019. Nevíme, jaký dopad budou mít předchozí změny. Nevíme, jak budou soudy rozhodovat na konci těchto oddlužení a posuzovat u nich ono veškeré úsilí, které je možné po dlužníkovi spravedlivě požadovat vůči té minimální 30% hranici pro splacení pohledávek a už děláme další významné změny, které mají mít vliv právě na míru uspokojení věřitelů. U ní dlouhodobě pozorujeme jasné snižování. Samozřejmě to může být velký problém, který může mít do budoucna vliv na nás na všechny. Například na dostupnost úvěrů či jejich cenu, tedy vyšší úroky.

Na loňské konferenci Insolvence 2008 přední odborníci na insolvenční právo – zleva: Ředitel insolvence 2008 Tomáš Valášek, zástupce ministerstva Ondřej Zezulka, dluhová analytička Zita Prošková, insolvenční správce Pavel Körner, soudce Tomáš Jirmásek a soudce Rostislav Krhut Foto: Insolvence 2008

Co podle vás návrh bude znamenat v praxi?

Těžko odhadovat kolik lidí se nakonec nechá oddlužit. Osobně očekávám, že zájem opět ustane po úvodní vlně hned po nabytí účinnosti novely a všichni se budeme divit proč. Podle mě chceme pomoct, ale tříleté oddlužení pro všechny je mantra, která neřeší jádro problému. Taky je mi líto, že přes původní návrhy téměř vymizela diskuze o povinném vzdělávání dlužníků. Toto téma je podle mě potřeba znovu otevřít. Bez určité zodpovědnosti dlužníků, ale také bez spravedlivé přísnosti, se můžeme snadno ocitnout na tenkém ledě morálního hazardu a do společnosti může být zbytečně vyslán signál, že být poctivý a řádně si splácet své dluhy se vlastně nevyplácí.

Soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeněk Strnad nedávno v rozhovoru pro Zpravodaj Unie insolvenčních správců uvedl, že oblast insolvencí v poslední době nebývale prosperovala. Teď nás zřejmě čekám významné „přibrždění“. Jak situaci hodnotíte vy?

Pana soudce Strnada si velmi vážím za jeho přínos celé insolvenční branži a rozumím, jak myslel onen zlatý věk insolvencí. Souhlasím, že se tu po dlouhou dobu budovala křehká rovnováha a insolvence prožily období velmi tvůrčí spolupráce a rozvoje. Očekávám však, že bez ohledu na to, jak dopadne novela, nám špatná ekonomická situace přinese velké množství lidí do insolvence. A to nás potom všechny čeká hodně tvrdé práce.

Jak oblast oddlužení podle vás ovlivňuje pandemie koronaviru?

Jde vidět podle počtu insolvenčních návrhů, že lidé neřeší ani oddlužení a odkládají to. Dá se však očekávat zvýšený počet návrhů kvůli ekonomickým dopadům pandemie, která bohužel na mnohé ještě tvrdě dopadne. Mnoho dlužníků se také kvůli obavám z nákazy dokonce bojí scházet. V dnešní době, kdy jsou dostupné technologie pro vzdálená jednání a tato praxe již stejně v řadě případů v justici funguje, tak si dokáži představit více používat takové řešení rovněž v insolvencích.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo řadu nových formulářů pro oddlužení. Pomáhají vám v praxi?

Určitě, u některých formulářů došlo ke sloučení více původních formulářů a to šetří čas. Oproti minulým formulářům zaznamenáváme i menší počet nedostatků a Ministerstvo spravedlnosti je schopno vyřešit je rychleji. Velmi vítáme také dobrou komunikaci směrem k nám, tvůrcům informačních systémů pro insolvenční správce. Hodně by však pomohly pokyny k vyplnění, které nemají ani soudy, ani správci. My tak nyní sloužíme často jako moderátor komunikace mezi jednotlivými stranami a řešíme co má být jak vyplněno. Na naší zákaznické podpoře evidujeme po uvedení nových formulářů nárůst dotazů o 30%. Jednu věc bych však zmínil. V některých formulářích zmizelo pole pro digitální podpis dlužníka a správci jsou tak nuceni formuláře tisknout a uchovávat v papírové podobě. Je to škoda, podle mě to jde proti digitalizaci insolvencí a proti možnosti vedení kompletního elektronického spisu, neboť správce stále nutíme něco tisknout. Pevně věříme, že maximální podpora vedení elektronického spisu nakonec dostane zelenou ze strany ministerstva, protože většina správců se o to snaží.

Odměny insolvenčních správců od roku 2008, nerostly, nebyly valorizovány. Jak oproti tomu například stouply mandatorní výdaje, náklady?

Jen inflace za tu dobu vzrostla o téměř 25 %, mzdové a další náklady samozřejmě ještě více, naproti tomu zaznívají hlasy dokonce pro snížení odměn. Tak toto vnímám jako jasný populismus. Vždyť v uplynulých letech bylo na správce přeloženo neuvěřitelné množství agendy, dle našich údajů vzrůstá nejen počet věřitelů v jednotlivých oddluženích, ale také počet úkonů, které musí správce v každém oddlužení udělat. Věřím však, že rozum zvítězí a pokud novela projde, tak dojde i k narovnání odměny pro správce. Jinak může skutečně dojít ke kolapsu celé insolvenční justice a to si nikdo nepřeje.

Autor: Eva Paseková

Zdroj: Česká justice

Sdílet