INSOLVENČNÍ VÝZVA II

Nejprve několik výchozích předpokladů:

• V každém systému se někdy naskytne příležitost.
• Příležitost přichází zpravidla nečekaně.
• Příležitost přichází zpravidla tehdy, když na ni nejsme připraveni.
• Každý má zpravidla snahu příležitost využít.
• Insolvenčním správcům se rýsuje příležitost v podobě řádově vyššího nápadu insolvenčních věcí.^[2]
• Příležitost lze využít díky štěstí, díky náhodě anebo díky připravenosti.
• Čím je systém složitější, tím menší význam hraje štěstí.
• Štěstí zpravidla nemáme, když jej potřebujeme.
• Na štěstí nelze spoléhat, nelze na něm stavět složitější systémy, jejich rozvoj, záchranu.
• Náhoda neexistuje, je výsledkem vzorce s přesně danými hodnotami.
• Vycházíme-li tedy z toho, že v každém složitém systému se naskytne příležitost, při jejímž využití nelze spoléhat jen na štěstí, je jedinou skutečnou alternativou, pokud chceme příležitost skutečně využít, příprava.
• Rozumí se samo sebou příprava upřímná, kvalitní, maximální.
• Příprava je cílevědomé vytváření podmínek pro určitou činnost.  
• Připravovat se můžeme v době, kdy se příležitost naskytne, tedy neefektivně, zpravidla pozdě.
• Připravovat se můžeme v době normality, sice efektivněji, často však též pozdě.
• Připravovat se můžeme i v době blahobytu. Ideálem je však příprava neustálá, každodenní. Jedná se o nikdy nekončící proces.

Bez svazování se kazajkou definic budu dále vycházet z toho, že „insolvence“ je systém, v němž vystupují soudy a soudci, asistenti, VSÚ, tajemníci, insolvenční správci, jejich pomocníci a jejich stavovské organizace, věřitelé a dlužníci, advokáti a exekutoři, znalci a auditoři, státní zastupitelství, dohledové orgány, zákonodárce, média, akademická pracoviště, veřejné mínění. „Insolvence“ bude mít blízko k insolvenčnímu řízení, k oborové specializaci, k oblasti práva, k sociálním a psychologickým aspektům, ze všeho se bude inspirovat, vším a vše bude ovlivňovat.

Insolvence je systém složitý, sledovaný, chronicky přetížený. Jedná se o mnoho, střet představ a očekávání jednotlivých aktérů je pravidlem.

Dnes žijeme v době relativního insolvenčního klidu (většina znalců insolvencí jistě nesouhlasí).

Nikdy nebylo tolik insolvenčních soudců, nikdy nebylo tolik insolvenčních správců.

Nikdy nebyla taková automatizace a formalizace insolvencí.

Nikdy nebylo v průměru na řízení tak málo soudních jednání.

Nikdy nebyl za poslední léta tak malý insolvenční nápad.

Nikdy nebyl takový stupeň insolvenčního poznání.

Doba klidu končí. Je ohlašována nadcházející doba změn a insolvenční hojnosti.

Má insolvenční výzva pro soudní stranu insolvenčního hřiště zněla: Připravme se.

Má insolvenční výzva pro správcovskou stranu (nikoliv protistranu) zní: Připravte se.^[3]

O potřebnosti a užitečnosti přípravy netřeba se podrobněji rozepisovat.

Příprava se liší podle osoby připravujícího se; zaměřme se na přípravu insolvenčních správců a jejich spolupracovníků.

Zopakujme si, příprava má být včasná a kvalitní, jinak nejde o přípravu, ale záchranu, často pak o marnění času. Spoléhání na nekvalitní proběhlou přípravu může být zdrojem mnoha nemilých překvapení budoucích.

Bez kvalitní přípravy se příležitost změní v krizi. Nechci jí strašit, avšak i optimista musí mít takovou možnost na zřeteli. Navíc příprava na blahobyt nebývá tak intenzivní, stačí žít z podstaty.

Má insolvenční výzva tedy zní:

Připravujme se včas – neustále, připravujme se kvalitně; pracujme neustále, pracujme kvalitně.

PROČ?

Zdeněk Strnad pravil, „Insolvence nevzkvétá“.

Rok 2018 je rokem 10. narozenin insolvenčního zákona. Bilancujme, zamysleme se, analyzujme, poučme se. Nic z toho neděláme.

Přes dílčí důvody k optimismu insolvence skutečně (stále) nevzkvétá; ne, máme-li na ní vyšší nároky a jiné mít nemůžeme. Důvodů je mnoho:

• Čelíme neutuchajícímu zvyšování množství práce (ano, i při klesajícím počtu insolvenčních návrhů).
• Nová právní úprava od 2008, od roku 2014, vlastně od každého roku, měsíce.
• Legislativní optimismus (předepsat naň zdrženlivost, střídmost, dietu), víra, že každý aktuální (pseudo)problém vyřešíme novým předpisem. Legislativní optimisté stále nedohlédli toho, že každý nový předpis množství problémů násobí. To je i téma aktuálních dnů.

Řečené se pak (nikoliv nutně, ale fakticky) projevuje:

• V apatii, v nižším pracovním nasazení, v nezájmu o projednávané případy i o celek.
• V neznalosti právních předpisů, judikatury, ekonomických souvislostí, praktických postupů.
• V přetíženosti, v průtazích, v nejednotnosti postupů.

Svým společenským dopadem je insolvence jako dědické právo, prakticky není nikdo, v jehož okolí by se insolvence či exekuce neobjevila. Přesto je předmětem ostentativní ignorace, opovržení, v lepším případě přehlížení.

PŘÍČINY?

Neznalost

Pomiňme příčiny vnější, za něž bezprostředně nemůžeme, často vyvěrající z lidské malosti. Jistě za nimi z části stojí neznalost a archetypální strach z neznámého, s nímž se nejsnáze bojuje štítivou nálepkou. Čeho se štítíme, tím se nezabýváme. S tím však nelze vystačit.

Pověst

Vedle abstraktního strachu nelze nevidět i ve skutečnosti ukotvené důvody špatné pověsti insolvencí. Dílem není populární z povahy věci. V insolvenčním řízení jsou zpravidla nespokojeni všichni; představy o vlastních aspiracích jsou v insolvenci příliš vzdálené, odlišné, často neslučitelné.

Zločinné insolvence. Ať se jich účastní insolvenční správce či soudce, věřitel, kdokoliv, stín padne vždy na insolvence jako celek. Prakticky již není správce, který by nebyl označen za člena insolvenční mafie.

Veřejnost (nejen dlužnická) nerozlišuje mezi insolvenčním správcem a soudním exekutorem (přesahuje rámec této výzvy zkoumat důvody a oprávněnost všeobecné lidové nenávisti k soudním exekutorům). Nemilá pověst soudních exekutorů je tak přičítána i správcům. Insolvenční správce nejen tvarem své iniciály představuje univerzální bleskosvod pro problémy dnešní doby.

Insolvenční správci

Vyžadujeme-li respekt od ostatních, projevujme jej i ostatním. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi (Lk 6,31).

Neskočme ve vztahu k jiným procesním subjektům na lákavý lep laciného populismu, odvádění pozornosti a svádění vin. Fungující tým nemůže tvořit shluk soupeřících individualit. Insolvence nemohou fungovat se soupeřícími a kotníky okopávajícími správci, soudci, advokáty.

Jestli pak požadujeme po jiných právních oborech, aby se učily insolvenční právo, učme se my jiné právní obory; musíme si rozšiřovat právní obzory, zdolat kopec a rozhlédnout se, nesedět ve svém údolíčku, v závětří a s pověstným klidem a teplíčkem na práci a s nadějí, že to tam přečkám. Co? Přečkávání není program, přečkávání není účel, přečkávání není cíl.

Vystupujme skromně, slušně, ale sebevědomě. V projevu písemném i ústním, ve vztahu k dalším procesním subjektům i v soukromí. Pracujme na základech našeho sebevědomí; tím může být jen kvalitní práce, ne větší hodinky. Mějme na sebe ty nejvyšší nároky, sami si je stanovme, ať nám je nestanoví jiní; tyto nároky nechť jsou našim závazkem.

PRÁCE

Není lepší způsob, jak o sobě přesvědčit ostatní, než práce, kvalitní práce. Masaryk učinil drobnou práci nosnou ideou svého myšlení. Byla mu sama o sobě programem. Základem je každodenní pilná práce, ostatní přijde (s Goethem věřme, že to bude radost i respekt).

Buďme v práci sami k sobě poctiví, nespoléhejme se na kontrolu. Opusťme sebezničující stavovský skupinový mýtus (myšlenkou společnou a nerozdílnou sdílený správci i soudci) o tom, že za vše zlé může ministerstvo. Každý nechť si učiní vlastní poctivý program pro každodenní práci a ten ať žije, tomu nechť je oddán. Teprve až nejpřísnější kritik v nás objektivně nazná, že vše jsme splnili, tažme se jiných, co pro nás mohou udělat oni. Do té doby se snažme především sami u sebe.

KRITIKA

Nebojme se kritiky (umění rozlišovat a posuzovat) – kritiku dostávat i rozdávat; kritizujme všechny a vše, především však sebe. Kritika není hřích, zrada ani zločin, pakliže se však jedná o kritiku konstruktivní, upřímnou a má-li smysl a poctivý cíl; pak není negací, útokem, nýbrž snahou o zlepšení. Kritická činnost jest prací tvůrčí. Řeknou nám, že kritikou a polemikou rušíme vážnost, úctu, svornost či odhalujeme vlastní slabiny. Historie však nás opakovaně učí, že bez kritiky není pokroku. Masaryk celoživotně trval na tom, že upřímná kritika je projevem lásky.

Dobře míněnou a konstruktivní kritikou bychom se měli podělit všichni mezi jednotlivými aktéry insolvencí, napříč soudy, právními obory. Otevřme všechna okna, dveře, brány, nesmíme se uzavírat, ustrnout, zastavit. Milujme svou práci.

Otázka insolvenční tedy zní – co můžeme dát jiným právním oborům i souvisejícím odvětvím? Čím můžeme prospět? To je, oč tu běží. Jen když se sami budeme zlepšovat, máme význam. To je otázka insolvenční, ne jen pouhé „kolik %“, „kolik let“, „jaká odměna“.

Pokračování najdete v příštím článku, který bude uveřejněn 11.12.2018.

Autor: Mgr. Bc. Tomáš Jirmásek

[1] Tato výzva je správcovskou variantou soudcovské Insolvenční výzvy publikované dne 20.6.2018 v časopise Soudce č. 6/2018, Wolters Kluwer, dostupné též v ASPI po ID: LIT248149CZ.

[2] V soudcovské Insolvenční výzvě je namísto „příležitosti“ pojednáno o „krizi“…

[3] Původně byla tato výzva koncipována ve 2. osobě. Po přečtení jsem však učinil nevyhnutelný závěr, že naprostá většina sloves se týká jak insolvenčních správců, tak soudců, bez rozdílu. Společným je i cíl v podobě kvalitních insolvencí. Proto je výzva dále koncipována většinově v 1. osobě, neboť my se musíme snažit, my musíme pracovat, my se musíme připravovat. Ve 2. osobě píši jen, je-li to s ohledem na vzájemnou odlišnost nezbytné.