Insolvenční správci přijdou o společné zaměstnance. Ti menší se proti nové vyhlášce bouří, je podle nich likvidační

Nová pravidla jsou podle nich likvidační a protiústavní.

Menší insolvenční správci běžně používají společné kanceláře a dělí se i o zaměstnance. Výrazně tak šetří náklady. O takovou možnost ale mohou už brzy přijít. Odcházející ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) podepsal ve středu vyhlášku, která podrobně rozepisuje, jak mají být kanceláře správců personálně a mate­riálně vybaveny.

Správci by nově mohli využívat jen pracovníky, kteří nejsou zároveň zaměstnáni u jiného insolven­čního správce. “Vyskytují se extrémní případy, kdy jeden zaměstnanec v ten samý okamžik jedná za několik desítek správců, a má tedy několik desítek zaměstnavatelů,” uvádí mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Schejbalová. Zároveň odhaduje, že novinka se dotkne jen několika desítek správců.

Insolvenční správci dohlížejí na to, jestli se firmy v úpadku a lidé v osobním bankrotu snaží uhradit věřitelům co největší část svých dluhů.

Aktuálně působí v Česku 504 insolvenčních správců.

Se Schejbalovou nesouhlasí Tomáš Valášek, výkonný ředitel firmy Insolvence 2008, která správcům dodává informační systém. “Jenom našich zákazníků, kteří používají sdílené provozovny, je více než sto, tedy asi pětina všech insolvenčních správců v Česku. Nějakou formu společných pracovišť navíc používají i další správci,” říká Valášek s tím, že nové pravidlo je podle něj protiústavní.

Třeba insolvenční správce David Papoušek má po celé republice šest poboček. V každé má podepsanou dohodu o provedení práce s jedním člověkem, který za něj vyřizuje poštu nebo věřitelům a dlužníkům poskytuje základní informace. Podobné služby nabízí i dalším správcům. “Je nemožné, aby správce zaplatil v jedné pobočce nájem a ještě člověka na plný pracovní poměr. Zaplatíte ho na čtyři hodiny v týdnu. Co ale bude dělat zbytek času, když všechno ostatní musím dělat já?” ptá se Papoušek.

Před měsícem v rozhovoru pro HN uvedl, že nová pravidla budou vyhovovat hlavně velkým kancelářím, kde má každý správce k dispozici vlastního zaměstnance. “Nikdo kromě těch velkých hráčů to není schopen jinak ekonomicky vyřešit,” tvrdil tehdy.

Vyhlášku bude v příštích týdnech posuzovat vláda. Pokud ji podpoří, budou se muset menší správci spojit do větších kanceláří. Už dnes podle Valáška někteří zakládají veřejné obchodní společnosti, kam lákají další kolegy. Některé ale odrazuje fakt, že kaž­dý člen musí za dluhy nového podniku ručit svým majetkem, a to i za ostatní společníky. “Často proto nechtějí jít do společnosti ani s kolegy, které znají. Nikdy nevíte, co se v podnikání může stát,” prohlašuje Valášek.

S vyhláškou naopak souhlasí insolvenční správce Oldřich Řeháček ze společnosti Administrace insolvencí City Tower. Vadí mu, že pracovník na pobočce má přístup i k osobním údajům, jako je třeba příjem nebo zdravotní stav dlužníka. “Tyto informace jsou důvěrné a nejsou součástí veřejně dostupných informací z insolvenčního rejstříku. Dlužník tak musí mít jistotu, že bude řádně respektována zákonná povinnost mlčenlivosti, kterou je správce vázán a která se přenáší i na jeho vyškolené zaměstnance, nikoli však na třetí osoby,” říká Řeháček.

Autor: Jan Prokeš

Zdroj: Hospodářské noviny 26. 6. 2018