Česko míchá třaskavý koktejl z exekucí, rostoucích cen a upadajícího zájmu o oddlužení

Počet nových žádostí o oddlužení, na jehož konci může být pro každého dlužníka nový začátek s čistým štítem, byl přitom loni druhý nejnižší za poslední dekádu.

Zájem o vstup do insolvence klesá i přesto, že je kvůli koronavirové pandemii ekonomika už téměř dva roky pod silným tlakem a řada lidí i firem čelí s tím spojeným ekonomickým problémům. Fenomén exekucí, zejména těch vícečetných, které se týkají až 70 % osob v exekuci, přitom pro Česko představuje významnou zátěž. Mimo jiné proto, že část lidí pak ekonomicky funguje v šedé zóně, což není výhodné ani pro stát, ani pro dlužníky. Proč ale lidé nemají zájem o šanci na životní restart zcela bez dluhů? 

Hlavní důvod je v nastavení systému oddlužení. Vystoupit z režimu exekuce a přejít do insolvence v současnosti znamená výpadek až šesti tisíc korun měsíčně na živobytí. Pro lidi žijící z ruky do úst, to je při rozpočtech, s nimiž pracují, obrovská částka. Výrazně si snížit disponibilní příjem výměnou za mlhavou vidinu nového začátku za 5 let pro ně není vůbec lákavá představa. 

Hlavním cílem v oblasti řešení dluhů by proto pro rok 2022 měla být snaha odstranit nepoměr ve splátkách mezi exekucemi a insolvencemi. Pokud se to nestane, hrozí Česku nebezpečný třaskavý koktejl neřešených exekucí, vysokých cen energií, inflace a růstu úrokových sazeb, který se postupem času bude více a více přelévat do ekonomiky a nepříznivě ovlivní její výkon.

Vláda také bude letos stát před rozhodnutím, jak přesně do českých zákonů implementovat směrnici Evropské unie o preventivní restrukturalizaci. Ta mimo jiné zavádí povinnost umožnit oddlužení podnikatelů ve tříleté lhůtě bez jakýchkoliv dalších podmínek. Velký souboj se ale povede o to, zda pod tříletou lhůtu zahrnout i běžné spotřebitele. Profesionálové z oboru insolvencí se přitom na loňské odborné KONFERENCI INSOLVENCE 2021 jednoznačně shodli na tom, že to není vhodné řešení.

Pokud by ke zkrácení oddlužení pro běžné spotřebitele z pěti na tři roky skutečně bez dalších podmínek došlo, znamenalo by to výrazné vychýlení systému ve prospěch dlužníků. Výtěžnost oddlužení pro věřitele by skokově klesla o 40 % a stát by tím vyslal signál do společnosti, že předlužit se je vlastně docela výhodné, když to nakonec zaplatí z velké části věřitel. Navíc by se po jiné obživě začala poohlížet také řada insolvenčních správců, kteří mají už dnes co dělat, aby dokázali z plateb, jež za 12 let nevzrostly, pokrýt náklady za jejich práci. Jejich případný odchod by pak narušil schopnost systému zajišťovat oddlužení v adekvátní kvalitě a lhůtách daných zákonem.

Cesta ven je jen jedna. Sblížit podmínky exekucí a oddlužení a co nejdříve nastavit smysluplná pravidla pro digitalizaci insolvenčního procesu. Zatímco ostatní složky justice už moderní technologie postupně zapracovávají a realizují například výslechy pachatelů či svědků online, v oblasti insolvencí stále chybí jasná pravidla pro vzdálenou komunikaci mezi insolvenčními správci a jejich klienty či státní správou. Proces oddlužení se tak zbytečně zdržuje, prodražuje a v konečném důsledku demotivuje dlužníky, aby do něj vůbec vstupovali.

Pro novou vládu tak představuje oblast insolvencí příležitost, jak posunout kupředu hned dvě důležité oblasti pro budoucnost České republiky – digitalizaci justice a řešení problematiky dluhů a exekucí. Pokud se to podaří, ekonomicky profitovat z toho budou všichni. I ti, kteří nic nedluží, nebo zvládají svoje dluhy splácet.

Zdroj: Lawyers & Business

Autor: Tomáš Valášek, Insolvence 2008