2. DÍL: Oddlužení podnikatelů

Jak v oddlužení řešit dluhy vzniklé z podnikání

Oddlužení je určeno především pro fyzické a právnické osoby, které nemají závazky z předchozí podnikatelské činnosti.1)

Podmínky pro možnost řešit závazky z podnikání v rámci oddlužení upravuje druhý odstavec § 389 insolvenčního zákona.

Vám jakožto dlužníku se nabízí tři varianty řešení:

1. varianta

věřitel, který má za dlužníkem pohledávku pocházející z podnikání dlužníka, souhlasí s řešením úpadku (hrozícího úpadku) dlužníka oddlužením:

Insolvenční zákon předpokládá souhlas věřitele, který má za dlužníkem pohledávku pocházející z podnikání dlužníka, s řešením úpadku dlužníka oddlužením.2) Jinými slovy řečeno: platí, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní.   

2. varianta

v návrhu na povolení oddlužení je zahrnuta pohledávka věřitele pocházející z podnikání dlužníka, která zůstala zcela nebo částečně neuspokojena po skončení předchozího insolvenčního řízení na majetek dlužníka, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení3) nebo pro nedostatek majetku.4)

Zjednodušeně řečeno jde o situace, kdy dlužník v době před zamýšleným podáním návrhu na povolení oddlužení byl dlužníkem, tj. insolvenční soud rozhodl o jeho úpadku, který byl řešen konkursem (na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs).

3. varianta

závazek dlužníka, který pochází z podnikání dlužníka, je zajištěn některým ze způsobů, který je popsán v insolvenčním zákoně.5) 

Uvedená podmínka musí být splněna u všech závazků dlužníka, které mají původ v jeho ukončené nebo doposud pokračující podnikatelské činnosti.

Které pohledávky řadíme mezi zajištěné?

Jde o pohledávky, kterou jsou zajištěny majetkem, který náleží do majetkové podstaty, tj. majetkem ve vlastnictví dlužníka, a to jen a pouze

  • §  zástavním právem,
  • §  zadržovacím právem,
  • §  omezením převodu nemovitosti,
  • §  zajišťovacím převodem práva,
  • §  postoupením pohledávky k zajištění,
  • §  obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

1) Původní vymezení dlužníků, kteří mohou využít institut oddlužení, bylo v době od účinnosti insolvenčního zákona (od 1.1.2008) do účinnosti revizní novely (do 1.1.2014) v § 389 insolvenčního zákona spojeno s podmínkou „není považován za podnikatele“.  Podmínka byla definována ve výkladovém stanovisku expertní skupiny Ministerstva spravedlnosti ČR pro insolvenční právo. Za dlužníka, který nebyl považován za podnikatele, zde byl dlužník, který:

a) nebyl podnikatelem ve smyslu právní úpravy tohoto pojmu v právním řádu, tj. nešlo o živnostníka, soukromého zemědělce nebo osobu podnikající na základě jiné právní úpravy a současně

b) neměl závazky z podnikatelské činnosti.

Obě podmínky musely být splněny současně!

Naproti tomu současná definice, která je účinná od 1.1.2014, dlužníka aktivně legitimovaného k podání návrhu na povolení oddlužení nevylučuje podnikatelskou činnost dlužníka, jinými slovy řečeno – podmínka pod písmenem a) odpadla.

2) § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona

3) § 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona

4) § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona

5) § 2 písm. g) insolvenčního zákona

Sdílet