Oddlužení po novele vyžaduje víc než placení minimální splátky

Článek najdete na: kn.cz

Seminář Oddlužení po transpoziční novele insolvenčního zákona se uskutečnil 22. září 2026. Pořádala jej společnost Insolvence 2008. Přednášel JUDr. Ondřej Zezulka, Ph.D., odborník na insolvenční právo a preventivní restrukturalizaci, který vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Vysoké škole ekonomické v Praze. 

Insolvenční správkyně přezkoumá 36 přihlášek, oddlužení je schváleno a po několika měsících přestanou přicházet peníze. Darovací smlouva přestane plnit svou roli a dlužníkovy příjmy na potřebné srážky nestačí. Správkyně nyní řeší nejen neplnění oddlužení, ale i úhradu již odvedené práce. Případ z diskuse vystihl jeden z hlavních problémů nové úpravy: vyšší sazba odměny ještě nezaručuje její zaplacení. 

Zezulka opřel výklad o rozbor soudních rozhodnutí, zpráv správců a zkušeností s režimem účinným od 1. října 2024. „Pravdou je, že těch dat a poznatků z praxe už máme vlastně velké množství,“ uvedl. Dotazy z publika i online přenosu vracely debatu především k financování přezkumu přihlášek a k určení splátky odpovídající možnostem konkrétního dlužníka. 

Schválení oddlužení ještě není úspěšný výsledek 

Standardní tříletá doba se v české úpravě vztahuje na podnikající i nepodnikající fyzické osoby. Evropský požadavek na druhou šanci přitom mířil na podnikatele; český zákonodárce základní režim sjednotil i pro spotřebitele. Kratší doba však neznamená automaticky snazší oddlužení. Současně se zpřesnilo hodnocení příjmových možností a plnění povinností dlužníka. 

V září 2026 ještě nemohly být známy konečné výsledky běžných tříletých kalendářů podle nové úpravy. Dosud úspěšně ukončené případy, o nichž Zezulka hovořil, představovaly dlužníky schopné zaplatit nezajištěné pohledávky v plné výši, například zpeněžením majetku. Nelze z nich odvozovat výsledky celé populace dlužníků splácejících po standardní dobu. 

Prezentace zachytila od 1. října 2024 do 31. srpna 2026 celkem 42 133 návrhů na povolení oddlužení. Povoleno bylo 36 506 oddlužení, tedy 87 % nápadu, zatímco počet schválených oddlužení dosáhl 25 181, tedy přibližně 60 % nápadu. Neschválených oddlužení bylo jen 1 310. Jde o stav vyřizování k určitému datu, zahrnující také dosud nerozhodnuté případy. Z podílu schválených oddlužení proto nelze odvodit celkovou úspěšnost dlužníků. Nová pravidla oddlužení na rozdíl od novely z roku 2019 nepřinesla výrazný příliv nových dlužníků, meziročně dokonce došlo k mírnému poklesu nového nápadu. 

 Vyšší splátky jsou zatím očekáváním 

Zezulka představil statistickou analýzu přibližně sta tisíc oddlužení zahájených před novelou z roku 2024 i po ní, bez osob samostatně výdělečně činných. Z ní vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníků vzrostl z přibližně 20 000 na 24 400 korun. Splátky vypočtené z aktuálních příjmů vzrostly v průměru z 7 050 na 8 700 korun. Rozdíl však částečně vysvětluje růst mezd a s ním související vyšší srážky; nelze jej připsat pouze novele. 

Od těchto hodnot je třeba odlišovat očekávané splátky podle příjmového potenciálu. V představené analýze usnesení o schválení oddlužení v novém režimu činily splátky v průměru 9 450 korun měsíčně, medián byl 8 100 korun. Průměr individuálních cílů uspokojení nezajištěných pohledávek dosáhl 42 %, medián 32 %. Nejde o novou zákonnou hranici pro všechny dlužníky ani o peníze již vyplacené věřitelům. Jsou to pouze nastavené individuální cíle dlužníků pro účely splnění oddlužení, jejichž splnitelnost a udržitelnost prověří až skutečné splátky. To pro správce znamená průběžně sledovat plnění splátkového kalendáře a zjišťovat důvody, kvůli kterým se dlužník od původního plánu odchýlil, protože nedostatečné úsilí a překážky nezávislé na vůli dlužníka vyžadují odlišný přístup. 

Vyšší odměna neřeší zdroj její úhrady 

Značná část semináře patřila odměňování správců. Sazba za přezkoumanou přihlášku v oddlužení vzrostla z 250 na 1 000 korun, u plátců DPH navýšená o daň. Průměrný počet přihlášek podle prezentovaných dat mírně klesl z přibližně čtrnácti a půl na dvanáct až třináct. Řízení s desítkami přihlášek a nízkými příjmy však zůstávají ekonomickým rizikem. 

Srážky před schválením oddlužení mají limit a běžně pokryjí měsíční paušál správce. Podle Zezulky odměnu za období do schválení oddlužení, a to zejména zálohu na odměnu za přezkoumané přihlášky pohledávek, nelze průběžně hradit ze splátkového kalendáře na úkor nezajištěných věřitelů. Připustil však, že k zálohové úhradě mohou sloužit jiné zdroje majetkové podstaty, především výtěžky zpeněžení nebo deponace srážek prováděné do povolení oddlužení, eventuálně srážky ve dvouměsíčním období po podání zprávy pro osvobození. Stávající právní úprava ovšem negarantuje přiznání odměny v plné výši vypočtené jako součet dílčích složek, neboť vyhláška omezuje celkovou výši odměny souhrnem dlužníkem reálně uhrazených záloh podle § 3 odst. 4 věty první. Nebude-li však dlužník v závěrečné fázi oddlužení disponovat dostatečně vysokým příjmem k provedení dvou srážek na doplacení zálohy na odměnu za přihlášky, nedojde-li k úhradě zálohy z jiných zdrojů nebo nezaplatí-li dlužník tuto částku dobrovolně, podle Zezulky nevyhnutelně dojde ke zkrácení výše odměny správce. 

Soudy používají čtyři modely financování odměn za přihlášky 

Přednášející rozlišil čtyři základní přístupy insolvenčních soudů k ukládání povinností platit zálohy na odměnu za přihlášky pohledávek ve fázi po povolení oddlužení. První model z důvodu nedostatečných disponibilních prostředků dlužníka žádné srážky ani jiné zálohy nepředpokládá. Druhý model se opírá o text insolvenčního zákona, který nepředpokládá žádné zvláštní výroky k zálohové úhradě odměn za přihlášky, a proto počítá se zákonnou srážkou s doplacením chybějící části pouze na paušální měsíční odměny. Třetí model rozšiřuje druhý model o speciální výroky ukládající dlužníku povinnosti platit zvláštní měsíční zálohu na odměnu za přihlášky. Čtvrtý model vedle srážek a splátek na paušální měsíční odměnu ukládá dlužníku zaplatit zálohy podle přesného počtu podaných přihlášek.  

Rozdíly v přístupech se objevují mezi krajskými soudy i uvnitř jednotlivých soudů. Liší se především v nastavení konkrétních výší měsíčních záloh, ohledu na nezabavitelnou částku nebo i faktické závaznosti výroků, které v některých případech vykazovaly spíše povahu doporučení než uložení povinnosti. 

Stanovisko Nejvyššího soudu z 11. června 2025, sp. zn. Cpjn 202/2025, vyjasnilo dvě procesní otázky: rozhodnutí o záloze podle § 136 odst. 3 a 5 insolvenčního zákona musí být vždy odůvodněno a odvolání je proti němu přípustné. Nevyslovilo se nicméně k jádru problému a neurčilo, který ze zálohových modelů je správný. Zezulka připomněl, že do předložení této otázky Nejvyššímu soudu k meritornímu přezkumu v rámci dovolání tato otázka zůstane neřešena, což může trvat delší dobu. 

Minimální splátka a individuální cíl mají jinou funkci 

Druhé hlavní téma představoval příjmový potenciál dlužníků v oddlužení. Zatímco minimální splátka slouží k posouzení ekonomické přípustnosti oddlužení, individuální cíl vyjadřuje, co lze od konkrétního dlužníka reálně požadovat. V jednoduchém případě jednotlivce bez přednostních pohledávek a se správcem – plátcem DPH se pracuje s minimální splátkou 2 178 korun měsíčně. Výživné a další relevantní pohledávky však potřebnou částku zvyšují. 

„Jen plnění minimální splátky nestačí,“ zdůraznil Zezulka. Má-li dlužník dosažitelné vyšší příjmy a vyšší individuální cíl, pravidelné hrazení vstupního minima samo neprokazuje řádné plnění povinností. Platí ale i druhá strana pravidla: nedosažení cíle neznamená automaticky neúspěch oddlužení. Dosažení předpokládané míry uspokojení zakládá vyvratitelnou domněnku plnění podstatných povinností; při nesplnění stanoveného cíle bude nutné zhodnotit úsilí dlužníka a konkrétní okolnosti. 

Metodický nástroj Ministerstva spravedlnosti založený na datech Informačního systému o průměrném výdělku pomáhá porovnat příjmy dlužníka s příjmy zaměstnanců podobného věku, pohlaví, vzdělání, regionu či pracovního zařazení. Volba percentilu, tedy místa na škále výdělků srovnatelné skupiny, vyžaduje určité odůvodnění. V praxi nejčastějšími výchozími percentily jsou 20, 25, 30 nebo 50. Zdravotní omezení, péče o blízké, odůvodněný kratší úvazek i profesní historie očekávání mění. Naopak převyšuje-li dlužníkův aktuální příjem hodnotu vypočtenou z referenčního percentilu, insolvenční soudy i správci v praxi logicky vycházejí z této vyšší hodnoty. Závěrem Zezulka uvedl, že soudy ve více než devadesáti procentech zkoumaných případů přebíraly návrh správce, z čehož dovozuje, že zpráva pro oddlužení často rozhoduje o nastavení očekávání. Pro správný efekt nicméně nestačí přiložit výpočet: správce by měl doložit vstupní údaje a vysvětlit individuální úvahu nad doporučovanou průměrnou splátkou. 

Závazný příslib a podnikatelské příjmy vyžadují pozornost 

Závazný příslib připojený k návrhu na povolení oddlužení umožňuje za zákonných podmínek využít i nezabavitelné prostředky. Nesmí však ohrozit základní hmotné potřeby dlužníka a osob odkázaných na jeho výživu. Zezulka zdůraznil rozdíl mezi doplácením chybějící části potřebného plnění a pevnou částkou dobrovolně poskytovanou dlužníkem navíc ze své nezabavitelné částky. Klesne-li zákonná srážka, například kvůli zvýšení nezabavitelné částky, pevný příspěvek už tento výpadek nemusí pokrýt. Dlužník tudíž může závazný příslib dodržovat, třebaže měsíční splátka už nebude dosahovat ani minimální splátky. 

U podnikatelů zaměstnanecká statistika není přímým měřítkem. Z hrubých výnosů musí hradit náklady podnikání, takže soudy porovnávají ekonomický výsledek podnikání s možným výdělkem v zaměstnání. S tím souvisí také to, že je nutné rozlišovat zálohovou splátku z podnikání od průměrné splátky potřebné k dosažení cíle. Zálohová splátka představuje toliko ekvivalent srážky pro první rok oddlužení, po kterém dojde k přepočítání přeplatku nebo nedoplatku podle výsledného ročního zisku. To však neznamená, že by dlužník nemohl podnikat výnosněji, v lepším oboru, nebo měl raději podnikání ukončit a přijmout zaměstnanecký poměr, čímž by realizoval svůj příjmový potenciál lépe. Zezulka upozornil na známá rizika podnikání – vedle plnění splátkového kalendáře totiž musí podnikatel dál platit běžné odvody; často se přitom vyskytují nedoplatky na povinných odvodech, které mohou průběh oddlužení ohrozit. 

Záznam musí zachytit skutečný přezkum 

Od 1. ledna 2026 upravuje novela vyhlášky o standardech výkonu funkce pořizování zvukově obrazového záznamu jednání k přezkoumání pohledávek. Účelem je doložit průběh přezkumu, poučení a stanovisko dlužníka. Samotné zapnutí kamery nestačí: dlužník potřebuje znát věřitele, výši a důvod jednotlivých pohledávek i důsledky případného popření, „aby dlužník mohl zaujmout informované stanovisko“, jak vysvětlil Zezulka. 

Správce se má na záznamu identifikovat a v den jednání odeslat soudu kontrolní součet umožňující ověřit integritu nahrávky. Samotný záznam se automaticky neposílá; uchovává se a zpřístupňuje oprávněným osobám na vyžádání. Metodika počítá s tříletým uchováním a zachováním nezměněného obsahu i časového průběhu. Právním základem nahrávání není souhlas dlužníka. Odmítne-li nahrávání či účast, správce situaci zachytí a součinnost se posoudí v konkrétním řízení. Metodika k jednání s dlužníky ve věznicích se vztahuje na soudem připuštěný distanční postup; není obecným povolením nahradit osobní přezkum videohovorem. 

Sepisovatel návrhu může dlužníkovi při přezkumu pomoci, jeho postavení ale samo nezakládá procesní zastoupení. Stanoviska činí dlužník a za své úkony odpovídá; za účast sepisovatele se neúčtuje zvláštní odměna. 

Z dalších dohledových témat zazněla transparentnost zpeněžení: správce má doložit, jak majetek nabídl trhu, jak dlouho nabídka trvala a proč zvolil daný postup. Samotná konečná cena celý proces nevysvětluje. Výklad se dotkl i součinnosti zahraničních bank včetně Revolutu, kde záleží na přeshraničních kompetencích a právním režimu případu. Zrušení hlášení přechodného uzavření sídla a provozoven ministerstvu od ledna 2026 nezbavuje správce ostatních povinností týkajících se jejich dostupnosti. 

Spotřebitelské úvěry a další evropská změna 

V legislativním výhledu Zezulka připomněl novelu spotřebitelského úvěru, sněmovní tisk 145. Sněmovna ji schválila 11. září 2026, Senát následně 21. října 2026 a do 11. listopadu čeká na vyjádření prezidenta. Návrh mění pravidla úvěruschopnosti, omezuje náklady a rozšiřuje regulaci na některé odložené či bezúročné platby. Pro správce bude důležité, jak se změny promítnou do přezkumu jistiny, úroků a dalších nároků. 

U běžných úvěrů se navrhuje strop roční procentní sazby nákladů, podle ministerského vysvětlení přibližně trojnásobek běžných bankovních zápůjčních sazeb. U malých a krátkodobých úvěrů má platit limit celkových nákladů. Návrh obsahuje také domněnku úvěruschopnosti u zcela splaceného úvěru a za podmínek u dlouhodobě splácené hypotéky či úvěru ze stavebního spoření; na malé a krátkodobé úvěry se vztahovat nemá. Význam si zachovává i evropská judikatura k přezkumu spotřebitelských smluv z úřední povinnosti. Nová pravidla navíc nezmění okamžitě skladbu přihlášek: u starších smluv zůstává rozhodující jejich právní režim. 

Směrnice (EU) 2026/799 přináší harmonizaci odpůrčích pravidel, dohledávání majetku, povinností vedení společností a účasti věřitelů. Pro podnikové úpadky Zezulka vyzdvihl pre-pack: prodej podniku se předpřipraví za účasti nezávislého odborníka („monitora“ z řad insolvenčních správců) a následně rychle uskuteční v likvidační fázi. Cílem je zachovat hodnotu při ochraně věřitelů a kontrole výběru kupujícího. Návrh české transpoziční normy zatím představen nebyl. Základní transpoziční lhůta je 22. ledna 2029. 

Seminář ukázal, že nastavení individuálních cílů dlužníků v oddlužení a řešení otázky odměn správců jsou stále teprve na začátku. Skutečnou efektivitu právní úpravy a reálné dopady do postavení dlužníků, věřitelů i správců bude možné začít vyhodnocovat až s ukončením prvních tříletých splátkových kalendářů schválených v novém režimu oddlužení, což lze očekávat zhruba v polovině roku 2028. 

Článek najdete na: kn.cz