CRM Akademie

Rozhovory

JUDr. Strnad k chystané novele insolvenčního zákona

S žádostí o spolupráci na cyklu Seminářů s odborníky pro jarní sezónu 2016 k tématu právě projednávané insolvenční novely jsme se obrátili na JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D.

Plánování semináře k právě projednávané novele insolvenčních předpisů jsme využili k tomu, abychom jednomu z členů expertního týmu, který se na přípravě novely podílel, položili několik otázek. Jako soudce a místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích pro úsek obchodní a správní se JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph.D. věnuje insolvencím i profesně. Byl také tím, kdo do veřejného prostoru zásadním způsobem vnesl téma tzv. "oddlužovacích agentur".

Potřebujeme vůbec další novelu insolvenčního zákona? Od jeho přijetí byl novelizován již více než dvacetkrát. Neporadila by si s většinou problémů judikatura?

Judikaturu nemůžeme přeceňovat. Jako "pouhý" soudce soudu prvního stupně samozřejmě respektuji závěry vyšších soudů a názorů kolegů z těchto vrcholných soudních institucí si velmi vážím. Přesto ale nejsem příznivcem "soudcovské tvorby" práva. Domýšlením či v horším případě dokonce nahrazováním, tj. popíráním textu zákona nemohou soudy suplovat legislativní činnost. Stále platí dělba moci a justice je jen jednou ze tří jejích složek. Některé věci judikaturou prostě dohnat nelze.

Každopádně, pokud existuje obor práva, který je vhodný a navíc i dychtivý po sjednocování vykonávané agendy prostřednictvím rozhodovací činnosti vyšších soudů, pak je to – s ohledem na množství agendy a ne příliš početnou skupinu insolvenčních soudů – právě insolvence. Judikatura však má v tomto oboru omezené možnosti. Proč? Protože krajové odlišnosti jsou dnes zcela evidentní minimálně na úrovni Čech a Moravy. Souvisí to s územní působností vrchních soudů. Z poslední doby je toho zcela jasným důkazem téma podnikatelských závazků v oddlužení. Hovořím tak o jediném – regionalizace insolvencí.

Regionalizace insolvencí je, řekl bych, snadno identifikovatelná (byť třeba jen dílčím způsobem či v nepatrných detailech) i podle jednotlivých krajských soudů. Ne všechny kauzy či témata se totiž mají šanci dostat až k Nejvyššímu soudu, který jako jediný může svým rozhodováním sjednocovat insolvenční pravidla v rámci celé České republiky.

Navíc některá navrhovaná opatření zákonnou úpravu výslovně vyžadují: určování příslušnosti soudu v souvislosti s účelovým chováním dlužníků nebo věřitelů při podávání insolvenčního návrhu, mechanismus svolávání schůze věřitelů, odchylky při přezkumu v rámci oddlužení, odvolávání insolvenčního správce z funkce, omezení činnosti oddlužovacích agentur, vyloučení automatického "překlápění" oddlužení do konkurzu, je-li pro věřitele neefektivní a pro stát zbytečné drahý. Jen zákon může určit, která rozhodnutí soudu se nemusí sáhodlouze odůvodňovat, popř. kdy je žádoucí a pro dlužníka výhodné realizovat oddlužení kombinací plnění splátkového kalendáře a zpeněžení majetkové podstaty nebo její části apod. Uvedenými příklady jsem chtěl pouze doložit, že bez změny zákona to nepůjde. Proto jsem přesvědčen, že stávající novela má smysl. A je přiměřená svým cílům. Rozhodně může insolvencím pomoci. A to i při zlepšování jejich reputace v běžné populaci.

V rámci naší společnosti spolupracujeme při organizování odborných seminářů a konferencí s celou řadou specialistů na insolvenční právo. Zájem ze strany – i laické – veřejnosti nás mile překvapuje. Je to proto, že se insolvence v médiích prezentují převážně v negativním světle a veřejnost se začíná zajímat o skutečný obraz insolvencí?

Snad máte pravdu. Nedávno jsem při jedné příležitosti hovořil o tom, že naše insolvence nevzkvétá. Že se nachází ve stavu hrozícího úpadku, neboť – zcela nepochybně – má více "věřitelů", tj. těch, kteří v přeneseném slova smyslu věří, že insolvence je zde od toho, aby jim rychle a účinně pomohla vyřešit složitou životní situaci. Vůči těmto "věřitelům" je insolvence v prodlení s plněním jejich očekávání již nějakou dobu, jistě tedy "po lhůtě splatnosti".

Využil jsem tento příměr k tomu, abych demonstroval, že potíže insolvencí si uvědomujeme. A to mě naplňuje optimismem. Existuje totiž naděje, že se nám může společně podařit insolvence ozdravit. Samo insolvenční prostředí – vedení insolvenčních soudů, jednotliví soudci, doprovodná administrativa a dokonce i insolvenční správci – se snaží přistupovat k administraci insolvencí novým způsobem, jinak. Patrná je zejména tendence ke vzájemné motivaci, kooperaci a spolupráci, a to i na úrovni regionů. Chceme se společně setkávat. Máme potřebu věci diskutovat. Kopírujeme osvědčené postupy z jiných krajů. Některé postupy dokonce sjednocujeme v rámci celé České republiky.

Vedlejším efektem těchto snah je tak i tendence měnit vnímání insolvencí širokou odbornou i laickou veřejností. Zájem z její strany, o kterém hovoříte, mě jen utvrzuje v tom, že námi zvolená cesta je správná. Zlepšení obrazu insolvencí se logicky přenáší na celou justici, což v konečném důsledku může přispět k opětovnému zvýšení její autority ve společnosti. A to je nezbytné!

Hovoříte o "hrozícím úpadku insolvence". Média stále dokola opakují zažitá klišé. Známé je přetížení insolvenčních úseků krajských soudů. Není ale možné hledat příčinu současného stavu ve špatně nastavených parametrech insolvencí u nás?

Poslední statistiky nás sice konejší poklesem či alespoň stagnací trendu nápadu insolvenční agendy. Reálná situace je však stále neutěšená. Oddlužení představuje dominantní položku. Činí přibližně 90 % veškerého insolvenčního nápadu. To by samo o sobě nevadilo. Co však vadí, je jeho atraktivita pro subjekty z okraje společnosti – tzv. "oddlužovací agentury". Jejich zájem o insolvence vychází z předpokladu poměrně snadných výdělků na úkor jednotlivých dlužníků. Inkasování nehorázných částek za vesměs bezcenné a neprofesionální rady od již beztak zadlužených dlužníků považuji za hyenismus. Nezřídka dlužníky dokonce instruují k zamlčování podstatných skutečností před soudem. Navádí je nepřiznávat všechen majetek, zatajovat nedávné převody majetku nebo neuvádět všechny své závazky. Dlužníky neupozorní na to, že o své nemovitosti mohou – dokonce i v případě oddlužení – přijít. Zejména v případech, kdy se jedná o majetek zajištěný např. bance. Těch nedostatků je ale celá řada. Nejhorší je přitom fakt, že tyto agentury nenesou vůbec žádnou odpovědnost. Z institutu oddlužení si jen udělaly vlastní byznys. Parazitují na nepříznivé životní situaci druhých. Dlužníky doslova obírají o jejich poslední prostředky. Poskytují své služby často bez odpovídajícího vzdělání a zřejmě i "načerno". Nikoliv ale zadarmo! Zjistili jsme, že orientační průměrná cena za jeden návrh činí asi devět tisíc korun. Není ale neobvyklé, že dlužníci jim za zpracování insolvenčního návrhu zaplatí i třicet, čtyřicet tisíc korun. U našeho soudu máme i jeden smutný "rekord" – padesát dva tisíc korun! Náklady dlužníků na tyto "pomocníky" jen v působnosti našeho soudu představují ročně částku kolem devatenácti milionů korun. V rámci České republiky se jedná o stovky milionů korun. I stát tím tak přichází o značné příjmy. Penězi to ale nekončí. Dlužníci jim často – zřejmě v tísni – podepisují směnky na vysoké sumy, slibují splátky po skončení oddlužení, zastavují jim své nemovitosti. Omlouvám se za ten výraz, ale dělá to na mě dojem, že "šmejdi" od hrnců a vysavačů přešli k insolvencím!

Mj. i problémy související s oddlužovacími agenturami by měla řešit aktuální novela insolvenčního zákona. Jaká tři slova byste k její charakteristice použil?

Efektivnost, odpovědnost, důvěryhodnost.

Můžete to rozvést?

Cílem novely je především zjednodušit, zefektivnit a zprůhlednit proces oddlužení. Navrhuje se přenést část agendy na insolvenční správce, vynechat činnosti soudů a správců, v nichž se dublují. Přijetím novely navíc odpadne i přezkumné jednání a nejspíš také schůze věřitelů – pro ni bude nově potřeba dvojí většina počítaná jak "podle hlav", tak i podle výše pohledávek přihlášených věřitelů. Personálně poddimenzované insolvenční soudy tak získají uvolněné kapacity pro ostatní insolvenční agendu, než jakou představuje oddlužení. Novelu ale musí dle mého názoru přivítat i insolvenční správci, kteří dnes pendlují za přezkumy po celé republice, od soudu k soudu. Nově se tak budou moci koncentrovat především na zintenzivnění komunikace s dlužníkem. V tom spatřuji určité posílení jejich odpovědnosti.

Přijetím novely získají všichni, aniž by byl kdokoliv poškozen – soud, insolvenční správci, věřitelé, ale i dlužníci, kteří tak dozajista získají v insolvenčním správci "partnera", rádce, mentora, který s nimi bude primárně řešit jejich úpadkovou situaci v průběhu celého oddlužení. Prakticky by to mělo fungovat tak, že dlužník se sejde se svým správcem, proberou pohledávky i jeho situaci a sepíší zprávu, která se zveřejní v Insolvenčním rejstříku. Pokud proti ní nebudou námitky, soud ji prostě vezme na vědomí. Ohledně této pasáže, která, podotýkám, představuje podstatnou část novely, jsem zaznamenal jen ojedinělé námitky.Dále se novela snaží o transparentnější a efektivnější insolvenci ať už zavedením povinnosti pro určité skupiny osob doručovat soudu primárně do datové schránky nebo pokračující elektronizací a standardizací dalších formulářů (např. konečné zprávy) či úpravou pravidel při účelových změnách sídel některých dlužníků.

Novela také upravuje pravidla týkající se činnosti insolvenčních správců. Mám na mysli především standardizaci jejich postupů, pravidla pro přidělování nových případů, otázky spojené s jejich převolbou a v neposlední řadě dohledovou činnost nad nimi.

Součástí novely je i řešení otázek spojených s věřiteli. Posílením jejich odpovědnosti v insolvenčních řízeních se novela snaží předejít některým praktikám, k nimž se věřitelé za stávající právní úpravy uchylují, čímž v průběhu řízení zpochybňují nejen vlastní věrohodnost, ale otazníky pak visí i nad samotným řízením.

V jaké fázi se projednávání novely nyní nachází? Zaznamenali jsme zvýšenou aktivitu médií i organizátorů řady konferencí nebo odborných setkání. Zdá se, že z novely se stává i mezi laiky živé téma...

Asi ano. Je to ostatně typické – fotbalu tu taky rozumí každý . A s insolvencemi to začíná být podobné... Ale víte co? Vůbec mi to nevadí. Naopak! Vítám to. Jsem rád, že se problematika insolvencí dostává do širšího povědomí, že se o ní začínají – v dobrém – bavit i lidé, kteří se jí dosud neměli potřebu zabývat. Už to nejsou jenom zkratky typu: dluhy nejsou problém – osobní bankrot vše vyřeší. Důležitější však je, že se o insolvenci (konečně) začínáme bavit věcně. Zajímají nás fakta, ne senzace. Statistiky, ne domněnky. Platná pravidla, ne mýty. I kdyby měl tohle být jediný hmatatelný výsledek předložené novely, jsem za něj rád. Seriózní debata na téma insolvencí tu chyběla. Nechme již proto konečně insolvenční folklór mediálním dějepiscům či justičním archeologům a pojďme se bavit o tom, co a jak v insolvencích změnit k lepšímu.

Pokud vím, je novela stále ještě posuzována Legislativní radou vlády. Po prvním kole projednávání upravilo Ministerstvo spravedlnosti návrh v souladu s doporučeními této rady a v průběhu listopadu jí ho odeslalo zpět k dalšímu postupu. Před odesláním do Parlamentu by tak měl být návrh projednán vládou.

Zda a kdy se tak stane, neumím odhadnout. Nicméně doufám, že participující subjekty nakonec pochopí naléhavou potřebu reakce na neutěšenou situaci v insolvencích a že případné jednotlivosti budou separátně řešeny v dalších fázích legislativního procesu. V zájmu dobré a poctivé insolvence by tak společným cílem všech zúčastněných mělo být schválení předloženého návrhu, a to včetně event. dílčích úprav či formulačních zpřesnění.

Našimi čtenáři jsou především insolvenční správci. Co byste jim na závěr vzkázal?

Ať dbají co nejvíce na vzdělávání svých budoucích kolegů. Já je o to dokonce prosím. Jako předseda komise pro zkoušky insolvenčních správců mohu konstatovat jediné: úroveň většiny adeptů je velmi nízká. Trochu mě děsí představa, že bych se s některými z nich měl potkávat v jednací síni. Že bych se měl na jejich znalosti spoléhat. Že by snad jejich praktické zkušenosti měly být zárukou bezvadného průběhu insolvenčního řízení.

Práce insolvenčního správce je mimořádně odpovědná a důležitá. Je-li navíc vykonávána i důsledně, stává se mimořádně přínosnou pro věřitele, pro dlužníka, ale také pro soud. A já osobně si jejich poctivé práce nesmírně vážím. Proto se přimlouvám za to, aby příprava i praxe budoucích insolvenčních správců odpovídala významu a postavení jejich funkce v insolvenčním procesu. Domnívám se dokonce, že část odpovědnosti za naplňování těchto idejí by mohly převzíti spolky insolvenčních správců – ty tradiční, i ty nově etablované. V zájmu své profese. Ve jménu dobré insolvence!

Nakonec bych jim chtěl také poděkovat a zmínit v této souvislosti jeden projekt, ke kterému jsme se po zkušenostech s "oddlužovacími agenturami" odhodlali u nás v Jižních Čechách. V dohodě s krajským úřadem, Probační a mediační službou, Českou advokátní komorou a právě i Spolkem insolvenčních správců otevíráme od ledna příštího roku v prostorách Probační a mediační služby v Českých Budějovicích první Bezplatnou insolvenční poradnu, která poskytne profesionální služby všem, kteří se na ní s žádostí o pomoc obrátí. Přál bych si, aby tento projekt byl úspěšný a aby inspiroval i jiné regiony. Už jen proto, že je důkazem možné spolupráce soukromého a veřejného sektoru způsobem, který může veřejnosti poskytnout nový pohled na insolvence i na justici jako takovou. Držím mu proto palce!

Sdílet článek: