Mgr. Jan Kozák: Na okraj novely insolvenčního zákona (1. díl)

Zákonodárci projednávají v pořadí již třicátou (!) novelu insolvenčního zákona. Několik pasáží novely z dílny Ministerstva spravedlnosti je předmětem vášnivých debat. Jde především o postup při ustanovování insolvenčních správců do jednotlivých insolvenčních řízení, byla to problematika tzv. akreditovaných osob, které budou oprávněny sepisovat insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení. 

Autorem článku je Mgr. Jan Kozák, soudce Krajského soudu v Brně.

Absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Soudcem se specializací na úpadkové právo od roku 1998. Pravidelně publikuje v odborných médiích a spolupracuje na komentářích k insolvenčnímu zákonu.

Stranou pozornosti zůstávají další části novely; a přitom nejde o pasáže nezajímavé pro dlužníky, insolvenční správce i věřitele.

Odměna insolvenčních správců při řešení úpadku dlužníka oddlužením bude změněna ve dvou směrech: správci připadne odměna z počtu přihlášených pohledávek ve výši 25% běžné odměny určené prováděcím předpisem; v dnešních poměrech by šlo o 250 Kč za jednu přihlášku. Při řešení oddlužení splátkovým kalendářem bude správce povinně z prováděných srážek deponovat na svém zvláštním účtu zálohu ve výši úhrady své odměny a hotových výdajů za dobu šesti měsíců.

K tomu připočtěme navrženou změnu § 108, která opětovně, po necelých čtyřech letech, zavádí možnost požadovat po dlužníkovi, který se domáhá povolení oddlužení, zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 2). Vyjdeme-li z navrženého textu § 390a odst. 3, lze důvodně předpokládat, že záloha se v těchto případech bude rovnat výši odměny pro akreditovaného zástupce dlužníka, tzn. bude mezi 4 a 6 tis. Kč. Není bez zajímavosti, že původní znění důvodové zprávy k navržené novele znovuzavedení zálohy na náklady řízení u návrhu na oddlužení nijak nezdůvodnilo!

Holá fakta rozeseta v několika drobných změnách textu zákona, tvoří, po převedení do řeči čísel, zajímavý celek. Může být navozen stav, kdy v insolvenčním řízení zahájeném na návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení:

  1. dlužník při podání insolvenčního návrhu uhradí zálohu 4 až 6 tis. Kč, která bude složena u soudu příp. vydána správci (§ 108 odst. 3) a
  2. po schválení splátkového kalendáře uhradí k rukám správce 6 x 1.089 Kč, tj. 6.534 Kč jako zálohu na odměnu (§38 odst. 6).

Tyto částky, celkem 11.534 Kč, budou po celou dobu plnění splátkového kalendáře (5 let) deponovány u soudu resp. na zvláštním účtu u insolvenčního správce. Na první pohled málo zajímavá částka, znásobena počtem insolvenčních řízení, kde je schváleno oddlužení splátkovým kalendářem, nabude na zajímavosti. Dle důvodové zprávy k samotné novele bylo v r. 2014 ve 24.736 řízeních povoleno oddlužení, v drtivé většině dojde ke schválení splátkového kalendáře. Při 20 tis. schválených splátkových kalendářů hovoříme o celkové částce 230.680.000 Kč! Z toho zálohy na odměnu deponované na zvláštních účtech insolvenčních správců tvoří 130.680 tis. Kč, které budou po dobu až 5 let (doba trvání splátkového kalendáře) každý kalendářní rok uloženy a nevyužity. U dlužníků, kteří budou řádně plnit podmínky oddlužení, je možné částku 6.534 Kč označit za bezúročnou půjčku správci; současně půjde o prostředky, které se nedostanou k nezajištěným věřitelům.

Navýšení odměny správce o odměnu za přihlášky, při průměrném počtu 12 přihlášek na jedno řízení (viz str. 42 důvodové zprávy k novele) přinese další zátěž pro dlužníka (12x250, tj. 3.000 Kč) a dalších cca 74.208 tis. Kč (3.000 x 24.736), které neskončí u věřitelů ale u správce.

Stručně řečeno – novela přesměruje asi 305 mil. Kč (230.680 tis. + 74.208 tis. Kč) od nezajištěných věřitelů ke správcům.

Všechno doposud uvedené se týká řízení ve fázi po schválení způsobu řešení povoleného oddlužení, v tomto případě splátkového kalendáře. Nelze pominout fakt, že novelou není dotčen text § 136 odst. 4, podle kterého v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužníkovi, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Dlužník bude i nadále platit k rukám správce zálohy na odměnu a hotové výdaje už od okamžiku povolení oddlužení. 

Exkurzi do několika navržených změn lze shrnout takto:

  1. zvýší se finanční zatížení dlužníků a současně
  2. sníží se míra uspokojení nezajištěných věřitelů.

Ve světle dalších připravovaných změn v podobě prodloužení doby splátkového kalendáře (až na 7 let) a snížení (odstranění?) minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů jde o závěry minimálně zarážející.

Pozorný čtenář si musí položit otázku: jaký je vlastně smysl takových změn a úmysl zákonodárce? Hodlá otevřít cestu k oddlužení většímu okruhu subjektů, proč je tedy současně zatíží nákladem v podobě zálohy? Prodloužení splátkových kalendářů až na sedm dlouhých let a praktická likvidace limitu min. uspokojení nezajištěných věřitelů se musí zákonitě projevit na ceně neúčelových úvěrů poskytovaných bez zajištění.

Je to skutečně to, co jsme chtěli?

Je takový stav úmyslem zákonodárce?

Pozorný čtenář si i bez další nápovědy na položené otázky odpověď jistě najde. Zda čtenáře nalezená odpověď potěší, ponechám na jeho laskavém uvážení.

Sdílet článek: