Mgr. Bc. Tomáš Jirmásek: Uspokojení zajištěného věřitele v oddlužení ZMP – Varianta2

Varianta 2) Neuspokojená část zajištěné pohledávky je uspokojována v rozvrhu

Obhájit tuto variantu je na první pohled jednodušší. Důvodem, proč v oddlužení PSK je zajištěná pohledávka uspokojována jen z výtěžku zpeněžení zástavy, je ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, dle nějž „při oddlužení plněním splátkového kalendáře…[se] zajištění věřitelé…uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění“. Jak plyne z jazykového výkladu, týká se zpytované pravidlo oddlužení PSK. Stejné plyne z výkladu systematického; odstavec 1 citovaného ustanovení stanoví formy oddlužení (PSK, ZMP, event. PSK ze ZMP nebo její části), odstavec 2 stanoví pravidla pro oddlužení ZMP (bez uvedení uspokojení zajištěného věřitele jen z výtěžku zpeněžení zajištění) a citovaný odstavec 3 pak stanoví pravidla pro oddlužení PSK.

Pravidlo pro uspokojení zajištěného věřitele v oddlužení PSK je speciálním pravidlem k pravidlu obecnému – dle ust. § 167 odst. 3 insolvenčního zákona, je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu. Podle věty první se postupuje, dokud nedojde ke zpeněžení zajištění.

Podle obecného pravidla tedy platí, že po vydání výtěžku zpeněžení zástavy se neuspokojená část všech zajištěných pohledávek považuje za nezajištěnou, a je proto uspokojována v rozvrhu spolu s pohledávkami, které jako nezajištěné byly zjištěny (tak je bez jakýchkoli pochyb postupováno v konkursu). Při absenci speciálního pravidla pro oddlužení ZMP platí pravidlo obecné, čemuž nasvědčuje i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2016, sen.zn. 29 ICdo 60/2014 (7. odstavec od konce), dle nějž „pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele při oddlužení platí zjednodušeně řečeno konkursní režim, když mají právo požadovat uspokojení z plného výtěžku zpeněžení zajištění a při zpeněžování se postupuje podle konkursních pravidel, na druhé straně ale nemají při oddlužení plněním splátkového kalendáře právo na jiné uspokojení zajištěné pohledávky než jen ze zajištění (§ 398 odst. 3 poslední věta insolvenčního zákona), takže po vyčerpání hodnoty zajištění již při oddlužení nedostávají ničeho dalšího“.

Takto jednoduché a textualisticky bezrozporné řešení v úvodu položené hlavní otázky má však několik „ale“ a s nimi související další otázky.

Jestli dosud varianta 2) nenapadala ani zajištěné věřitele, tito věřitelé dle pravidel teorie her předvídali počínání ostatních zajištěných věřitelů a vážili své šance i s ohledem na dlužníkovu ekonomickou nabídku pro nezajištěné věřitele, své pohledávky pak různě kreativně dělili (na částečně zajištěné a částečně nezajištěné)(často neúčinně) své zajištění brali zpět, tak nyní (platí-li varianta 2) nastává problém opačný, a to ve dvou podvariantách:

·       Problém menší: věřitelova neuspokojená část zajištěné pohledávky ve výši 250 000 Kč má být uspokojena s nezajištěnou pohledávkou (rovněž 250 000 Kč) v rozvrhu, tím se namísto 50% uspokojení (125 000 Kč ku 250 000 Kč) dostane nezajištěnému věřiteli toliko 25% uspokojení (125 000 Kč ku 500 000 Kč); dlužník není osvobozen od placení svých dluhů, neboť (předpokládejme) v konkursu by se věřitelům dostalo vyššího uspokojení, protože dlužník byl v průběhu řízení 1 měsíc zaměstnán a bylo by lze mu tak srazit 1 000 Kč… (§ 415 insolvenčního zákona)[1]. Pokud by uspokojení bylo alespon 30%, či byl-li by dlužník osvobozen podle ust. § 415 insolvenčního zákona, tak je varianta 2) „nepříznivá“ „jen“ vůči nezajištěným věřitelům; v opačném případě také vůči dlužníku.

·       Problém velký: věřitel nepožádá o zpeněžení, celá jeho pohledávka 1 000 000 Kč bude uspokojena s nezajištěnou pohledávkou v rozvrhu, čímž se jim dostane 10% uspokojení; dlužník není osvobozen – i pokud by dlužník při těsném 30% uspokojení osvobozen byl, zůstalo by zajištěnému věřiteli právo uspokojit se ze zástavy po skončení insolvenčního řízení (§ 414 odst. 4 insolvenčního zákona). Stran distribuce „nepříznivosti“ platí to samé, co pro „menší problém“, jen je pravděpodobnost nesplnění 30% uspokojení nezajištěných pohledávek nepoměrně vyšší.

Zatímco podvariantu „menší problém“ lze při povolování a schvalování oddlužení (včetně volby jeho formy) předvídat na základě tvrdých dat, tak podvariantu „velký problém“ předvídat nelze, neboť je odvislá od libovolného jednání zajištěného věřitele (jakkoli z hlediska užitku by mělo racionálnímu jednání odpovídat to, že zajištěný věřitel nikdy o zpeněžení zástavy nepožádá).

Řešením „velkého problému“ by mohl být opětovný výklad ust. § 167 odst. 3 insolvenčního zákona – tedy ustanovení, které řešený problém „způsobilo“: dle ust. § 167 odst. 3 insolvenčního zákona (pro svůj zásadní význam budiž ještě jednou citováno), je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu. Podle věty první se postupuje, dokud nedojde ke zpeněžení zajištění.

Pokud zajištěný věřitel nepožádá o zpeněžení zástavy, tak ta sice zůstane zajištěnému věřiteli k dispozici k uspokojení jeho pohledávky po skončení insolvenčního řízení (§ 414 odst. 4 insolvenčního zákona), avšak s ohledem na skutečnost, že nedošlo ke zpeněžení zástavy, se pohledávka zajištěného věřitele (ve znaleckém posudku stanoveném rozsahu) bude považovat za zajištěnou až do skončení insolvenčního řízení, a tedy nebude uspokojována v rozvrhu s nezajištěnými pohledávkami. Navíc do rozvrhu nepůjde část zajištěné pohledávky ve výši 250 000 Kč (jako u „menšího problému“), ale např. jen ve výši 100 000 Kč, neboť cena zástavy stanovená znaleckým posudkem nezahrnuje náklady na správu a zpeněžení zástavy spolu s odměnou a náhradou hotových výdajů insolvenčního správce (ponechávám stranou možnost, že bude zpeněženo za jinou než znaleckým posudkem určenou cenu). Faktické důsledky „velkého problému“ tak oproti „menšímu problému“ budou jen ty, že realizace zástavy se přesune z insolvenčního hřiště (nejčastěji) na hřiště exekuční.

Přistoupíme-li na to, že insolvenčnímu zákonu odpovídá varianta 2), neuspokojená část zajištěné pohledávky je uspokojována v rozvrhu, s podvariantou „menší problém“, je třeba mít shora uvedená pravidla na paměti při modelování předpokládané míry uspokojení nezajištěných věřitelů (pro zjednodušení bez započítání výživného a odměny za přezkum pohledávek):

-        Dlužník bez vyživovací povinnosti
čistý měsíční příjem 10 000 Kč
nezajištěná pohledávka 250 000 Kč
nezastavený automobil 190 000 Kč
zajištěná pohledávka 1 000 000 Kč
zastavený pozemek v ceně 888 000 Kč

·       Propočet pro oddlužení PSK (zajištěný věřitel do uvedeného výpočtu nijak nevstupuje):
z čisté mzdy 10 000 Kč činí měsíční srážka 2 564 Kč * 60 měsíců
 = 153 840 Kč – odměna a náhrada hotových výdajů 65 340 Kč
 = 88 500 Kč / nezajištěná pohledávka 250 000 Kč
 = 35,40 %

·       Propočet pro oddlužení ZMP – nejprve uspokojení zajištěného věřitele:
zpeněžen zastavený pozemek za 888 000 Kč – náklady na správu a zpeněžení 46 300 Kč (5,21 %, jde o předpoklad)
 = 841 700 Kč – odměna s DPH 91 670 Kč
 = 750 000 Kč vydáno zajištěnému věřiteli (250 000 Kč zůstává neuspokojeno, považuje se za nezajištěnou pohledávku)

zpeněžen nezastavený automobil za 190 000 Kč – náklady na správu a zpeněžení 10 000 Kč (5,26 %, jde o předpoklad)
 = 180 000 Kč – odměna s DPH 54 450 Kč
 = 125 550 Kč / nezajištěné pohledávky (250 000 Kč + 250 000 Kč)
= 21,11 %

·       Propočet pro oddlužení PSK se ZMP

Jedná se o kombinaci dvou předchozích postupů. V daném případě půjde skutečně o součet obou procent (35,40 % + 21,11 %).

Je-li však kalkulováno s výživným a/nebo odměnou za přezkum pohledávek (vždy), tak ty do výpočtu vstupují jen jednou (propočet pro oddlužení PSK se ZMP je tak vyšší, než prostý součet PSK a ZMP). Rovněž je třeba míti na zřeteli, že u odměny správce počítané ze ZMP není v daném případě garantována minimání výše (45.000,- Kč) jako u („čistého“) oddlužení ZMP – to je dalším důvodem, proč propočet pro oddlužení PSK se ZMP nemůže odpovídat prostému součtu hodnot z PSK a ZMP.

Zajímavou otázkou – jejíž zodpovězení ovlivní výši uspokojení nezajištěných pohledávek a zajištěných neuspokojených pohledávek v rozvrhu – je, zda přednostní pohledávky (typu běžné i dlužné výživné či odměna za přezkum pohledávek) mají být uspokojovány PSK, nebo až v rámci přednostního rozvrhu při ZMP. Mám za to, že v souladu s ust. § 168 odst. 3 a ust. § 169 odst. 2 insolvenčního zákona mají být tyto pohledávky uspokojovány bez zbytečného odkladu, tedy zpravidla již na počátku PSK, a tedy v neprospěch uspokojení věřitelů nezajištěných (a o ty jde dlužníkovi) a ve prospěch věřitelů zajištěných (o ty dlužníkovi zpravidla nejde).

Při propočtu předpokládané míry uspokojení by tak uvedené přednostní pohledávky měly být odečteny ze srážek z příjmů dlužníka (ponechávám teď stranou možné účelové uplatnění např. výživného až po zpeněžení majetku v rámci ZMP – § 203 odst. 1 insolvenčního zákona); to neplatí o přednostních pohledávkách spojených se správou a zpeněžením majetku dlužníka (uspokojují se z výtěžku zpeněžení majetku v rámci přednostního rozvrhu).

Závěrem:

Ze shora řečeného mám za dané, resp. při čtení příslušných ustanovení za nevyvrácené, že  má být výtěžkem zpeněžení zástavy neuspokojená část zajištěné pohledávky uspokojována v rozvrhu, nejen je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, nýbrž i v případě, je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení prováděné ZMP.

Čas ukáže, jakou cestou se oddlužení ZMP v řešení předestřeného problému vydá, resp. zda se ze své opatrně (avšak dle mého mínění mylně) zvolené cesty vrátí zpět na rozcestí a vydá se cestou druhou. Při tom je třeba nesetrvávat v zajetí představ o předem žádaném výsledku a v argumentaci primárně nepoužívat (a z nich nevycházet) kategorie „spravedlnost“, „logika“, „sociální a psychologické aspekty“, „sollen“ či například metodu komparativního výkladu (USA). Je třeba vycházet z účinné právní úpravy a rovněž je třeba připomenout, že metody výkladu práva i výklady přirozenoprávní se použijí (teprve) v situaci, kdy psané právo nenabízí jasně vyjevený postup pro řešení problému (jinak jde o výklad libovolný). Mám za to, že zde se nejedná o tento případ, pročež má být postupováno podle ust. § 167 odst. 3 insolvenčního zákona a naopak nemá být aplikováno ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona.

Autor: Mgr. Bc. Tomáš Jirmásek

Sdílet článek: