Forma a náležitosti pokynu zajištěného věřitele v insolvenčním řízení

Cílem tohoto příspěvku je přiblížit právní úpravu pokynu zajištěného věřitele v insolvenčním řízení směřujícímu ke zpeněžení nemovitých věcí zapsaných do majetkové podstaty dlužníka.

 Autorem článku je:

     Mgr. Jakub Hafner, advokátní koncipient, TOMAN,DEVÁTÝ & PARTNEŘI

Právní východiska

Majetková podstava je vymezena již v § 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“) jako „majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů“. Pojem majetek, jakožto základní substanci majetkové podstaty, definuje v § 495 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „OZ“), jako „souhrn všeho, co osobě patří, vyjma jejích dluhů“. Majetkem tedy rozumíme výhradně aktiva osoby, tj. věci, které osoba vlastní, a to jak věci hmotné (např. nemovité věci) tak i nehmotné (např. pohledávky).

Okruh věřitelů lze v rámci insolvenčního řízení dlužníka rozdělit do několika skupin, přičemž pro účely tohoto článku je zásadní postavení zajištěného věřitele, kterého IZ definuje jako věřitele, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy[1], resp., jehož pohledávka byla takto v rámci insolvenčního řízení zjištěna[2].

Zajištěný věřitel má v rámci insolvenčního řízení významné postavení. Právě zajištěný věřitel má právo, aby byla jeho pohledávka v rozsahu zajištění uspokojena ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna[3]. Kdo je tedy osobou, která uděluje pokyn insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka? Novelou IZ účinnou od 1. 1. 2014 bylo upraveno v ust. § 167 odst. 3 IZ, že jestliže je hodnota předmětu zajištění dle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku nižší než výše pohledávky, která se z této věci uspokojuje jako první v pořadí, pokládají se pohledávky ostatních zajištěných věřitelů, tj. věřitelů s pozdějším pořadím vzniku, za nezajištěné. Novela IZ tedy posílila rozhodovací pravomoc zajištěného věřitele prvního v pořadí, kdy v takovém případě vyloučila zásahy ostatních zajištěných věřitelů do způsobu zpeněžování. Důvodem této úpravy je na jednu stranu snaha zefektivnit proces zpeněžení a dále omezit úkony ostatních zajištěných věřitelů, které jsou zcela bezdůvodné v situaci, kdy výtěžek ze zpeněžení pokryje pouze pohledávku zajištěného věřitele prvního v pořadí. Současně, pokud nelze postupovat dle § 167 odst. 3 IZa zajištěných věřitelů uplatňujících právo k předmětu zajištění je vícero, musí insolvenční správce i v takovém případě respektovat pokyn zajištěného věřitele prvního v pořadí[4], nicméně pouze za předpokladu, že je pokyn zajištěným věřitelem prvním v pořadí udělen za současného splnění podmínky, že je k němu připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného předmětu zajištění. Při soudním jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží[5].

Způsoby, kterými lze zpeněžení provést, taxativně stanovuje IZ v § 286 odst. 1, přičemž se jedná o prodej veřejnou dražbou[6], prodejem majetku výkonem rozhodnutí dle hlavy páté zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a v neposlední řadě prodejem mimo dražbu, neboli tzv. z krátké ruky.

Celý článek čtěte na webu Právní prostor.

Sdílet článek: