Nulové oddlužení by mělo celospolečenské dopady

V poslední době mi chodí tiskové zprávy, ve kterých kritizujete postup ministerstva spravedlnosti vůči insolvenčním správcům. Proč?

My postup ministerstva spravedlnosti nekritizujeme. Vysvětlujeme a poukazujeme na to, že pozice ministerstva je ojedinělá v tom, že určuje pravidla, ta kontroluje, a následně uděluje pokuty. Pokuty pro insolvenční správce se pohybují v řádech desítek až stovek tisíc korun i za drobné nedostatky. Prozatím to vypadá, že se ministerstvo zaměřuje zejména na věci, které se dobře kontrolují. Ideální situace by podle mě byla, kdyby role tvorby pravidel, kontroly a případného trestání byla rozložena mezi více subjektů, posílil bych hlavně úlohu soudů.

Jsou teď teritorialita a provozovny, které si správci zřizují, aby měli více nápadů případů od soudů v různých krajích, tématy, která správcům prospívají?

Rozšíření provozoven do okresů přineslo insolvenčním správcům náklady na hardware, software, lidi a jejich čas. Se zrušením to byla zmařená investice. Aby měli více případů, sdružují se do v. o. s. To také umožňuje snížit náklady. Tento stav je pro samostatně fungující správce s menším počtem insolvenčních řízení smrtelný. Jak z toho ven je podle mě na širší diskusi. Nyní probíhá reálná konsolidace trhu.

Hodně se diskutuje o eISIR, nové verzi insolvenčního rejstříku. Kdy bude a jaké by měl mít parametry?

Pozitivní směr nastal už po novele v roce 2017, kdy jsme se například u seznamu přihlášených pohledávek dostali z dvaceti druhů formulářů pro jednotlivé soudy na jeden. Dále insolvenční rejstřík by měl v budoucnu komunikovat se softwarem insolvenčního správce. A to je i směr, kterým bychom se měli vydat v budoucnu – větší propojení, které by znamenalo úsporu času a lidské práce. My jsme se podíleli na vzniku a spuštění slovenského insolvenčního rejstříku. Zkušenosti s tím tedy máme.

Nápady ze soudů a počty návrhů na insolvenci klesají, i když už jen mírně. Co je důvodem?

Jedním z důvodů poklesu v druhé polovině roku 2017 byl náběh nového systému pro podávání insolvenčních návrhů. Návrh dnes mohou pro dlužníka sepsat a podat jen zákonem specifikované subjekty, nicméně tyto jsou buď přetížené, nebo se jim sepisování pro dlužníky nevyplácí – mám na mysli advokáty. Dále se na trhu hovoří o dvou variantách a jejich kombinaci. Je konjunktura a někteří lidé čekají na novelu insolvenčního zákona, kde je v plánu tzv. nulové oddlužení.

Jak se práce správců dotkne GDPR?

To je naprosto paradoxní situace. Správce má chránit data, která jsou ze zákona v insolvenčním rejstříku veřejně dostupná. Za nedodržení ochrany hrozí velké pokuty. Ocenil bych vyjádření příslušné autority v této oblasti.

Chystanou novelu zákona o insolvencích s nulovým oddlužením jste už zmínil. Jak velká by to byla změna?

Podle mě se jedná o velkou celospolečenskou změnu s obrovskými dopady. Preferoval bych, aby byla veřejně diskutována za podpory odborných pracovních skupin. Zaslechl jsem i názor, že by byla optimální jednorázová dluhová amnestie. V minulosti došlo k omezení výše úroků, smluvních pokut, rozhodčích doložek, byla zavedena povinnost věřitele více prověřovat dlužníka. Ale z dřívějších dob je zde velká řada lidí, kteří jsou v dluhové pasti. Je tedy otázkou, zda zavádět dlouhodobý institut, nebo se zaměřit jen na problematické případy a po jejich vyřešení nechat stávající variantu.

Aktuálně je v připomínkovém řízení nová vyhláška ministerstva spravedlnosti o personálním a materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčních správců. Změní něco?

Stát správcům a soukromě podnikajícím osobám určuje nejen, jaký má být výsledek jejich práce, což by bylo v pořádku, ale také jak mají daného výsledku dosáhnout a s jakým počtem zaměstnanců. Navíc v dané oblasti nerespektuje nálezy Ústavního soudu a judikaturu celé řady dalších soudů všech instancí. I s ohledem na chystané změny v oddlužení je to podle mého názoru nešťastné. Mohlo by se stát, že správci zmizí a tuto roli bude muset převzít stát.

Odměny insolvenčních správců jsou vysoké a neadekvátní k tomu, co dělají. Mají měsíční palmáre dané vyhláškou…

Je třeba si uvědomit, že tarif je platný deset let. Pokud vezmete v úvahu, že v roce 2008 byly náklady – ať se to dobře počítá, sto korun, jen díky kumulované inflaci se za těch deset let došlo k devalvaci odměny ze sto korun na 82 korun. Po celých deset let zůstala odměna neměnná, náklady se zvýšily skoro o pětinu (18 %). Dochází k erozi odměny. Podle mě by se měla valorizovat. Insolvenčním správcům prospěla digitalizace. Více než 80 procent z nich využívá informační systém pro zpracování své agendy. Ten ovšem opravdu nezastupuje, jak se někdy veřejnost mylně domnívá, jejich funkci. Je to pouze podpora.

Teď to ale vypadá, že na nulové variantě oddlužení vydělají především správci – ti berou zhruba 800 korun každý měsíc, takže za sedm let oddlužení vydělají nějakých 70 tisíc korun a věřitel neuvidí nic…

Správci musí po celou tu dobu sledovat závazky, příjmy dlužníka, zda si hledá práci, zda plní své povinnosti a s informacemi, dle zákona, dále pracovat. Reálně tedy správci odvedou velký kus práce.

Nemyslím si, že by za správce všechno dělal počítačový systém, ale administrativu obstará. A po začátku oddlužení, které je náročné, už jde o rutinu. Neměli by třeba správci mít nějaké další povinnosti, a odlehčit tak soudům?

Je třeba říci, že už po novele v roce 2017 na správce přešla část agendy soudů, kterým se tím mělo ulehčit. Dá se očekávat, že na insolvenční správce i v budoucnu přejde další část agendy, s novým insolvenčím rejstříkem by mohli fungovat obdobně, jako dnes fungují například notáři. U tzv. nulové varianty oddlužení lze také očekávat, že správci budou muset s dlužníkem více spolupracovat a hlídat, zda řádně plní povinnosti, hledá si práci, nejde o nepoctivý záměr a podobně.

Zdroj: Euro.cz