Aktuality

Novela insolvenčního zákona – verze 2019 – 7.

7. Oddlužení: Přerušení, prodloužení, splnění & osvobození

Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.

Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Matouš 7, 13-14

Cesta k životu bezdlužnému se naopak otevírá tím více, čím více má insolvenční zákon novel; cesta se zkracuje a rozšiřuje, lemována je odpočívadly a občerstvovacími stanovišti, vrata brány byly vylomeny.

Právě přijatá oddlužovací směrnice pak dává tušit, že stávající Novela 2019 nebude zdaleka novelou poslední, ani největší a že cesta se bude nadále zkracovat a rozšiřovat (nelze ani vyloučit zavedení mechanických dopravních prostředků), brána bude zbořena.

I. Přerušení & prodloužení oddlužení

Novela zavádí 2 nové způsoby, jak „protáhnout“ oddlužení. S ohledem na to, že praxe dosud v zásadě neindikovala potřebu prodloužení či přerušení oddlužení, a důvody výjimečné (zejm. zdravotní) odpadly faktickým zrušením minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů, jeví se novela v této části jako případ známý „s křížkem po funuse“.

V extrémním případě bude správcova zpráva o splnění oddlužení („ZOSO“) předkládána po 6 a ½ letech splácení (rok přerušení a půl roku prodloužení oddlužení).

1. Přerušení průběhu oddlužení (§ 412b odst. 1 až 4), neb oddechový čas (time out)

Tento případ dává soudu diskreci rozhodnout o přerušení průběhu řízení až na 1 rok, a to jen:

a)    z důležitých důvodů a 

b)   na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce.

„Důležité důvody“ vymezí teprve praxe. Při nepřípustnosti odvolání proti usnesení o přerušení průběhu oddlužení hrozí roztříštěnost v rozhodování. Mám za to, že odvolání je nepřípustné i proti usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení (které bude muset soud vydávat), avšak judikatura může dovodit subjektivní přípustnost odvolání dlužníka. Vše v tomto odstavci platí i pro prodloužení rozhodné doby dle ust. § 412b odst. 5 (viz dále).

Typickými důvody mohou být potřeba vynaložení mimořádných nákladů na léčení, mimořádná škodní událost a nutnost uvedení v původní stav (typicky požár obydlí), mimořádná vydání spojená se zajištěním bytových, sociálních, aj. potřeb dlužníka, atp.

Přerušení průběhu oddlužení má ten účinek (a pro dlužníka význam), že dlužník nemusí „plnit svou povinnost splácet dle ust. § 398 odst. 3“, tedy dlužníku nebude postihována z jeho příjmů částka ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Výkladem bude jistě dovozeno, že dlužník nemusí plnit ani svou povinnost splácet dle ust. § 398b, tedy platit ze svých podnikatelských příjmů.

Naopak mám za to, že účel přerušení nebude zpravidla bránit pokračujícímu zpeněžování věcí, které byl dlužník povinen vydat k uspokojení nezajištěných věřitelů, i věcí, které tvoří předmět zajištění. Dlužník je i po dobu přerušení průběhu oddlužení chráněn účinky zahájení insolvenčního řízení.

Záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (ve výši 30 % částky za nepřerušené oddlužení) bude po dobu přerušení uspokojována z deponovaných prostředků.

Průběh oddlužení lze přerušit toliko jednou, nikoliv opakovaně (lhostejno, zda i s opakovaným přerušením by doba přerušení nepřesáhla 1 rok). Doba přerušení se nezapočítává do doby, která je rozhodná pro posouzení splnění oddlužení dle ust. § 412a odst. 1 (tedy 3, nebo 5 let). Soud průběh oddlužení přeruší:

a)    na dobu určitou, vyjádřenou označením konkrétní dne; v takovém případě soud o pokračování nerozhoduje, pokračuje se bez dalšího (automaticky), nebo

b)   na dobu neurčitou, půjde o méně častou situaci; v takovém případě soud rozhodne o pokračování i bez návrhu, jakmile odpadne důvod přerušení.

2. Prodloužení doby rozhodné pro posouzení splacení pohledávek dle ust. § 412a odst. 1 (§ 412b odst. 5)

Soud může rozhodnout, že doba, která je rozhodná pro posouzení splacení pohledávek dle ust. § 412a odst. 1 (tedy 3, nebo 5 let), se prodlouží až o 6 měsíců, a to jen:

a)    z důležitých důvodů a současně

b)   na návrh dlužníka podaný do uplynutí řečené doby 3, nebo 5 let (co uplyne, nejde prodloužit); o tom  insolvenční správce dlužníka v případě potřeby včas poučit

Prodloužení rozhodné doby má ten účinek (a pro dlužníka význam), že dlužník bude splácet nezajištěným věřitelům až o 6 měsíců déle. Průběh oddlužení lze prodloužit toliko jednou, nikoliv opakovaně (lhostejno, zda i s opakovaným prodloužením by doba prodloužení nepřesáhla 6 měsíců). Soud průběh oddlužení prodlouží vždy o přesně daný počet měsíců.

Oddlužení nelze prodloužit v případě (starobních či invalidních) důchodců dle ust. § 412a odst. 4. V případě prodloužení průběhu oddlužení má insolvenční správce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře.

3. Rozhodnutí o uložení povinnosti dlužníku do doby podání nové ZOSO měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku obdobně dle ust. § 398 odst. 3 (§ 413 odst. 3)

Soud může i bez návrhu po podání ZOSO rozhodnout o povinnosti dlužníka měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku obdobně dle ust. § 398 odst. 3 (výkladem bude jistě dovozeno, že i částku obdobně dle ust. § 398b, tedy ze svých podnikatelských příjmů), a to jen:

a)    nejsou-li splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o splnění oddlužení a 

b)   do doby podání nové ZOSO.

Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání dlužník a insolvenční správce. Do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční správce příslušné částky uloží na zvláštní účet dle ust. § 36 odst. 5 (tedy je bude deponovat). V  rozhodnutí soud vymezí (ozřejmí) podmínky pro podání nové ZOSO, navazující na samotné důvody pro vydání rozhodnutí. V případě povinnosti pokračujícího splácení má insolvenční správce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře.

Zdá se, že tento způsob „prodloužení“ oddlužení představuje ochranu věřitelů před mylným závěrem insolvenčního správce, že oddlužení je již skončeno, třebaže tomu tak není. Typicky po 3 letech bude správce předkládat ZOSO, maje za to, že dlužník je starobním důchodcem, soud však zjistí, že jím sice je, stal se jím ale však v průběhu oddlužení, tedy i u něj má oddlužení trvat 5 let.

II. Splnění oddlužení

1. Splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty („PSK“)

Oddlužení PSK je splněno, pokud:

a)    dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich (i podřízené) pohledávky v plné výši (100 %),

b)   dlužník v době 3 let od schválení oddlužení splatil nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich (nepodřízených) pohledávek,

c)    po dobu 5 let od schválení oddlužení

-        nebylo dlužníku oddlužení zrušeno a současně

-        dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.

Má se za to, že dlužník tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich (nepodřízených) pohledávek. Jedná se o vyvratitelnou právní domněnku. Opak musí vyplývat z obsahu spisu, zprávy insolvenční správce, tvrzení věřitelů, atp.

Nebylo-li uvedené výše plnění dosaženo, je naopak na dlužníkovi, aby tvrdil, že vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. 

d)   oddlužení PSK nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení oddlužení, jestliže dlužníku vznikl nárok na starobní důchod:

-        před schválením oddlužení a současně

-        trval po celou dobu schváleného oddlužení.

e)    oddlužení PSK nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení oddlužení, jestliže je dlužník invalidní ve druhém nebo třetím stupni.

Postačí, je-li dlužníkovi invalidní důchod v příslušném stupni přiznán až v průběhu oddlužení, podstatné je, že dlužník je invalidní na konci tříletého období.

Mám za to, že i vznik invalidity až mezi 3. a 5. rokem oddlužení by byl důvodem pro splnění oddlužení a okamžité předložení ZOSO.

Společně k tzv. zranitelným osobám [písm. d) a e)]:

Listiny dokládající vznik starobního důchodu nebo invaliditu dlužník za účelem podání ZOSO předloží správci. O tom insolvenční správce dlužníka včas poučí. Doloží-li dlužník vznik a trvání starobního důchodu nebo invaliditu, předloží správce soudu ZOSO již po 3 letech, třebaže by tak jinak učinil až za 5 let.

Platí, že zkrácení doby oddlužení lze zpravidla za života dlužníka přiznat jen jednou. V případném dalším insolvenčním řízen téhož dlužníka by bylo zkrácení doby oddlužení možné přiznat jen z důvodů zvláštního zřetele hodných.

2. Splnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je splněno:

a)    po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení a současně

b)   pokud dlužník řádně splnil všechny povinnosti stanovené v rozhodnutí o schválení oddlužení.

3. Předložení ZOSO

Dle ust. § 36 odst. 2 insolvenční správce předloží ZOSO bez zbytečného odkladu po splnění oddlužení. Bez zbytečného odkladu se v posuzovaném případě rozumí v zásadě jednotky dnů, a to mj. s ohledem na povinnost dlužníka splácet ze svých příjmů právě až do předložení ZOSO. Lze si představit, že praxe s ohledem na možné excesy dovodí, že dlužník je povinen splácet ze svých příjmů až do doby, „kdy insolvenční správce ZOSO předložit měl“. Tím se předejte tomu, aby v případě nekomunikujícího správce (a i takoví se vyskytují) trvalo oddlužení 6, 7, 8 let.

4. Rozhodnutí o splnění oddlužení

Splnění oddlužení vezme soud na vědomí rozhodnutím, jinak rozhodne o nesplnění oddlužení. Současně (v obou případech) soud rozhodne o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce a zprostí správce jeho funkce. Jestliže IS nedoporučil rozhodnout o splnění oddlužení, tak soud v odůvodnění uvede důvody, pro které splnění oddlužení vzal na vědomí – to navozuje (mylné) zdání, že jinak soud důvody svého rozhodnutí uvést nemusí (jedná se o rozhodnutí ve věci samé, odůvodněno musí být tedy vždy).

Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou (nově) podat dlužník, insolvenční správce a věřitelé (zajištění, nezajištění i přednostní), a to i když jejich pohledávka byla plně uspokojena. V řízení s rozhodnutím o úpadku po 1.6.2019 bude navíc i všem věřitelům (i těm přednostním) doručováno zvlášť (§ 75 odst. 2).

III. Osvobození dlužníka od placení pohledávek (§ 414)

Novela stanoví, že rozhodnutí o osvobození dlužníka musí být spojeno s rozhodnutím o splnění oddlužení. Časové spojení těchto dvou rozhodnutí do jediného okamžiku znamená, že zde již není období (příležitost), v němž lze proti dlužníku provádět exekuci, třebaže jinak oddlužení splnil.

Jasným konstatováním (§ 414 odst. 1), že osvobození se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (z osobního života dlužníka i přednostní pohledávky), se odstraňují dosavadní nejasnosti v tomto směru, často vedoucí k novým soudním přím po skončení insolvenčního řízení.

Novelou je rovněž vyjasněno obsahově zavádějící pravidlo, že osvobození se netýká zajištěné pohledávky, pokud zajištěný věřitel po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení zástavy. Výkladem a contrario bylo někdy (nutno říci absurdně) dovozováno, že pokud o zpeněžení požádal, tak se na jeho pohledávku osvobození vztahuje, třebaže ke zpeněžení zástavy nedošlo. Důvodů pro nezpeněžení mohlo být více, například že některé soudy zastávaly výklad, dle nějž nemohlo být po 60. měsíci splácení či po plném uspokojení nezajištěných pohledávek (což se mohlo státi klidně i v 5. měsíci) již zpeněžováno.

Mám za to, že zajištěný věřitel může po osvobození svoji pohledávku uspokojit nejen (toliko) z výtěžku zpeněžení zástavy (nikoliv i z dalšího majetku dlužníka), nýbrž i jen do výše zjištěné v insolvenčním řízení.

Novelou je v ust. § 416 odst. 1 rozšířen seznam pohledávek, na něž se osvobození nevztahuje, o:

-        pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (§ 414 odst. 1 – viz výše)

-        pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a 

-        pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.

Pokud jde o řečené výživné ze zákona, tak v důsledku ust. § 418 odst. 1 písm. c) se bude typicky jednat o předúpadkové výživné, jehož neuspokojení v insolvenčním řízení není nově považováno za důvod pro zrušení oddlužení ani pro neosvobození. To se zdá býti největší pastí, resp. příležitostí k tunelování majetkové podstaty a krácení uspokojení ostatních věřitelů – může být (dlužníkem a druhým rodičem) souhlasně tvrzeno velmi vysoké (fingované) dlužné výživné a všechny příjmy tak padnou jen na ně, nebude-li v oddlužení osvobozeno, vadit to nebude. Z řečeného důvodu bude třeba tomuto aspektu věnovat velmi zvýšenou pozornost soudů i správců.

Bylo možná čestné zmínit již v úvodu, že (vyjma přerušení průběhu oddlužení a rizika uvedeného v předchozím odstavci) se jedná o problematiku, která se nás fakticky začne týkat až za 3, resp. 5 let.

Autor: Mgr. Bc. Tomáš Jirmásek

Následující týden, vždy v úterý bude publikován další článek z osmidílné série autora. 

SEMINÁŘ: 

Novela insolvenčního zákona – verze 2019 (příprava před startem)

30. 04. 2019, Praha                          07. 05. 2019 – Brno     

Sdílet článek: