Aktuality

Novela insolvenčního zákona může zkomplikovat firmám vymáhání dluhů

Oddlužení, které se týká nepodnikajících osob, se má po změně zákona rozšířit o další dvě možnosti. Zejména prodloužení procesu na sedm let dělá firmám starosti. Do insolvencí se dostávají také firmy, často přitom řeší problémy převedením společnosti na „bílého koně“.

Novela insolvenčního zákona, kterou v současnosti projednává Poslanecká sněmovna, vyvolává u mnoha firem obavy z přílišného vycházení vstříc dlužníkům. Společnosti z řady oborů se obávají, že se po změně zákona, který má pomoci lidem dostat se z dluhové pasti, dočkají splacení výrazně menší části svých pohledávek, než nyní.
Nejde přitom jen o banky, ale také o poskytovatele nebankovních půjček, mobilní operátory, prodejce nábytku či elektroniky a další podnikatele.
Novela výrazně upravuje podmínky pro oddlužení a měla by pomoci dlužníkům z takzvané dluhové pasti, kdy dlužníci ani při vynaložení veškerého úsilí nejsou schopni zastavit nárůst svých dluhů a tyto dluhy splatit. Proces oddlužení by měl být podle nové úpravy zpřístupněn co největšímu počtu poctivě splácejících dlužníků, a to i osobám s nízkými příjmy, které nedokážou splatit ani třetinu svých dluhů a podle dnešní právní úpravy by na oddlužení nedosáhly.

Sedmiletá varianta se firmám nelíbí

Podle současné úpravy se oddlužení může týkat fyzických i právnických osob, které insolvenční zákon nepovažuje za podnikatele, pokud nemají dluhy z podnikání. Oddlužení lze provést zpeněžením majetku nebo plněním splátkového kalendáře. Oba přístupy lze na základě výslovného prohlášení dlužníka kombinovat.

„V případě plnění splátkového kalendáře se dlužník zavazuje měsíčně splácet věřitelům stanovenou část svých příjmů, a to po dobu pěti let, přičemž hodnota plnění, které obdrží nezajištění věřitelé, by měla dosáhnout minimálně 30 procent jejich pohledávek, ledaže věřitelé souhlasí s nižším plněním,“ komentuje současnou úpravu Thomas Rechberger, partner advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha.

Insolvenční správce pak rozděluje plnění nezajištěným věřitelům podle poměru jejich pohledávek způsobem uvedeným v rozhodnutí soudu o schválení oddlužení. Projednávaná oddlužovací novela insolvenčního zákona zavádí ještě další dva stupně oddlužení v závislosti na výši dluhů, které se dlužník zavazuje uhradit během určité doby.

V případě “zrychleného” modelu se dlužník zavazuje uhradit během tří let od schválení oddlužení alespoň 50 procent pohledávek svých věřitelů, naopak u modelu “prodlouženého” bude splácet své dluhy po dobu 7 let, aniž by byla určena procentní hranice splacených dluhů.

Především delší varianta vyvolává mezi firmami, které se domáhají svých pohledávek, řadu otazníků. „Záměr zákonodárce pomoci lidem z dluhové pasti naráží na nesouhlas věřitelů, kteří se obávají problematičtějšího vymáhání svých pohledávek a ztráty jistoty alespoň minimálního uspokojení,“ dodává Thomas Rechberger.

Zároveň podle něj pravděpodobně dojde k většímu zatížení insolvenčních soudů, prodloužení insolvenčních řízení a většímu náporu na insolvenční správce. „Předmětem pozměňovacích návrhů by tak mohla být například právní úprava postavení insolvenčních správců a jejich agendy, aby zvýšeným nápadem nedošlo k jejich naprostému zahlcení,“ nastiňuje Thomas Rechberger další možný vývoj.

U firem insolvence klesají

S insolvencemi se přitom potýkají firmy nejen z pohledu věřitelů, ale také jako dlužníci. Vzhledem k vývoji ekonomiky přitom došlo v roce 2017 v porovnání s rokem 2016 k poklesu insolvencí o 26,05 procenta. „V roce 2017 obsadilo první příčku s nejvyšším počtem insolvencí odvětví výzkumu a vývoje. Následuje chemický průmysl a výroba z plastů, sběr a likvidace odpadů, potravinářství, těžba a strojírenství. Nejméně insolvencí bylo stejně jako v posledních dvou letech ve veřejné správě a v odvětví čištění odpadních vod. Dalšími stabilními obory jsou osobní služby, zdravotnictví, nakladatelství a IT služby. V roce 2017 se do této slupiny přidal i obor telekomunikace,“ popisuje Miloslava Osvaldová ze společnosti Creditreform.
Většina insolvenčních návrhů u právnických osob končí prohlášením úpadku, případně je insolvenční návrh odmítnut z formálních důvodů, zastaven pro zpětvzetí či nedostatek podmínky anebo zamítnut z důvodu, že úpadek se neosvědčil. Řešení úpadku je u právnických osob možné dvěma způsoby, buď konkurzem, nebo reorganizací.

Tisíce firem v insolvenci opakovaně

Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů poměrně uspokojeny. Doba od přijetí návrhu do vyhlášení konkurzu je v případě obchodních společností v průměru za všechny soudy dlouhá 66 dní. V případě oddlužení fyzických osob podnikatelů dosahuje doba od přijetí insolvenčního návrhu k povolení oddlužení 39 dní a u fyzických osob to je 37 dní.

Druhým způsobem řešení úpadku je reorganizace. Jedná se o takový způsob řešení úpadku, kdy dochází k postupnému uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku.

„Celkem bylo od počátku platnosti insolvenčního zákona v lednu 2008 do konce roku 2017 soudem povoleno 180 reorganizací. V roce 2017 bylo povoleno 20 reorganizací,“ dodává Miloslava Osvaldová.

Podle statistik přitom za posledních deset let prošlo 8 tisíc fyzických osob podnikatelů a 5,5 tisíce obchodních společností insolvencí opakovaně. „Opakovaná insolvenční řízení jsou převážně výsledkem nového podání po odmítnutí prvního insolvenčního návrhu. Soudy přitom k odmítnutí přistupují zejména, pokud není dostatečně prokázán úpadek dlužníka, nejsou dostatečně vysvětleny okolnosti tohoto úpadku, nebo pokud nebyla včas zaplacena záloha na náklady insolvenčního řízení,“ říká Ondřej Pirohanič, analytik společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.

Krachující firmy končí u bílých koní

Majitelé firem se přitom často před vyhlášením insolvence snaží své společnosti zbavit. Často k tomu využívají již zadlužené jednotlivce. V posledních pěti letech, těsně před vyhlášením insolvenčního řízení nebo exekuce, změnilo svého majitele víc než 1100 českých firem. Novým vlastníkem se stala fyzická osoba, která v minulosti firmu nikdy nevlastnila. „Ve většině případů se s velkou mírou pravděpodobnosti jednalo o převod společností před krachem na takzvané bílé koně,“ říká analytička společnosti Bisnode Petra Štěpánová.
Při analýze rizikového chování tuzemských firem se analytický tým Bisnode zaměřil na účelové převody společností na fyzické osoby před zahájením negativní události typu úpadek či exekuce.
„Pokud je v modelech, které hodnotí rizikovost firmy evidována negativní událost, automaticky se zvyšuje také riziko jejích majitelů. To může být jedním z důvodů, proč se podnikatelé v předstihu zbavují svých firem v problémech a převádí je na jiné, často nastrčené, osoby. V extrémnějších případech mohlo docházet k dosazení takzvaného bílého koně do firmy za účelem páchání trestné činnosti,“ dodává Petra Štěpánová z Bisnode.
Podle detailní analýzy poradenské společnosti Bisnode se bílý kůň v ekonomicky spjatém okolí často profiluje jako nový, stoprocentní vlastník nebo jednatel firmy, která se do šesti měsíců po transakci ocitne v insolvenčním řízení nebo exekuci. Zpravidla se jedná o starší osobu bez titulu, která přitom již sama čelí alespoň jedné, ale zpravidla více exekucím a může být vlastníkem nebo jednatelem v dalších firmách postižených negativními událostmi.

V případě analyzovaného vzorku 1100 firem mělo 13 procent nových majitelů adresu trvalého bydliště evidovanou na radnici a 70 procent z nich mělo exekuci. Průměrný počet exekucí u „nových majitelů“ firem je 2,7 a maximální 127 na jednu osobu. Každá druhá společnost, která změnila majitele bezprostředně před vstupem do insolvence nebo exekuce, přitom měla registrované sídlo na virtuální adrese.

Autor: Dalibor Dostál

Zdroj: Businessinfo.cz

Sdílet článek: